Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 264 932,69 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 264 932,69 Kč za dobu od 22. 4. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 46 892,50 Kč, úroku ve výši 21 306,10 Kč, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 308 824,19 Kč za dobu od 15. 4. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 24 062,45 Kč, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 308 824,19 Kč za dobu od 15. 4. 2025 do 21. 4. 2025, úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 308 824,19 Kč za dobu od 22. 4. 2025 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 46 891,50 Kč za dobu od 22. 4. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 530,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 311 825,19 Kč s úrokem ve výši 21 306,10 Kč a dále s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky 308,824,19 Kč za dobu od 15. 4. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 24 062,45 Kč a dále s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 308 824,19 Kč za dobu od 15. 4. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovanou dne 26. 7. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které jí poskytla úvěr ve výši 316 147 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 10,99 % ročně. Žalovaná se zavázala splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5 023 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci. Žalovaná nesplácela úvěrové splátky řádně a včas, dosud uhradila částku 51 214,31 Kč. Žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobkyně vycházela z příjmu žalované ve výši 15 257 Kč měsíčně, tento příjem zkontrolovala náhledem do výpisů z bankovního účtu žalované. Pasivní majetkovou stránku žalované žalobkyně určila výpočtem dle statistických dat a dospěl k závěru, že žalovaná má pravidelné měsíční výdaje ve výši 7 902 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky před podáním žaloby.
2. Žalovaná se nevyjádřila k žalobě.
3. Soud rozhodl o věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně v rámci žaloby souhlasila s tímto procesním postupem. Žalované byla dne 13. 11. 2025 doručena do vlastních rukou postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. žaloba, výzva k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Žalovaná dosud nereagovala na výzvu soudu, soud má proto za to, že nemá žádných námitek vůči rozhodnutí věci bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).
4. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění:a) Z listiny označené jako Posouzení úvěruschopnosti klienta (č. l. 20) bylo zjištěno, že žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalované z těchto informací: příjem ve výši 15 257 Kč, výdaje určené na základě statistických dat ve výši 7 902 Kč měsíčně, žalovaná splácí jiný úvěr u žalobkyně splátkou ve výši 4 000 Kč měsíčně, tento úvěr bude zkonsolidován v rámci úvěrové žádosti.b) Z výpisů z bankovního účtu žalované č. [č. účtu] za období květen až červenec 2023 bylo zjištěno, že žalovaná měla v tomto období průměrný příjem ve výši 15 257 Kč od zaměstnavatele [právnická osoba] Pravidelné měsíční výdaje žalované (na bydlení, energie apod.) nelze z tohoto důkazu určit.c) Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že ji uzavřely účastnice řízení dne 26. 7. 2023, žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 316 147 Kč převodem na úvěrový účet žalované č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 023 Kč, úvěr měl být splacen dne 20. 6. 2031. Úroková sazba byla sjednána ve výši 10,99 % ročně. Účelem úvěru byla konsolidace jiného úvěru žalované u žalobkyně ve výši 216 147 Kč, zbývající část úvěru zůstala v dispozici žalované. Žalovaná podepsala úvěrovou smlouvu elektronicky v rámci internetového bankovnictví, které pro ni vedla žalobkyně.d) Z výpisu z úvěrového účtu žalované č. [č. účtu] bylo zjištěno, že žalovaná dne 28. 7. 2023 čerpala úvěr ve výši 214 005,31 Kč (konsolidace jiného úvěru) a ve výši 102 141,49 Kč, celkem tedy částku 316 147 Kč.e) Z dopisu ze dne 30. 7. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné splátky úvěru ze smlouvy a upozornila ji na zesplatnění úvěru v případě nezaplacení.f) Z dopisu ze dne 31. 8. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované, že došlo k zesplatnění úvěru ze smlouvy z důvodu prodlení žalované s jeho splácením a vyzvala žalovanou k zaplacení celé dlužné částky.g) Z dopisu ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou prostřednictvím své zástupkyně k zaplacení žalované částky ve lhůtě 5 dnů ode dne odeslání dopisu a upozornila ji na podání žaloby v případě neuhrazení.h) Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že dne 16. 4. 2025 zástupkyně žalobkyně zaslala poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na adresu žalované.
5. Z výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě transakcí na bankovním účtu žalované, ze kterého byl zjištěn průměrný příjem žalované v době před uzavřením úvěrové smlouvy, který činil 15 257 Kč. Dále žalobkyně sama stanovila dle statistických dat, že pravidelné měsíční výdaje žalované činí 7 902 Kč. Dne 26. 7. 2023 účastnice řízení uzavřely úvěrovou smlouvu, na základě které žalobkyně převedla na úvěrový bankovní účet žalované částku 316 147 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet ve splátkách po 5 023 Kč měsíčně. Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila k jeho zesplatnění. Žalobkyně zaslala žalované tzv. předžalobní výzvu k plnění.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) (1) Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 ZoSÚ (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
9. Účastnice řízení uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaná byla při uzavření smlouvy v pozici spotřebitelky, žalobkyně jí poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatelka spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatními lístky, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, jaká byla skutečná pasivní majetková stránka žalované v rozhodné době, neunesla tak důkazní břemeno ohledně tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, jak vyžaduje § 86 odst. 1 ZoSÚ, proto soud hodnotí smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované z titulu smlouvy částku 316 147 Kč, na kterou žalovaná, jež je v řízení pasivní, dle tvrzení žalobkyně dosud uhradila částku 51 214,31 Kč, proto soud zavázal žalovanou podle § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ k zaplacení žalobkyni zbývající části dosud neuhrazené jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 264 932,69 Kč. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaná) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaná je v řízení pasivní, nevznikl tak spor o to, kdy nastala splatnost žalované pohledávky, soudu nejsou známy finanční možnosti žalované, případně zda žalovaná je vůbec ochotna dluh splácet, a proto není možné určit „dobu přiměřenou jejím možnostem“ ke splácení zbývající části dosud neuhrazené jistiny úvěru. Z toho důvodu se splatnost odvíjí od dopisu ze dne 16. 4. 2025, který žalobkyně odeslala na adresu žalované téhož dne a ve kterém žalobkyně stanovila lhůtu k zaplacení žalované částky 5 dnů ode dne odeslání tohoto dopisu, tudíž do 21. 4. 2025. Ode dne 22. 4. 2025 se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacení žalované částka a žalobkyni náleží nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatků, smluvního úroku, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 530,80 Kč, přičemž tato částka představuje 42 % z celkové výše nákladů řízení žalobkyně (rozdíl úspěchu žalobkyně v rozsahu 71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 29 % předmětu řízení včetně příslušenství). Náklady řízení žalobkyně jsou ve výši 48 882,90 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 12 474 Kč, odměna zástupkyně žalobkyně ve výši 3 x 9 580 Kč přiznaná podle § 7 bod. 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) za tři úkony právní pomoci podle § 11 AT: příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby, dále náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně určena paušální částkou 450 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 1, odst. 4 AT, tj. 3 x 450 Kč a částka 6 318,90 Kč odpovídající 21% DPH přiznaná podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř, přičemž zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátkyní této daně. Žalobkyně doložila soudu odeslání předžalobní výzvy k plnění žalované a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovaná zavázána zaplatit tuto částku zástupkyni žalobkyně.
11. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o. s. ř.