Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 038 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 4 038 Kč za dobu od 8. 2. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 255 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 255 Kč za dobu od 8. 2. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 293 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky za dobu od 8. 2. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky řízení dne 26. 3. 2024. Žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému dne 26. 3. 2024 převodem na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, dosud uhradil částku 5 962 Kč. K výzvě soudu žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy a k důkazu předložila úvěrovou zprávu.
2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto procesním postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 4. 8. 2025 podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Z listinných důkazů soud učinil tato skutková zjištění.
5. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalovaný v rozhodné době splácel jiný úvěr měsíční splátkou ve výši 2 642 Kč.
6. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z těchto údajů: žalovaný je zaměstnán s průměrným měsíčním příjmem ve výši 50 000 Kč, žije sám, splácí jiné úvěry měsíční splátkou ve výši 2 600 Kč7. Ze smlouvy o úvěru (dále jen „Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena dne 26. 3. 2024 mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným. Žalovaný projevil vůli uzavřít Smlouvu zadáním SMS kódu „466225“. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu] úvěr ve výši 10 000 Kč. Splatnost úvěru byla stanovena dne 25. 4. 2024.8. Ze sdělení AirBank a. s. ze dne 11. 7. 2025 bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. [č. účtu] je žalovaný.9. Z opisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 26. 3. 2024 na bankovní účet žalovaného částku 10 000 Kč.10. Z opisu proplacení smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný zaslala žalobkyni dne 25. 4. 2024 tzv. verifikační poplatek ve výši 1 Kč.11. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný celkem uhradil na úvěr ze Smlouvy částku 5 962 Kč.12. Z dopisu ze dne 24. 1. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalované částky a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně zaslal dne 27. 1. 2025 na adresu žalovaného poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění.13. Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.14. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě Smlouvy převodem na jeho bankovní účet úvěr ve výši 10 000 Kč, na který žalovaný dosud uhradil částku 5 962 Kč. Žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z informací poskytnutých žalovaným, který uvedl, že jeho pravidelný měsíční příjem činí 50 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky před podáním žaloby.15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.16. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.18. Účastníci řízení uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, že by splnila povinnost danou jí § 86 odst. 1 ZoSÚ, tj. že by s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy. Z předložených důkazů plyne, že žalobkyně si při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vystačila s informacemi získanými od žalovaného (spotřebitele), aniž by tyto informace ověřovala z dalších zdrojů (např. potvrzení zaměstnavatele o výši průměrné mzdy, doklady o hrazení nájemného, ceny služeb – voda, elektřina, plyn atd.). Poskytovatel spotřebitelského úvěru je schopen si vytvořit pravdivý a celistvý obraz o majetkové situaci spotřebitele pouze tehdy, zná-li (má ověřeny) pravidelné měsíční příjmy a výdaje spotřebitele. Žalobkyně takto nepostupovala, čímž porušila tzv. princip odpovědného úvěrování, který ve svém důsledku chrání jak spotřebitele – schopnost splatit úvěr, tak poskytovatele spotřebitelského úvěru – dobytnost jeho pohledávky. Soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet z titulu Smlouvy úvěr ve výši 10 000 Kč, na který žalovaný dosud uhradil částku 5 962 Kč, a proto je povinen vrátit žalobkyni dosud neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ ve výši 4 038 Kč. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je v řízení pasivní, nevznikl tak spor o to, kdy nastala splatnost žalované pohledávky, soudu nejsou známy finanční možnosti žalovaného, případně zda žalovaný je vůbec ochoten dluh splácet, a proto není možné určit „dobu přiměřenou jeho možnostem“ ke splácení zbývající části dosud neuhrazené jistiny úvěru. Z toho důvodu se splatnost odvíjí od dopisu ze dne 24. 1. 2025, ve kterém žalobkyně dala žalovanému lhůtu k plnění žalované částky do 7. 2. 2025, ode dne 8. 2. 2025 se tak žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni náleží nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 531/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku byla žaloba zamítnuta, neboť z neplatné Smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatků, smluvního úroku, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. negativním výrokem, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.