Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 28 491 Kč s úrokem z prodlení výši 12 % ročně z částky 28 491 Kč za dobu od 20. 3. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení úroku ve výši 2 283,90 Kč, úroku ve výši 19,9 % ročně z částky 28 491 Kč za dobu od 15. 1. 2025 do 15. 4. 2025, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 28 491 Kč za dobu od 16. 4. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 491 Kč za dobu od 15. 1. 2025 do 19. 3. 2025 a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 28 491 Kč za dobu od 20. 3. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 950,30 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 491 Kč s úrokem ve výši 2 283,90 Kč, s úrokem ve výši 19,9 % ročně z částky 28 491 Kč za dobu od 15. 1. 2025 do 15. 4. 2025, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 28 491 Kč za dobu od 16. 4. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 491 Kč za dobu od 15. 1. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně – [právnická osoba]. uzavřela s žalovaným dne 19. 2. 2020 smlouvu o kontokorentu č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému úvěrový limit 10 000 Kč, jež byl následně navýšen na 30 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9 % ročně. Žalovaný se zavázal řádně a včas splácet právní předchůdkyni žalobkyně vyčerpané peněžní prostředky, tuto povinnost však porušil, a proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila ke dni 14. 10. 2024 k zesplatnění úvěru. Žalovaný dosud vyčerpal a neuradil částku 28 491 Kč. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění žalované pohledávky před podáním žaloby.
2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala souhlas s tímto procesním postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 18. 9. 2025 postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá žádných námitek vůči rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.
5. Z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek č. 12/2023 uzavřené dne 14. 12. 2023 ve spojení se Smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023/13 uzavřenou dne 30. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka byla postoupena pod pořadovým číslem [hodnota] v rámci seznamu postoupených pohledávek ze společnosti [právnická osoba]. na žalobkyni. Z dopisu ze dne 21. 2. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni.
6. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 29. 6. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet a poskytovat mu s tím související bankovní, platební a investiční služby.
7. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z těchto informací o majetkové situaci žalovaného: je svobodný, má jedno dítě, bydlí v nájmu, má měsíční příjem ve výši 30 000 Kč, nesplácí žádné další úvěry a jeho pravidelné měsíční výdaje činí 8 800 Kč.
8. Z listiny označené Manuální vstup Konsolidovaného blacklistu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků a zjistila, že žalovaný nesplácí žádné další úvěry.
9. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z informací sdělených žalovaným – deklarovaný příjem ve výši 30 000 Kč, výdaje ve výši 8 930 Kč měsíčně sestávající z výdajů na bydlení ve výši 2 850 Kč, výdajů na živobytí ve výši 5 280 Kč a ostatních výdajů ve výši 800 Kč.
10. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu] za období měsíce února 2020 (tj. měsíce, ve kterém byla uzavřena úvěrová smlouva) bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ve výši 24 846 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje (na bydlení, energie apod). nelze u tohoto listinného důkazu určit. Na konci měsíce měl žalovaný záporný zůstatek na účtu – 10 002,55 Kč.
11. Ze Smlouvy o kontokorentu č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) soud zjistil, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 19. 2. 2020 za pomocí prostředků komunikace na dálku, žalovaný projevil svou vůli uvedením SMS kódu 18821. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový limit 10 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 19,9 % ročně. Z dopisu ze dne 19. 2. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně potvrdila žalovanému uzavření Smlouvy. Dodatkem ke Smlouvě uzavřeným dne 17. 3. 2020 byl navýšen úvěrový limit na 20 000 Kč. Dodatkem ke Smlouvě uzavřeným dne 18. 5. 2020 byl navýšen úvěrový limit na 30 000 Kč.
12. Z kopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně si ověřila totožnost žalovaného před uzavřením Smlouvy.
13. Z Výpisu z povoleného debetu bylo zjištěno, že žalovaný vyčerpal ke dni 12. 10. 2024 na základě Smlouvy částku 28 491 Kč, úroky v té době činily 2 283,90 Kč.
14. Z dopisu ze dne 14. 10. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky ze Smlouvy.
15. Z dopisu ze dne 11. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení žalované částky ve lhůtě 7 dnů ode dne odeslání dopisu a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně odeslala dne 12. 3. 2025 předžalobní výzvu k plnění na adresu žalovaného.
16. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.
17. Soud dopěl k tomuto skutkovému závěru: žalovaný čerpal na základě Smlouvy peněžní prostředky od právní předchůdkyně žalobkyně až do částky 28 491 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z informací získaných od žalovaného v den uzavření úvěrové smlouvy a z výpisu z jeho bankovního účtu za měsíc únor 2020. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění žalované pohledávky před podáním žaloby.
18. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
19. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
21. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení mezi jinými i žalované pohledávky, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. Postoupení žalované pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ zákona o. z., žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 ZoSÚ. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tj. že by informace získané od žalovaného ohledně jeho pravidelných měsíčních příjmů a výdajů ověřila z dalších zdrojů. V rámci řízení byla toliko prokázána výše příjmu žalovaného v únoru 2020, tj. v měsíci uzavření Smlouvy. Majetková situace žalovaného v měsících bezprostředně předcházejících uzavření Smlouvy prokázána nebyla. Soud proto hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Prokázáno bylo, že žalovaný čerpal na základě Smlouvy částku 28 491 Kč a dle tvrzení žalobkyně na tuto částku dosud ničeho neuhradil, a proto soud zavázal žalovaného k zaplacení této částky žalobkyni jakožto dosud neuhrazené jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je v řízení pasivní, nevznikl tak spor o to, kdy nastala splatnost pohledávky, soudu nejsou známy finanční možnosti žalovaného, případně zda žalovaný je vůbec ochoten dluh splácet, a proto není možné určit „dobu přiměřenou jeho možnostem“ ke splácení zbývající části dosud neuhrazené jistiny úvěru. Z toho důvodu se splatnost odvíjí od dopisu ze dne 11. 3. 2025, který byl dne 12. 3. 2025 odeslán žalovanému a ve kterém žalobkyně dala žalovanému lhůtu k plnění žalované částky do 19. 3. 2025 (7 dní ode dne odeslání dopisu), ode dne 20. 3. 2025 se žalovaný ocitl v prodlení s plněním žalované částky a žalobkyni náleží nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné Smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvního úroku, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.
22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 950,30 Kč, přičemž tato částka představuje 66 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 83 % předmětu řízení včetně příslušenství a úspěchu žalovaného v rozsahu 17 % předmětu řízení včetně příslušenství). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 2 955 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 1 140 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 3 x 400 Kč, náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč a částka odpovídající 21% DPH ve výši 351 Kč, zástupce žalobkyně doložil soudu, že je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Odměna a režijní paušály byly přiznány za 3 úkony právní služby žaloby: příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby, přičemž odměna za 1 úkon právní služby činí 400 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) a náhrada hotových výdajů je určená paušální částkou 100 Kč za každý úkon právní služby rovněž dle § 14b AT. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b AT, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.
23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.