115 C 351/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 497,89 Kč s úrokem ve výši 2 283,90 Kč, s úrokem ve výši 25,9 % ročně z částky 17 333,89 Kč za dobu od 15. 1. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 410,14 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 333,89 Kč za dobu od 15. 1. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně – [právnická osoba]. uzavřela s žalovaným dne 7. 12. 2023 smlouvu o půjčce č. [hodnota], na základě které poskytla půjčku ve výši 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 25,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet půjčku v 24 měsíčních splátkách po 1 172 Kč. Žalovaný však nesplácel půjčku řádně a včas, do podání žaloby uhradil toliko částku 3 180,07 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění půjčky. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy.

2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.

3. Podáním doručeným soudu dne 16. 10. 2025 žalobkyně vzala žalobu zpět co do částky 6 000 Kč, jelikož žalovaný hradil žalovanou částku po podání žaloby těmito platbami: dne 25. 7. 2025 uhradil částku 2 000 Kč, dne 27. 8. 2025 uhradil částku 2 000 Kč a dne 26. 9. 2025 uhradil rovněž částku 2 000 Kč. Soud postupoval podle § 96 odst. 1, odst. 2, odst. 3 a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a ve výroku I. tohoto rozsudku řízení zastavil v rozsahu zpětvzetí žaloby, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného.

4. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně dala souhlas s tímto procesním postupem v žalobě. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 30. 10. 2025. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že nemá žádných námitek vůči rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.

5. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.

6. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek č. 12/2023 uzavřené dne 14. 12. 2023 ve spojení se Smlouvou o postoupení pohledávek č. 12/2023/13 uzavřenou dne 30. 1. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná pohledávka byla postoupena pod pořadovým číslem [hodnota] v rámci seznamu postoupených pohledávek ze společnosti [právnická osoba]. na žalobkyni. Z dopisu ze dne 24. 2. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni.

7. Ze smlouvy o poskytování bankovních služeb uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 10. 7. 2015 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet č. [hodnota] [č. účtu].

8. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních, platebních a investičních služeb uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 10. 8. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet a poskytovat mu s tím související bankovní, platební a investiční služby.

9. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalovaný požádal v rámci internetového bankovnictví dne 7. 12. 2023 právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí půjčky ve výši 20 000 Kč, jež splatí v 24 měsíčních splátkách po 1 172 Kč. Úroková sazba bude činit 25,9 % ročně.

10. Z akceptace návrhu na uzavření půjčky bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně sdělila žalovanému, že přijímá jeho návrh na poskytnutí půjčky ve výši 20 000 Kč.

11. Z fotokopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně si ověřila totožnou žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy.

12. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 7. 12. 2023 žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč.

13. Z Výpisu Minutové půjčky bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 12. 2023 půjčku ve výši 20 000 Kč.

14. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z informací sdělených žalovaným – deklarovaný měsíční příjem ve výši 30 000 Kč a měsíční výdaje ve výši 20 170 Kč sestávající z výdajů na bydlení ve výši 5 000 Kč, výdajů na živobytí ve výši 6 066 Kč, ostatních výdajů ve výši 480 Kč a výdajů na splácení dalších půjček ve výši 8 624 Kč.

15. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu] za období listopad 2023 (tj. měsíc předcházející měsíci uzavření smlouvy o půjčce) bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ve výši 32 086 Kč, jeho pravidelné měsíční výdaje (na bydlení, energie apod.) nelze z tohoto listinného důkazu určit, pouze dne 20. 11. 2023 žalovaný odeslala částku 4 507 Kč s označením transakce „Auto“. Na konci měsíce měl žalovaný záporný zůstatek na účtu – 2 525,08 Kč.

16. Z dopisu ze dne 22. 11. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění půjčky z důvodu prodlení žalovaného s jejím splácením.

17. Z dopisu ze dne 11. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení žalované částky ve lhůtě 7 dnů ode dne odeslání dopisu a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně dne 12. 3. 2025 odeslal předžalobní výzvu k plnění na adresu žalovaného.

18. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.

19. Soud dopěl k tomuto skutkovému závěru: právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 12. 2023 tzv. minutovou půjčku ve výši 20 000 Kč, žalovaný nesplácel půjčku řádně a včas, proto ji právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z informací získaných od žalovaného a z výpisu z jeho bankovního účtu za měsíc listopad 2023. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění žalované pohledávky před podáním žaloby.

20. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení mezi jinými i žalované pohledávky, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 o. z. Postoupení žalované pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným měla charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ zákona, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 ZoSÚ. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Tyto podklady vztahující se k posuzování úvěruschopnosti spotřebitele je poskytovatel úvěru povinen podle § 78 ZoSÚ mít uchovány. Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně vynaložila odbornou péči na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, tj. že by informace získané od žalovaného ohledně jeho pravidelných měsíčních příjmů a výdajů ověřila z dalších zdrojů. V rámci řízení byla toliko prokázána výše příjmu žalovaného v listopadu 2023, tj. v měsíci bezprostředně předcházejícím měsíci uzavření smlouvy o půjčce. Pasivní majetková stránka žalovaného prokázána nebyla. Právní předchůdkyně žalobkyně si byla vědoma, že žalovaný splácí jiné úvěry částkou 8 624 Kč měsíčně a že v listopadu 2023 měl záporný zůstatek na svém bankovním účtu, o to větší důraz měla dát na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. Prokázáno bylo, že žalovaný čerpal půjčku ve výši 20 000 Kč, na kterou uhradil dle tvrzení žalobkyně částku 3 180,07 Kč před podáním žaloby a částku 6 000 Kč po podání žaloby, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni zbývající části dosud neuhrazené jistiny úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ ve výši 10 819,93 Kč. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je v řízení pasivní, nevznikl tak spor o to, kdy nastala splatnost žalované pohledávky, soudu nejsou známy finanční možnosti žalovaného, případně zda žalovaný je vůbec ochoten dluh splácet, a proto není možné určit „dobu přiměřenou jeho možnostem“ ke splácení zbývající části dosud neuhrazené jistiny úvěru. Z toho důvodu se splatnost odvíjí od dopisu ze dne 11. 3. 2025, který byl dne 12. 3. 2025 odeslán žalovanému a ve kterém žalobkyně dala žalovanému lhůtu k plnění žalované částky do 19. 3. 2025 (7 dní ode dne odeslání dopisu), ode dne 20. 3. 2025 se žalovaný ocitl v prodlení s plněním žalované částky a žalobkyni náleží nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné Smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatků, smluvního úroku, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.

24. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a 146 odst. 2 o. s. ř. (přičemž vinu na částečném zastavení řízení nese žalovaný, který částečně uhradil jistinu úvěru po podání žaloby) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 575,30 Kč, přičemž tato částka představuje 22 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 66 % předmětu řízení včetně příslušenství a úspěchu žalovaného v rozsahu 44 % předmětu řízení včetně příslušenství). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 2 615 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 3 x 400 Kč, náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč a částka odpovídající 21% DPH ve výši 351 Kč, zástupce žalobkyně doložil soudu, že je plátcem této daně (§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.). Odměna a režijní paušály byly přiznány za 3 úkony právní služby žaloby: příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby, přičemž odměna za 1 úkon právní služby činí 400 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“) a náhrada hotových výdajů je určená paušální částkou 100 Kč za každý úkon právní služby rovněž dle § 14b AT. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud aplikoval § 14b AT, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalovanému a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.

25. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.