Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 300 Kč za dobu od 1. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 19 454 Kč s úrokem ve výši 3 607,41 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 13 190,75 Kč za dobu od 22. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 199,49 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 190,75 Kč za dobu od 22. 10. 2025 do 31. 1. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 13 190,75 Kč za dobu od 1. 2. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 890,75 Kč za dobu od 1. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 29 754 Kč s úrokem ve výši 3 607,41 Kč, s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 13 190,75 Kč za dobu od 22. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 3 199,49 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 13 190,75 Kč za dobu od 22. 10. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba] a žalovanou dne 10. 3. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč, žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, dosud uhradila částku 4 700 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně připojila k žalobě smlouvu o postoupení žalované pohledávky a předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaná se nevyjádřila k žalobě.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto procesním postupem v žalobě. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 17. 9. 2026 postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaná se dosud nevyjádřila, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Jak plyne z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] a rovněž sp. zn. [spisová značka], jednání je zapotřebí nařídit tam, kde tvrzení účastníků jsou sporná (Nejvyšší soud hovoří o diametrálně odlišných tvrzeních stran řízení) a skutkový stav věci nelze zjistit na základě předložených listinných důkazů. V našem případě je žalovaná pasivní, proto nevznikl spor mezi tvrzeními účastnic. Soud věc posoudil na základě listinných důkazů předložených žalobkyní a zjistil níže uvedený skutkový stav.
4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.a) Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025 soud zjistil, že společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni žalovanou pohledávku pod pořadovým číslem [hodnota] v rámci seznamu postoupených pohledávek.b) Z dopisu ze dne 21. 10. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Z podacího lístku soud zjistil, že dne 21. 11. 2025 byla odeslána na adresu žalované poštovní zásilka obsahující oznámení o postoupení žalované pohledávky.c) Z žádosti o poskytnutí úvěru bylo zjištěno, že žalovaná dne 10. 3. 2023 poskytla právní předchůdkyni žalobkyně tyto informace o své majetkové situaci: je svobodná, bydlí v nájmu, má vyživovací povinnost vůči 5 osobám, je na rodičovské dovolené a pobírá příspěvek ve výši 8 000 Kč měsíčně, má další blíže nespecifikovaný příjem ve výši 19 009 Kč měsíčně. Její pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 3 000 Kč, na další úvěry hradí splátky ve výši 1 056 Kč měsíčně.d) Z Oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory bylo zjištěno, že od 1. 1. 2023 žalovaná pobírala rodičovský příspěvek ve výši 8 900 Kč měsíčně.e) Ze smlouvy č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně se uvedenou smlouvou zavázala poskytnout žalované úvěrový rámec ve výši 15 000 Kč, žalovaná se zavázala řádně a včas hradit splátky úvěru. Smlouva byla uzavřena dne 10. 3. 2023.f) Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaná dosud uhradila na úvěr ze Smlouvy částku 4 700 Kč.g) Z dopisu ze dne 16. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím svého zástupce k úhradě dlužné částky ze Smlouvy ve lhůtě do 31. 1. 2026 a upozornila ji na podání žaloby v případě nezaplacení. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že dne 16. 1. 2026 zástupce žalobkyně odeslal na adresu žalované poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění.h) Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.
5. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaná celkem uhradila částku 4 700 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované z informací získaných od žalované v den poskytnutí úvěru a z oznámení o změně výše státní sociální dávky, dle kterého žalovaná pobírala v rozhodné době rodičovský příspěvek ve výši 8 900 Kč měsíčně. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
9. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou je smlouvou o spotřebitelském úvěru dle § 2 ZoSÚ. Žalovaná byla při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitelky, právní předchůdkyně žalobkyně jí poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se proto zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila podmínku stanovenou v § 86 odst. 1 ZoSÚ a s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením Smlouvy. Žalobkyně byla vyzvána usnesením ze dne 13. 7. 2026 k označení důkazů na podporu tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalované, proto zde nevyvstala potřeba nařízení jednání a opětovného vyzvání žalobkyně ke splnění důkazní povinnosti ve smyslu § 118a o. s. ř. Bylo prokázáno, že žalovaná pobírá rodičovský příspěvek ve výši 8 900 Kč měsíčně. Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, jaká byla pasivní majetková stránka žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně věděla, že žalovaná již splácí jiné úvěry a má vyživovací povinnost vůči 5 osobám, o to větší důraz měla položit na zkoumání schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věta první ZoSÚ. Prokázáno bylo, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, na který žalovaná uhradila částku 4 700 Kč, proto soud zavázal žalovanou k zaplacení žalobkyni dosud neuhrazené jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 10 300 Kč. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná netvrdila v rámci řízení nic o svých majetkových poměrech, neunesla proto svou procesní povinnost – tvrdit a následně prokázat svá tvrzení před soudem. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] uvedl: „…Je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky.“ Naopak nelze po žalobkyni požadovat, aby prokazovala, zda byla žalovaná schopna plnit jistinu spotřebitelského úvěru v době, kdy byla k tomu žalobkyní vyzvána. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění žalované částky dopisem ze 16. 1. 2026, ve kterém jí dala lhůtu l plnění do 31. 1. 2026. Ode dne 1. 2. 2026 se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou žalované částky a žalobkyni přísluší nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do smluvních úroků, poplatků a částečně rovněž co do úroků z prodlení soud žalobu zamítl, jelikož tyto nároky žalobkyni z neplatné Smlouvy nepřísluší.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, jelikož procesně úspěšnější žalované dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.