Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 909,92 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 909,92 Kč za dobu od 5. 12. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 800 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 12 909,92 Kč za dobu od 22. 2. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1 099,35 Kč, úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 709,92 Kč za dobu od 25. 9. 2024 do 4. 12. 2024, úroku z prodlení ve výši 2 % ročně z částky 14 709,92 Kč za dobu od 5. 12. 2024 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 1 800 Kč za dobu od 5. 12. 2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 949,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 709,92 Kč s úrokem 14,75 % ročně z částky 12 909,92 Kč za dobu od 22. 2. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 099,35 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 709,92 Kč za dobu od 25. 9. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba]. uzavřela s žalovaným dne 17. 12. 2018 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které poskytla žalovanému kontokorentní úvěr Flexikredit s limitem 10 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný překročil tento úvěrový rámec, vyčerpal částku 12 909,92 Kč, kterou dosud neuhradil, proto právní předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru. Žalobkyně se domáhá krom uvedeného nepovoleného debetu rovněž poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 800 Kč. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neuhradil ničeho na poskytnutý úvěr. Žalovaná pohledávka byla postoupena ze společnosti [právnická osoba]. na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. 9. 2024, kterou žalobkyně připojila k žalobě. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně vycházela z informací poskytnutých žalovaným, potvrzení o příjmů žalovaného, výdaje žalovaného byly stanoveny dle statistických dat.
2. Žalovaný se nevyjádřil k žalobě.
3. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení soudního jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “). Žalobkyně mlčky souhlasila s tímto procesním postupem, neboť se nevyjádřila k výzvě soudu učiněné usnesením ze dne 24. 3. 2025, č. j. [spisová značka]. Žalovanému byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se k žalobě a k rozhodnutí věci bez nařízení jednání doručena dne 21. 4. 2025 postupem podle § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný se dosud nevyjádřil, a proto má soud za to, že souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní.
4. Z listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 9. 2024 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. postoupila žalobkyni žalovanou pohledávku pod pořadovým číslem [hodnota] v rámci seznamu postoupených pohledávek. Z dopisu ze dne 30. 9. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že došlo k postoupení žalované pohledávky na žalobkyni. Z podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 8. 10. 2024 na adresu žalovaného poštovní zásilku obsahující oznámení o postoupení žalované pohledávky.
6. Z Žádosti o povolení debetního zůstatku FLEXIKREDIT bylo zjištěno, že žalovaný dne 17. 12. 2018 požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru formou úvěrového rámce ve výši 10 000 Kč. Ke své majetkové situaci žalovaný uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost vůči žádné osobě, bydlí v nájmu, pracovní smlouvu má uzavřenou na dobu určitou do 30. 4. 2019, jeho průměrný čistý příjem činí 22 058 Kč měsíčně.
7. Z Potvrzení o výši příjmu bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalovaného za posledních 7 měsíců předcházejících uzavření úvěrové smlouvy činil 22 058 Kč.
8. Ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 17. 12. 2018 včetně Dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 4. 4. 2022 (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala vést pro žalované bankovní účet č. [č. účtu] a dále poskytla žalovanému k tomuto účtu úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč, žalovaný se zavázal, že bude vyčerpaný úvěr řádně a včas splácet.
9. Z dopisu ze dne 23. 2. 2024 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému, že zesplatnila úvěr ze Smlouvy ke dni 21. 2. 2024 a vyzvala ho k zaplacení celé dlužné částky 12 909,92 Kč.
10. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 19. 9. 2024 překročil úvěrový limit 10 000 Kč, celkem vyčerpal částku 12 909,92 Kč.
11. Z dopisu ze dne 19. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě žalované částky ve lhůtě do 4. 12. 2024 a upozornila ho na podání žaloby v případě nezaplacení. Z podacího lístku bylo zjištěno, že dne 20. 11. 2024 zástupce žalobkyně zaslal poštovní zásilku obsahující předžalobní výzvu k plnění na adresu žalovaného.
12. Z dalších předložených listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení a rozhodnutí této věci.
13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 ZoSÚ (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle § 87 ZoSÚ (1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. (2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. (3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
16. Aktivní legitimace žalobkyně je dána písemně uzavřenou smlouvou o postoupení mezi jinými i žalované pohledávky, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně – společnost [právnická osoba]. postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni v souladu s § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z. “). Postoupení žalované pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno v souladu s § 1882 o. z. Smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZoSÚ, žalovaný byl při uzavření Smlouvy v pozici spotřebitele, právní předchůdkyně žalobkyně mu poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti. Soud se zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy (§ 86 odst. 1 ZoSÚ). Žalobkyně k výzvě soudu prokázala řádně zkoumání aktivní majetkové stránky žalovaného před uzavřením Smlouvy, jelikož její právní předchůdkyně měla doložený od zaměstnavatele žalovaného průměrný čistý příjem žalovaného. Nebylo však prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně rovněž s odbornou péčí zkoumala pasivní majetkovou stránku žalovaného, zde si vystačila se statistickými daty, aniž by znala skutečné výdaje žalovaného. Rovněž nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného v dostupných databázích dlužníků za účelem zjištění, zda není nadměrně zadlužen. Soud hodnotí Smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 ZoSÚ. V rámci řízení bylo prokázáno, že žalovaný vyčerpal na základě Smlouvy částku 12 909,92 Kč a dle tvrzení žalobkyně dosud neuhradil ničeho, a proto soud zavázal žalovaného k zaplacení žalobkyni této dosud neuhrazené jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitel (žalovaný) povinen vrátit dosud neuhrazenou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalovaný je v řízení pasivní, nevznikl tak spor o to, kdy nastala splatnost pohledávky, soudu nejsou známy finanční možnosti žalovaného, případně zda žalovaný je vůbec ochoten dluh splácet, a proto není možné určit „dobu přiměřenou jeho možnostem“ ke splácení zbývající části dosud neuhrazené jistiny úvěru. Z toho důvodu se splatnost žalované částky odvíjí od dopisu ze dne 19. 11. 2024, ve kterém žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky ve lhůtě do 4. 12. 2024, ode dne 5. 12. 2024 se žalovaný ocitl v prodlení s její úhradou a žalobkyni přísluší nárok na zaplacení úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť z neplatné Smlouvy nevzniklo žalobkyni právo na úhradu poplatků, smluvní pokuty, smluvního úroku, ani části žalobou nárokovaných úroků z prodlení.
17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež měla převážný úspěch v řízení (v rozsahu 70 % předmětu řízení včetně příslušenství), nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 949,20 Kč (tj. 30 % z celkových nákladů řízení žalobkyně). Náklady řízení žalobkyně jsou v celkové výši 2 373 Kč a představuje je zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna zástupce žalobkyně ve výši 2 x 300 Kč za převzetí věci, sepis předžalobní výzvy k plnění a ve výši 400 Kč za sepis žaloby, náhrada hotových výdajů zástupce žalobkyně ve výši 100 Kč za každý úkon právní služby, tj. 3 x 100 Kč, to vše přiznáno podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v účinnosti ke dni provedení konkrétního úkonu právní služby a dále částka 273 Kč odpovídající 21% DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem této daně. Soud aplikoval § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně zastoupena stejným advokátem podává u zdejšího soudu větší množství žalob na ustáleném vzoru ve skutkově i právně obdobných věcech. Tato věc nikterak nevybočovala z obvyklé náročnosti takto podávaných žalob. Žalobkyně doložila soudu odeslání žalovanému předžalobní výzvy k plnění a splnila tak podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a o. s. ř. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byl žalovaný zavázán zaplatit tuto částku zástupci žalobkyně.
18. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.