116 C 413/2024

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 752 047,97 Kč spolu s úrokem ve výši 4,35 % p.a. z částky 776 170,60 Kč od 15. 4. 2023 do 25. 9. 2023 z částky 752 047,97 Kč od 26. 9. 2023 do zaplacení. Dále se domáhá zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně ze stejných částek a za stejné období. Žalobu odůvodňuje žalobkyně tím, že ve sporu je aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2024, kdy byla postoupena na žalobkyni předmětná pohledávka společností [právnická osoba]. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 14. 1. 2021 uzavřena smlouva o úvěru od [Anonymizováno] a o stavebním spoření s číslem účtu čtyři nuly [č. účtu]. Před uzavřením smlouvy byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, vycházelo se z dokladů předložených žalovaným, například potvrzením zaměstnavatele, výpisu z účtu nebo daňového přiznání a bylo zjištěno, že žalovaný disponuje dostatečnými příjmy pro splácení poskytovaného úvěru. S přihlédnutím k pravidelným měsíčním výdajům žalovaného, jeho dalším dluhům a případným vyživovacím povinnostem banka dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet, přičemž žalobkyně využila i statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů, normativních nákladů na bydlení. Banka pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík zjistila, že žalovaný nebyl v době úvěrové žádosti aktivní insolvenčním rejstříku, z informací CBCB byla ověřena předchozí splátková morálka žalovaného, kdy žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, například záznamy a banka dospěla k závěru, že žalovaný je úvěruschopný. Banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 800 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet s pevnou úrokovou sazbou z překlenovacího úvěru ve výši 8,45 % ročně platnou po celou dobu trvání smluvního vztahu. Výsledná úroková sazba pro první období byla stanovena ve výši 4,35 % ročně a tato výše byla i v době zesplatnění. Žalovaný se zavázal platit splátky do 25. dne každého kalendářního měsíce ve výši 5 075 Kč. Překlenovací úvěr byl žalovaným čerpán dne 21. 1. 2021 v plné výši. Z důvodu prodlení žalovaného s pravidelnými měsíčními splátkami spořitelna dne 10. 7. 2023 vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 16 425 Kč a žalovaný byl upozorněn na možnost zesplatnění celé pohledávky ze smlouvy ke dni 31. 8. 2023. Pohledávka k uvedenému dni byla prohlášena za okamžitě splatnou. Ke dni 25. 9. 2023 byla jednostranně započtena na úhradu jistiny pohledávka z překlenovacího úvěru ve výši 24 122,63 Kč. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 17. 4. 2024. Dále byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 25. 4. 2024. Dlužná částka doposud uhrazena nebyla.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Podáním ze dne 12. 2. 2025 žalobkyně k výzvě soudu doplnila svá skutková tvrzení. Poskytovatelem úvěru žalovaného byl právní předchůdce společnost [právnická osoba]. Žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 23 000 Kč, což spořitelna zkontrolovala na základě předchozích transakcí na účet žalovaného vedený u jiné banky a potvrzení zaměstnavatele žalovaného. Spořitelna dále mimo jiné ověřila pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík, že žalovaný nebyl v insolvenci, z informací CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku. Z historie v interní evidenci klientů ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace, například záznam o podvodném jednání či kriminálních aktivitách, záznam v souvislosti s AML pravidly, záznam v exekučním řízení. Pokud se týče výdajů žalovaného, žalovaný ve své žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč, nájemné ve výši 0 Kč. Spořitelna stanovila životní výdaje žalovaného na částku 7 875 Kč na základě dat sdělených žalovaným (například počet vyživovaných osob, způsob bydlení) v kombinaci s interními informacemi spořitelny, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalovaný v žádosti u úvěru uvedl splátky ve výši 900 Kč, žalobkyně pak sama dotazem do CBCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný v té době měl následující poskytnuté úvěry, a to osobní úvěr u jiné banky ve výši 50 000 Kč se splátkou 888 Kč, kreditní kartu splátkovou u jiné banky s limitem 55 000 Kč a orientační splátkou ve výši 1 650 Kč, kreditní kartu splátkovou u jiné banky s limitem 55 000 Kč a orientační splátkou ve výši 1 650 Kč. Na základě uvedených dat, kdy právní předchůdkyně žalobkyně zhodnotila výdaje na částku 9 263 Kč, zůstávalo ke krytí životních nákladů 13 737 Kč, ze které byl žalovaný schopen hradit novou splátku u právní předchůdkyně žalobkyně. Pro případ jiného právního posouzení žalobkyně uvádí, že žalovaný uhradil v době od 8. 2. 2021 do 14. 4. 2023 26 splátkami, prvních 23 splátek ve výši 5 075 Kč a další tři splátky ve výši 5 375 Kč, celkem 132 850 Kč. Pokud se týče platby ve výši 24 122,63 Kč ze dne 25. 9. 2023 jedná se o převedené vklady žalovaného na stavební spoření hrazené žalovaným v rámci jednotlivých měsíčních splátek v celkové výši 22 400 Kč a úroky ve výši 1 722,63 Kč, které za dobu spoření přirostly ke stavebnímu spoření. Částku ve výši 22 400 Kč tak nelze samostatně započíst do celkem uhrazené částky, protože vklady na stavební spoření již byly započteny do celkové částky jako součet výše uvedených splátek. Žalovaný tedy uhradil celkem 134 572,63 Kč (23x5 075 Kč + 3x5 075 Kč + 1 722,63 Kč).

4. Soud provedl dokazování a vzal za prokázáno:

5. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. a žalovaným došlo dne 6. 1. 2021 k uzavření smlouvy o úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem č. [č. účtu], na základě které banka poskytla žalovanému překlenovací úvěr ve výši 800 000 Kč, a to do dne, kdy splní podmínky pro poskytnutí úvěru ze stavebního spoření a úvěr ze stavebního spoření v aktuální výši překlenovacího úvěru a ostatních dluhů včetně příslušenství, které vzniknou podle této smlouvy po odečtení zůstatku účtu stavebního spoření. Tento úvěr žalovaný získá v den, kdy splní sjednané podmínky pro jeho poskytnutí, včetně doručení všech dodatků sjednaných v tomto článku a samostatně vyžádaných, které prokazují účelové použití vyplacených peněz a zajištění dluhů žalovaného. Podmínkou je také řádné splácení a udržování zajištění překlenovacího úvěru. Jedná se o spotřebitelské úvěry na bydlení. Smlouva byla uzavřena dne 14. 1. 2021. Mezi účastníky byla sjednána pevná úroková sazba z překlenovacího úvěru ve výši 8,45 % ročně platná po celou dobu trvání úvěru, přičemž pevnou úrokovou sazbu mohla banka jednostranně úrokovým zvýhodněním snížit, a to vždy na období tří let. První období začalo první den kalendářního měsíce, ve kterém dojde k nabytí účinnosti smlouvy. Pro první období platilo úrokové zvýhodnění 4,10 procentního bodu ročně, výše úrokové sazby pro první období činila 4,35 ročně, v době zesplatnění činila úroková sazba 4,35 %. Žalovaný se zavázal platit vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce řádnou měsíční splátku ve výši 5 075 Kč, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po prvním čerpání překlenovacího úvěru a konče úplným splacením všech dluhů splatných i nesplatných včetně příslušenství vyplývající ze smlouvy. Ve smlouvě je žalovaný identifikován rodným číslem, adresou bydliště, adresou pro doručování a telefonním číslem. Banka současně zřídila a vedla pro žalovaného účet stavebního spoření [č. účtu]. Na tento účet se žalovaný zavázal ukládat částku 800 Kč měsíčně (viz smlouva o úvěru od Buřinky ze dne 14. 1. 2021). Dne 20. 1. 2021 požádal žalovaný o čerpání částky 800 000 Kč, a to převedením na účet číslo [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] (viz platební příkaz). Dne 21. 1. 2021 byla čerpána bankovním převodem pod variabilním symbolem a převedena na účet žalovaného částka 800 000 Kč. Žalovaný na tuto částku za dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 134 572,63 Kč (23x5 075 Kč + 3x5 075 Kč + 1 722,63 Kč). Do této částky byla zahrnuta platba ve výši 24 122,63 Kč představující převedené vklady žalovaného na stavební spoření hrazené žalovaným v rámci jednotlivých měsíčních splátek. Tato částka byla převedena v celkové výši 22 400 Kč. Konečný zůstatek na účtu činil mínus 752 047,97 Kč a vyčerpaná část úvěru činila 800 000 Kč (viz výpis účtu - úvěr od Buřinky číslo [č. účtu] za období od 14. 1. 2021 do 25. 3. 2024). Žalovaný úvěr řádně nesplácel, proto byl vyzván k úhradě dlužné částky poslední výzvou k úhradě ze dne 10. 7. 2023, s tím, nechť dlužnou částku uhradí nejpozději do 31. 8. 2023, když výše dluhu činí 16 425 Kč (viz poslední výzva ze dne 10. 7. 2023). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván v úhradě dlužné částky předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 25. 4. 2024 s tím, nechť dlužnou částku uhradí do sedmi dnů ode dne odeslání této výzvy, přičemž výše dlužné částky byla vyčíslena na částku 816 545,37 Kč. Zásilka byla podána doporučeně k poštovní přepravě na adresu žalovaného dne 25. 4. 2024 (viz předžalobní výzva ze dne 25. 4. 2024, doručenka ze dne 25. 4. 2024). Žalobkyně ověřila příjmy žalovaného, a to na základě potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance ze dne 11. 1. 2021 s tím, že žalovaný je zaměstnán u společnosti TRESTLES a.s., a to ode dne 14. 10. 2015 jako nakladač a vykladač kamionů, jeho průměrný čistý měsíční příjem za posledních 12 měsíců činil 24 094 Kč, žalovaný je svobodný a pracovní poměr má uzavřen na dobu neurčitou (viz potvrzení zaměstnavatele). Výpisem z běžného účtu žalovaného číslo [č. účtu] za měsíc říjen 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek účtu činil 18,55 Kč, konečný zůstatek 10,45 Kč, dne 8. 10. 2020 obdržel žalovaný mzdu ve výši 21 182 Kč. V měsíci listopadu 2020 činil počáteční zůstatek účtu 10,45 Kč a konečný zůstatek účtu 1 476,85 Kč, žalovaný obdržel čistou mzdu ve výši 24 436 Kč. V měsíci v prosinci 2020 činil počáteční zůstatek 1 476,85 Kč, konečný zůstatek 870,55 Kč, žalovaný obdržel čistou mzdu ve výši 21 555 Kč (viz výpis z běžného účtu za uvedené měsíce). Žalovaný požádal o úvěr od [Anonymizováno] dne 14. 1. 2021, ve své žádosti uvedl své osobní údaje, dále uvedl, že je svobodný, pracuje [Anonymizováno] jako [Anonymizováno], je vyučen, pracuje u zaměstnavatele společnosti [právnická osoba]. od 1. 10. 2015 na dobu neurčitou, jeho čistý měsíční příjem činí 23 000 Kč a splátky klienta mimo Českou spořitelnu včetně nebankovních společností činí 900 Kč. Jako ostatní povinné výdaje například výživné, srážky ze mzdy, léky, uvedl nulu. Žalovaný požádal o úvěr ve výši 800 000 Kč s předpokládanou dobou splatnosti 240 měsíců, a to za účelem pořízení nemovitosti – bytu. Tato žádost je žalovaným podepsána (viz žádost ze dne 14. 1. 2021). Žalobkyně je ve sporu aktivně legitimována na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2024 (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 25. 3. 2024 včetně přílohy a potvrzení o zaplacení úplaty). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 4. 2024 a téhož dne bylo zasláno na korespondenční adresu žalovaného (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 4. 2024 včetně podacího archu z téhož dne).

6. Na základě provedeného dokazování dospěl soud závěru, že žaloba podaná žalobkyní je částečně důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla ve smyslu ustanovení § 2395 o.z. dne 14. 1. 2021 na základě žádosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru od Buřinky. Původní věřitel na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku 800 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal hradit, a to pravidelnými měsíčními splátkami po 5 075 Kč, vždy do 25. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, proto byl žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkovou částku ve výši 134 572,63 Kč. Výše uvedená smlouva je dle ustanovení § 1810 a následující o.z. smlouvou spotřebitelskou, neboť žalovaný jednal jako spotřebitel a původní věřitel jako dodavatel. Při uzavření smlouvy tak byl původní věřitel povinen postupovat také v intencích § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., tj. před uzavřením smluv, ve kterých se sjednává spotřebitelský úvěr, byl věřitel povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a jeli to třeba nahlédnutím do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. V žalobě popsaný způsob, jakým předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, je z pohledu zákona o spotřebitelském úvěru naprosto nedostatečný a neodpovídající zákonnému požadavku. Žalobkyně si před uzavřením smlouvy ověřila pouze příjmy žalovaného a vycházela z částky 23 000 Kč, dále prověřila žalovaného v insolvenčním rejstříku, získala informace z [Anonymizováno] a prověřila žalovaného v interní evidenci klientů. Z tohoto pohledu žalobkyně nezískala žádné negativní informace. Žalovaný ve své žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru uvedl výdaje ve výši 0 Kč a splátky klienta ve výši 900 Kč. Oproti tomu žalobkyně zjistila, že žalovaný má další úvěrové produkty, a to kreditní kartu splátkovou s orientační splátkou ve výši 1 650 Kč, a to 2x. Žalobkyně si žádným způsobem neověřila výdaje žalovaného, zejména pak výdaje spojené s bydlením, kde žalovaný uvedl výdaje ve výši 0 Kč, stejně tak jako nájemné ve výši 0 Kč. Žalobkyně pak stanovila životní výdaje na částku 7 875 Kč. Z výpisu z běžného účtu žalovaného pak soud zjistil, že žalovaný ani neměl dostatek finančních prostředků na svém běžném účtu, kdy konečný zůstatek ke dni 31. 10. 2020 činil 10,45 Kč, ke dni 30. 11. 2020 činil 1 476,85 Kč a ke dni 30. 12. 2020 činil 870,55 Kč. Ve vztahu k úvěruschopnosti žalovaného tedy žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní, když neprokázala, že řádně zkoumala jak příjmy, tak i výdaje žalovaného. Předmětná smlouva je pak v souladu s ustanovením § 87 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná, neboť žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž se jedná o neplatnost absolutní. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o úvěru žalovanému částku 800 000 Kč, pak v důsledku přijetí tohoto plnění mohlo vzniknout na straně žalovaného bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Žalovaný však právní předchůdkyní žalobkyně zaplatil již před podáním žaloby částku ve výši 134 572,63 Kč. Tuto částku je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytli. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně nárok na zaplacení částky 665 427,37 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku. Úroky z prodlení pak byly přiznány dle § 1970 o.z., a to ode dne 3. 5. 2024, a to v návaznosti na lhůtu stanovenou v předžalobní upomínce. Ve zbytku pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2. o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladu právo. V daném případě byla žalobkyně v řízení úspěšná co do 88 %, tj. co do částky 665 427,37 Kč a neúspěšná v rozsahu 12 %, takže celkově byla úspěšná v rozsahu 76 %. Účelně vynaložené náklady řízení činí částku 30 082 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměnu advokáta podle § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb. ve výši 56 700 Kč za 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb., a to příprava a převzetí věci, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, návrh ve věci samé, účast u jednání před soudem dne 13. 1. 2025 a dne 27. 2. 2025. K těmto jednotlivým úkonům náleží hotové výdaje ve výši 1 800 Kč k 5 úkonům, a to 3 x 300 Kč a 2 x 450 Kč dle ustanovení § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu. Dále žalobkyni náleží náhrada za ztrátu času spojenou s cestou ze sídla zástupce žalobkyně v Brně k jednání u zdejšího soudu a zpět, a to ke 2 jednáním, celkem [hodnota] půl hodin po 150 Kč, tj. celkem 2 700 Kč, dle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. Dále pak náleží náklady za použití osobního vozidla, které celkem činí 5 416,96 Kč, a to za dvě cesty k jednání soudu dne 13. 1. 2025 a dne 27. 2. 2025 osobním vozidlem RZ [SPZ], celkem ujeto jedna cesta 184 km [adresa] a zpět, při kombinované spotřebě 4,5 l na 100 km, v ceně pohonných hmot dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., a to nafty v ceně 34,70 Kč za litr a dále paušální náhradě za 1 km ve výši 5,80 Kč/1 km. Jelikož advokát žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, přiznal mu soud i DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady řízení činí 110 688,52 Kč a z toho 76 % představuje částku 84 123 Kč, která byla žalobkyni přiznána.