Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 27. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 991 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 990 Kč za dobu od 16. 10. 2025 do 27. 3. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 990 Kč za dobu od 28. 3. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 058 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 16 991 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 990 Kč za dobu od 16. 10. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že v řízení uplatněnou pohledávku nabyla od původní věřitelky – společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2025. Tato společnost uzavřela s žalovanou dne 28. 3. 2025 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalované převodem na její bankovní účet č. [č. účtu] úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku ve lhůtě do 15. 10. 2025. Tuto svou povinnost nedodržela, dosud neuhradila na poskytnutý úvěr ničeho. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy, pokud by však soud neměl tuto skutečnost za prokázanou, pak navrhuje, aby byl žalobní nárok posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobkyně připojila k žalobě smlouvu o postoupení žalované pohledávky a předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaná se nevyjádřila k žalobě.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/[PSČ obec]., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto procesním postupem v žalobě. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 29. 9. 2026. Žalovaná se dosud nevyjádřila, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Soud učinil následující skutková zjištění.a) Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 18. 12. 2025 mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, na kterou byla postoupena žalovaná pohledávka. Z dopisu ze dne 18. 3. 2026 bylo zjištěno, že společnost Zaplo Finanace s. r. o. oznámila žalované, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni.b) Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že ji uzavřely dne 28. 3. 2025 společnost [právnická osoba] a žalovaná, předmětem Smlouvy byl úvěr ve výši 13 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v 30denní lhůtě ode dne jeho poskytnutí. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná podepsala Smlouvu za pomocí prostředků komunikace na dálku – uvedením verifikačního kódu. Žalovaná uvedla bydliště na adrese 24. 9. 2026 bylo zjištěno, že žalovaná je majitelkou bankovního účtu č. [č. účtu].c) Z Potvrzení o finančních transakcích bylo zjištěno, že dne 28. 3. 2025 právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované částku 13 000 Kč.d) Z dopisu ze dne 18. 3. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím své zástupkyně k zaplacení žalované částky ve lhůtě tří dnů ode dne doručení výzvy a upozornila ji na podání žaloby v případě neuhrazení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne 20. 3. 2026 zástupkyně žalobkyně zaslala poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na adresu žalované dle Smlouvy.
5. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba] poskytla žalované dne 28. 3. 2025 převodem na její bankovní účet úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalobkyně nepředložila soudu důkazy prokazující zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky před podáním žaloby.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
9. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení mezi jinými i žalované pohledávky, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Postoupení žalované pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaná byla při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitelky, právní předchůdkyně žalobkyně jí poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila povinnost podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, tj. že by zkoumala úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a proto soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na bankovní účet žalované z právního titulu Smlouvy částku 13 000 Kč, na kterou dle tvrzení žalobkyně žalovaná dosud neuhradila ničeho, a proto soud zavázal žalovanou k zaplacení žalobkyni této částky jakožto dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaná) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná netvrdila v rámci řízení nic o svých majetkových poměrech, neunesla proto svou procesní povinnost – tvrdit a následně prokázat svá tvrzení před soudem. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] uvedl: „…Je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky.“ Naopak nelze po žalobkyni požadovat, aby prokazovala, zda byla žalovaná schopna plnit jistinu spotřebitelského úvěru v době, kdy byla k tomu žalobkyní vyzvána. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 18. 3. 2026, který byl dne 23. 3. 2026 doručen žalované (§ 573 o. z.) a ve kterém byla žalované dána 3denní lhůta k plnění. Dnem 27. 3. 2026 se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou žalované částky a žalobkyni náleží nárok zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla zamítnuta co do smluvních úroků, smluvní pokuty a částečně co do úroků z prodlení, neboť tyto nároky žalobkyni z neplatné Smlouvy nepřísluší.
10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že zavázal žalovanou zaplatit procesně úspěšnější žalobkyni na nákladech řízení částku 1 058 Kč, přičemž tato částka představuje 46 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 73 % předmětu řízení včetně příslušenství a úspěchu žalované v rozsahu 27 % předmětu řízení včetně příslušenství). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 2 300 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za právní zastoupení podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), ve výši 3 x 400 Kč za tyto tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT: příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby, dále náhrada hotových výdajů zástupkyně žalobkyně určená paušální částkou 100 Kč za každý úkon právní služby podle § 14b AT, tj. 3 x 100 Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b AT, neboť žalobkyně zastoupena stejnou advokátkou podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Dle obsahu spisu žalobkyni v souvislosti s tímto řízením další náklady nevznikly. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalované a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku zástupkyni žalobkyně.
11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.