Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 386 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 386 Kč za dobu od 21. 5. 2026 do zaplacení, částku 2 443,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 443,54 Kč za dobu od 21. 5. 2026 do zaplacení a částku 1 000 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 997,12 Kč s úrokem ve výši 670,47 Kč, s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 20 383,12 Kč za dobu od 11. 5. 2026 do 11. 6. 2026, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 20 383,12 Kč za dobu od 12. 6. 2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 8 997,12 Kč za dobu od 21. 5. 2026 do zaplacení, částky 5 178,69 Kč s úrokem ve výši 158,02 Kč, s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 5 178,69 Kč za dobu od 11. 5. 2026 do 15. 6. 2026, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 5 178,69 Kč za dobu od 16. 6. 2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 178,69 Kč za dobu od 21. 5. 2026 do zaplacení, úroku ve výši 101,48 Kč, úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 2 443,54 Kč za dobu od 11. 5. 2026 do 7. 6. 2026, úroku ve výši 11,5 % ročně z částky 2 443,54 Kč za dobu od 8. 6. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 116 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně podanou žalobou uplatnila čtyři žalobní nároky. Za prvé se domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 383,12 Kč s úrokem kapitalizovaným za období od 13. 2. 2026 do 10. 5. 2026 do částky 670,47 Kč, dále s úrokem ve výši 13,9 % ročně z částky 20 383,12 Kč za dobu od 11. 5. 2026 do 11. 6. 2026, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 20 383,12 Kč za dobu od 12. 2. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 383,12 Kč za dobu od 21. 5. 2026 do zaplacení. Právní titulem prvního žalobního nároku je smlouva o úvěru č. [IBAN], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 24 000 Kč, žalovaný dosud uhradil na tento úvěr částku 12 614 Kč. Za druhé se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 178,69 Kč s úrokem kapitalizovaným za období od 17. 2. 2026 do 10. 5. 2026 do částky 158,02 Kč, dále s úrokem ve výši 14,9 % ročně z částky 5 178,69 Kč za dobu 11. 5. 2026 do 15. 6. 2026, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 5 178,69 Kč za dobu od 16. 6. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 178,69 Kč za dobu od 21. 5. 2026 do zaplacení. Právním titulem druhého žalobního nároku je smlouva o úvěru č. [IBAN], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 18 189 Kč, na který žalovaný dosud uhradil částku 18 600 Kč. Třetím žalobním nárokem je nárok na zaplacení částky 2 443,54 Kč s úrokem kapitalizovaným za období od 1. 3. 2026 do 10. 5. 2026 do částky 101,48 Kč, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 2 443,54 Kč za dobu od 11. 5. 2026 do 15. 6. 2026, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 2 443,54 Kč za dobu od 8. 6. 2026 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 443,54 Kč za dobu od 21. 5. 2026 do zaplacení. Právním titulem třetího žalobního nároku je smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému k jeho bankovnímu účtu č. [č. účtu] úvěrový limit 5 000 Kč. Žalovaný vyčerpal a dosud neuhradil částku 2 443,54 Kč. Posledním čtvrtým žalobním nárokem je nárok na zaplacení částky 1 000 Kč představující nepovolený debet na účtu žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek před podáním žaloby.
2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně v rámci žaloby souhlasila s tímto procesním postupem. Žalovanému byla žaloba s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 29. 9. 2026. Žalovaný se dosud nevyjádřil, tudíž má soud za to, že nemá žádných námitek vůči rozhodnutí věci bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.a) Z Rámcové smlouvy uzavřené dne 6. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [č. účtu].b) Z Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. [IBAN] bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z těchto údajů ohledně majetkové situace žalovaného: žalovaný je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí ve vlastním, jeho průměrný měsíční příjem činí 35 000 Kč u zaměstnavatele [právnická osoba]., jeho pravidelné měsíční výdaje jsou ve výši 8 000 Kč.c) Z úvěrové zprávy pořízené ke dni 17. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný měl tři úvěry, které splácel částkou 2 832 Kč měsíčně.d) Z dodatku číslo [hodnota] k Rámcové smlouvě číslo [hodnota] uzavřeného dne 17. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 24 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 13,9 % ročně. Měsíční splátka úvěru činil 371 Kč.e) Z dokladu o načerpání úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 18. 6. 2023 na bankovní účet žalovaného úvěr ve výši 24 000 Kč.f) Z přehledu plateb na úvěr č. [IBAN] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 34 splátek ve výši 371 Kč, celkem částku 12 614 Kč.g) Z Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. [IBAN] bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z těchto údajů ohledně majetkové situace žalovaného: žalovaný je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí ve vlastním, jeho průměrný měsíční příjem činí 35 000 Kč u zaměstnavatele [právnická osoba]., pravidelné měsíční výdaje žalovaného jsou ve výši 8 000 Kč.h) Z úvěrové zprávy pořízené ke dni 29. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný měl dva úvěry, které splácel částkou 2 832 Kč měsíčně.i) Z dodatku číslo [hodnota] k Rámcové smlouvě číslo [hodnota] uzavřeného dne 22. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 18 189 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 14,9 % ročně. Měsíční splátka úvěru činila 600 Kč.j) Z dokladu o načerpání úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 22. 9. 2023 na bankovní účet žalovaného úvěr ve výši 18 189 Kč.k) Z přehledu plateb na úvěr č. [IBAN] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil 31 splátek ve výši 600 Kč, celkem částku 18 600 Kč.l) Z Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím kontokorentu bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela z těchto údajů ohledně majetkové situace žalovaného: žalovaný má měsíční příjem ve výši 30 000 Kč.m) Z dodatku číslo [hodnota] k Rámcové smlouvě číslo [hodnota] uzavřeného dne 29. 4. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 5 000 Kč k jeho bankovnímu účtu č. [č. účtu].n) Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal a neuhradil částku 2 443,54 Kč.o) Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [č. účtu] bylo zjištěno, že žalovaný má nepovolený záporný zůstatek na tomto účtu ve výši – 1 000 Kč.p) Z dopisu ze dne 11. 5. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení všech čtyř žalovaných pohledávek ve lhůtě do 20. 5. 2026 a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z podacího archu bylo zjištěno, že dne 12. 5. 2026 žalobkyně odeslala na adresu žalovaného poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění.q) Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištěný významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.
5. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně se zavázala vést pro žalovaného běžný bankovní účet, následně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu] dva úvěry – úvěr č. [IBAN] ve výši 24 000 Kč, na který žalovaný dosud uhradil částku 12 614 Kč a úvěr č. [IBAN] ve výši 18 189 Kč, na který žalovaný dosud uhradil částku 18 600 Kč. Dále žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr s limitem 5 000 Kč, žalovaný čerpal a dosud neuhradil částku 2 443,54 Kč. Žalovanému vznik nedovolený debet na jeho bankovním účtu ve výší – 1000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek před podání žaloby.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
9. Tři výše uvedené smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným jsou smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření těchto smluv v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěry v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelských úvěrů splnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ZoSÚ a posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy. Žalobkyně však ani k výzvě soudu neprokázala, jaká byla majetková situace žalovaného v rozhodné době. Nebyla prokázána výše průměrného příjmu žalovaného v době alespoň tří měsíců předcházejících měsíci uzavření úvěrových smluv, nebylo rovněž prokázáno, jaké byly skutečné pravidelné měsíční výdaje žalovaného v této době. Žalobkyně věděla, že žalovaný splácí dalších úvěry (úvěrové zprávy), o to větší důraz měla vynaložit na pečlivé zkoumání jeho úvěruschopnosti. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (spotřebitele) toliko z informací získaných od žalovaného soud považuje za nedostačující. Žalobkyně nedodržela tzv. princip odpovědného úvěrování, který ve svém důsledku chrání jak žalovaného – schopnost splatit poskytnutý úvěr, tak žalobkyni – dobytnost poskytnutého úvěru. Žalobkyně byla vyzvána k označení důkazů na podporu tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, proto zde nevyvstala potřeba nařízení jednání a opětovného vyzvání žalobkyně ke splnění důkazní povinnosti ve smyslu § 118a o. s. ř. Soud hodnotí smlouvu o úvěru č. [IBAN], smlouvu o úvěru č. [IBAN] a smlouvu o kontokorentním úvěru jako smlouvy neplatné podle § 87 odst. 1 věta prvá ZoSÚ. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 24 000 Kč a žalovaný dosud uhradil částku 12 614 Kč, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni částky 11 386 Kč představující dosud nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku 18 189 Kč, na kterou žalovaný dosud uhradil částku 18 600 Kč, žalovaný tak uhradil více nežli činila jistina spotřebitelského úvěru, a proto soud žalobu co do druhého žalobního nároku zamítl. Dále bylo prokázáno, že žalovaný čerpal a dosud nesplatil kontokorentní úvěr ve výši 2 443,54 Kč, soud proto přiznal tuto částku představující dosud neuhrazenou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu § 887 odst. 1 věta třetí ZoSÚ žalobkyni. Účastníci řízení uzavřeli smlouvu o účtu podle 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) a žalobkyně prokázala, že žalovanému vznikl na jeho bankovním účtu záporný zůstatek ve výši 1000 Kč, soud proto zavázal žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil v rámci řízení nic o svých majetkových poměrech, neunesl proto svou procesní povinnost – tvrdit a následně prokázat svá tvrzení před soudem. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] uvedl: „…Je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky.“ Naopak nelze po žalobkyni požadovat, aby prokazovala, zda byl žalovaný schopen plnit jistinu spotřebitelského úvěru v době, kdy byl k tomu žalobkyní vyzván. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalovaných pohledávek dopisem ze dne 11. 5. 2026, který doručila žalovanému a ve kterém mu poskytla lhůtu k plnění do 20. 5. 2026. Ode dne 21. 5. 2026 se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou žalované částky a žalobkyni náleží nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla zamítnuta co do smluvních úroků, neboť tyto nároky žalobkyni z neplatné Smlouvy nepřísluší.
10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., žalobkyně měla převážný úspěch v řízení v rozsahu 55 % předmětu řízení včetně příslušenství, a proto jí přísluší náhrada nákladů řízení v rozsahu 10 % (rozdíl úspěchu stran řízení), tj. částka 116 Kč rovná 10 % ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 161 Kč. Dalších nákladů řízení se žalobkyně vzdala.
11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.