Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 258 970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 258 970 Kč za dobu od 5. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 40 728,10 Kč s úrokem ve výši 8,99 % ročně z částky 291 376,60 Kč za dobu od 2. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,99 % ročně z částky 7 421,50 Kč za dobu od 2. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 615,39 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 299 698,10 Kč za dobu od 2. 7. 2025 do 4. 9. 2025, s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 299 698,10 Kč za dobu od 5. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 40 728,10 Kč za dobu od 5. 9. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 35 360 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 299 698,10 Kč s úrokem ve výši 8,99 % ročně z částky 291 376,60 Kč za dobu od 2. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,99 % ročně z částky 7 421,50 Kč za dobu od 2. 7. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 615,39 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 299 698,10 Kč za dobu od 2. 7. 2025 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 28. 12. 2023 mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba]. a žalovaným. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 8,99 % ročně. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, dosud uhradil toliko částku 41 030 Kč. Dne 21. 3. 2025 žalobkyně úvěr zesplatnila. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, vycházela z informací získaných od žalovaného a rovněž z transakcí na bankovním účtu žalovaného, který právní předchůdkyně pro žalovaného vedla. Žalobkyně připojila k žalobě smlouvu o postoupení žalované pohledávky a rovněž předžalobní výzvu k plnění.
2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.
3. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2025 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. postoupila pod pořadovým číslem [hodnota] v rámci seznamu postoupených pohledávek žalovanou pohledávku na žalobkyni. Z dopisu ze dne 7. 7. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že dne 8. 7. 2025 byla žalovanému zaslána poštovní zásilka obsahující oznámení o postoupení žalované pohledávky.
5. Z listiny odznačené Posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z těchto informací: žalovaný uvedl příjem ve výši 30 871 Kč měsíčně, žalovaný neuvedl, jaké má pravidelné měsíční výdaje krom nájemného ve výši 4 000 Kč měsíčně, právní předchůdkyně žalobkyně zde vycházela se statistických údajů a určila, že měsíční výdaje žalovaného činí 8 895 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně měla lustrovat žalovaného ve veřejně dostupných databázích dlužníků s negativním výsledkem.
6. Z Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaný požádal dne 28. 12. 2023 právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru ve výši 10 000 Kč, ke své majetkové situaci uvedl, že jeho čistý příjem činí 28 942,67 Kč měsíčně a má další příjem ve výši 16 992 Kč měsíčně. K výdajům žalovaný uvedl pouze nájemné ve výši 6 500 Kč měsíčně.
7. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného č. [č. účtu] za září až listopad 2023 bylo zjištěno, že žalovaný měl průměrný příjem ze zaměstnání ve výši 28 943 Kč a rovněž pobíral invalidní důchod v měsíční výši 16 992 Kč.
8. Ze smlouvy o úvěru (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne 28. 12. 2023, právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému převodem na jeho úvěrový bankovní účet č. [č. účtu] úvěr ve výši 300 000 Kč, žalovaný se zavázal splácet úvěr v měsíčních splátkách po 4 103 Kč splatných vždy k 22. dni příslušného kalendářního měsíce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 8,99 % ročně, při řádném splácení činila 6,18 % ročně.
9. Z přehledů čerpání úvěru a jeho splácení bylo zjištěno, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 300 000 Kč a dosud uhradil částku 41 030 Kč.
10. Z dopisu ze dne 17. 2. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné splátky úvěru a upozornila ho, že nezaplatí-li, dojde k zesplatnění úvěru.
11. Z dopisu ze dne 22. 3. 2025 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo ke dni 21. 3. 2025 k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k zaplacení celé dlužné částky.
12. Z dopisu ze dne 20. 8. 2025 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalované částky ze Smlouvy ve lhůtě do 4. 9. 2025 a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z poštovního podacího lístku soud zjistil, že dne 20. 8. 2025 zástupce žalobkyně zaslal poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na adresu žalovaného.
13. Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.
14. Na základě výše uvedených listinných důkazů soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba]. poskytla žalovanému na základě Smlouvy úvěr ve výši 300 000 Kč, žalovaný nehradil úvěr řádně a včas, dosud uhradil toliko částku 41 030 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zesplatnila úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného z výpisů z jeho bankovního účtu, pasivní majetkovou stránku žalovaného určila na základě statistických dat. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění.
15. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
16. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávek, na základě které společnost [právnická osoba]. postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Postoupení žalované pohledávky bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Právním titulem žalované pohledávky je smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při jejím uzavření v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Žalobkyně ani k výzvě soudu neprokázala, že by její právní předchůdkyně splnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ZoSÚ, tj. že by posoudila před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně neprokázala, jaká byla pasivní majetková stránka žalovaného v rozhodné době, tj. jaké měl skutečné pravidelné měsíční výdaje. Žalovaný uvedl, že hradí nájemné ve výši 6 500 Kč měsíčně, nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně tuto informaci jakkoli ověřovala z dalších zdrojů. Žalobkyně rovněž neprokázala, že by její právní předchůdkyně lustrovala žalovaného ve veřejně dostupných databázích dlužníků za účelem zjištění, zda není nadměrně zadlužen (exekuce, insolvence aj.). Právní předchůdkyně žalobkyně porušila tzv. princip odpovědného úvěrování, který ve svém důsledku chrání jak žalovaného – jeho schopnost splatit úvěr, tak poskytovatele úvěru – dobytnost jeho pohledávky. Soud hodnotí smlouvu jako neplatnou podle výše citovaného § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému z titulu Smlouvy úvěr ve výši 300 000 Kč, na který žalovaný dosud uhradil částku 41 030 Kč, proto soud zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni částky 258 970 Kč jakožto dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je v řízení pasivní, nevznikl tak spor o to, kdy nastala splatnost žalované pohledávky, soudu nejsou známy finanční možnosti žalovaného, případně zda žalovaný je vůbec ochoten své dluhy splácet, a proto není možné určit „dobu přiměřenou jeho možnostem“ ke splácení zbývající části dosud neuhrazené jistiny úvěru ze Smlouvy. Z toho důvodu se splatnost odvíjí od dopisu ze dne 20. 8. 2025, ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění žalované pohledávky ve lhůtě do 4. 9. 2025, ode dne 5. 9. 2025 se žalovaný ocitl v prodlení a žalobkyni náleží nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobního nároku byla žaloba zamítnuta, neboť z neplatné Smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu smluvního úroku, poplatků, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.
19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla převážný úspěch v řízení (v rozsahu 78 % předmětu řízení včetně příslušenství) nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 35 360 Kč (tj. 56 % z celkových nákladů řízení žalobkyně). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 63 143 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 14 985 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 4 x 9 500 Kč podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 AT: převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby a účast u jednání, hotové výdaje zástupce žalobkyně určené paušální částkou 450 Kč za každý úkon právní služby, tj. 4 x 450 Kč podle § 13 odst. 1, odst. 4 AT a částka 8 358 Kč odpovídající 21% DPH podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů, jež měl v souvislosti s písemným podáním ze dne 5. 12. 2025, jelikož se jedná o doplnění žaloby k výzvě soudu o skutečnosti a důkazy, jež měla obsahovat již v době jejího podání. Žalobkyně doložila soudu odeslání žalovanému předžalobní výzvy k plnění a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.
20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.