Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 704 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 704 Kč za dobu od 4. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 6 320 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 22 024 Kč za dobu od 23. 5. 2024 do 3. 2. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 22 024 Kč za dobu od 4. 2. 2026 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 320 Kč za dobu od 4. 2. 2026 do zaplacení, částky 7 502 Kč, úroku ve výši 822,24 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 16 940,48 Kč za dobu od 16. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 5. 2024 dosáhne částky 65 491,20 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném úhrady částky 22 024 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky za dobu od 23. 5. 2024 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 7 502 Kč, úroku ve výši 76,06 % ročně z částky 16 940,48 Kč za dobu od 23. 5. 2024 do 15. 6. 2024 ve výši 822,24 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 16 940,48 Kč za dobu od 16. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 65 491,20 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela s žalovaným dne 17. 1. 2024 smlouvu o úvěru, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 17 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 1 296 Kč. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši dle bodu 6. 5. úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru ve výši 20 149,29 Kč od 23. 5. 2024 do dne 16. 2. 2026 (den vyhotovení žaloby). Žalobkyně uvedla, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. Žalovaný dosud uhradil částku 1 296 Kč, tj. jednu splátku úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně dala mlčky souhlas s tímto procesním postupem (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), neboť se nevyjádřila k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 25. 6. 2026, č. j. [spisová značka]. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena do vlastních rukou dne 3. 8. 2026 postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.a) Z výpisu z nebankovního registru klientských informací bylo zjištěno, že žalobkyně lustrovala žalovaného v této databázi dlužníků se zjištěním, že žalovaný nemá žádný dluh po splatnosti a limit úvěru u žalovaného je ve výši 125 000 Kč.b) Z potvrzení o příchozí úhradě za měsíc říjen 2023 bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ve výši 27 654 Kč a z potvrzení o příchozí úhradě za měsíc listopad 2023 bylo zjištěno, že žalovaný měl příjem ve výši 34 583 Kč.c) Z Hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalobkyně vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z těchto informací: průměrný příjem ve výši 30 529 Kč měsíčně, výdaje – životní minimum ve výši 4 860 Kč, výdaje na bydlení ve výši 5 000 Kč, žalovaný je svobodný a bydlí v družstevním bytě.d) Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že žalovaný požádal žalobkyni dne 17. 1. 2024 o poskytnutí úvěru ve výši 17 000 Kč, který bude splácet 48 měsíčními splátkami po 1 296 Kč splatnými vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 76,05 % ročně.e) Z Oznámení o schválení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému dopisem ze dne 18. 1. 2024, že schválila úvěr ve výši 17 000 Kč ze smlouvy o úvěru č. [hodnota].f) Z dokladu o vyplácení úvěru bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 17. 1. 2024 na bankovní účet č. [č. účtu] částku 17 000 Kč.g) Z fotokopie občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že žalobkyně si prověřila totožnost žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy.h) Z Přihlášky do pojištění bylo zjištěno, že žalovaný dne 17. 1. 2024 požádal žalobkyni o uzavření pojistné smlouvy za účelem pojištění schopnosti splácet úvěr.i) Z Přílohy č. [hodnota] ke smlouvě o úvěru bylo zjištěno, že žalovaný se zavázal hradit žalobkyni pojistné ve výši 159 Kč měsíčně, jednalo se o pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr.j) Z bilance Smlouvy bylo zjištěno, že žalovaný dosud uhradil na úvěr částku 1 296 Kč.k) Z výzvy k zaplacení ze dne 17. 4. 2024 a z výzvy k zaplacení ze dne 20. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužných splátek úvěru.l) Z dopisu ze dne 21. 5. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalovaného s jeho splácením.m) Z dopisu ze dne 27. 1. 2026 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k zaplacení žalované částky do 15 dnů ode dne odeslání výzvy a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z podacího archu bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně odeslal dne 27. 1. 2026 na adresu žalovaného poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění.
5. Soud dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 17 000 Kč, žalobkyně tuto žádost schválila a zaslala dne 17. 1. 2024 na bankovní účet žalovaného částku 17 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem v 48 měsíčních splátkách ve výši 1 296 Kč. Žalovaný dosud uhradil na poskytnutý úvěr částku 1 296 Kč. Žalobkyně zesplatnila úvěr z důvodu prodlení žalovaného s jeho splácením a domáhá se jeho zaplacení včetně sjednaných smluvních pokut a úroků. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně zkoumala aktivní majetkovou stránku žalovaného, zjistila jaký měl žalovaný příjem v měsících říjnu a listopadu 2023.
6. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
9. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je smlouvou o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2 ZoSÚ, jedná se o smlouvu spotřebitelskou ve smyslu § 1810 o. z., neboť žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Dle názoru soudu poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen přistupovat při posuzování úvěruschopnosti žadatele o úvěr vždy individuálně, tj. přímo od žadatele úvěru zjistit, jaká je jeho aktuální majetková situace a následně tyto informace ověřit (např. pracovní smlouvou, výplatním lístkem, potvrzením o výši nákladů na bydlení). Dále je nezbytné, aby poskytovatel úvěru nahlédl do veřejně přístupných databází dlužníků (např. SOLUS, insolvenční rejstřík) a tímto si sám ověřil, zda žadatel o úvěr není nadměrně zadlužen. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Žalobkyně prokázala toliko aktivní majetkovou stránku žalovaného v měsíci říjnu a listopadu 2023, nebylo prokázáno, jaký měl žalovaný příjem v měsíci prosinci 2023, tj. v měsíci bezprostředně předcházejícím měsíci uzavření Smlouvy. Pokud se jedná o pasivní majetkovou stránku žalovaného, tak prokázána nebyla (a to ani k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 25. 6. 2026). Soud má za to, že žalobkyně nesplnila povinnost danou jí § 86 ZoSÚ a proto soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému převodem na jeho účet částku 17 000 Kč a žalovaný dosud uhradil částku 1 296 Kč. Soud proto zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni dosud neuhrazené jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 15 704 Kč. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný netvrdil v rámci řízení nic o svých majetkových poměrech, neunesl proto svou procesní povinnost – tvrdit a následně prokázat svá tvrzení před soudem. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] uvedl: „…Je to spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky.“ Naopak nelze po žalobkyni požadovat, aby prokazovala, zda byl žalovaný schopen plnit jistinu spotřebitelského úvěru v době, kdy byl k tomu žalobkyní vyzván. Žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění žalované částky dopisem ze dne 27. 1. 2026, který tentýž den odeslala na adresu žalovaného. Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě 15 dnů ode dne odeslání výzvy, tj. do dne 3. 2. 2026. Ode dne 4. 2. 2026 se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou žalované částky a žalobkyni náleží nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla zamítnuta co do smluvních úroků, smluvní pokuty a částečně co do úroků z prodlení, neboť tyto nároky žalobkyni z neplatné Smlouvy nepřísluší.
10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“) negativní výrokem, jelikož procesně úspěšnějšímu žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly.
11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.