Výrok
I. Co do částky 4 363 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 363 Kč za dobu od 22. 9. 2022 do zaplacení, se řízení zastavuje.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně proti žalované domáhá zaplacení částky 36 482,36 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 36 482,36 Kč od 22. 9. 2022 do zaplacení, z částky 500 Kč od 22. 9. 2022 do 5. 11. 2024, z částky 500 Kč od 22. 9. 2022 do 12. 12. 2024, z částky 500 Kč od 22. 9. 2022 do 7. 1. 2025 a z částky 500 Kč od 22. 9. 2022 do 24. 2. 2025, se v celém rozsahu zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 6. 11. 2024 domáhala proti žalované zaplacení částky 40 845,36 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní věřitel [právnická osoba]. uzavřel s žalovanou dne 13. 9. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 25 000 Kč převodem na bankovní účet č. [č. účtu] dne 13. 9. 2021, byl sjednán poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 15 845,36 Kč. Úvěr měl být žalovanou splacen nejpozději do 21. 9. 2022. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditportal.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaná zahájila kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Po dokončení registrace zaslala žalovaná původnímu věřiteli žádost o poskytnutá konkrétního úvěru. Po prověření úvěruschopnosti žalované lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a BRKI jí byl zaslán konkrétní návrh smlouvy, který žalovaná akceptovala zadáním unikátního SMS kódu. Úvěr však nebyl žalovanou dosud řádně uhrazen. Zbývá zaplatit částku 40 845,36 Kč představující nezaplacenou jistinu ve výši 25 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 15 845,36 Kč. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Na žalobkyni byla předmětná pohledávka původního věřitele postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024. Na předžalobní upomínku zaslanou jí zástupcem žalobkyně dne 21. 9. 2021 žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Učinila nesporným tvrzení žalobkyně, že smlouvu se společností [právnická osoba]. uzavřela, úvěr ve výši 25 000 Kč čerpala. U této společnosti uzavřela dvě úvěrové smlouvy, poté však přišel Covid, žalovaná se dostala do úvěrové pasti a nebyla schopna smlouvy splácet. Před uzavřením dané úvěrové smlouvy původní věřitel nezkoumal její majetkové poměry, chtěli po ní pouze potvrzení o příjmu, výdaje nedokládala. Po Covidu původní věřitel opakovaně žádal, aby uhradila celou dlužnou částku, toto nebyla schopna. Obrátila se na Člověka k tísní, dali dohromady podklady a kontaktovala finančního arbitra. Na základě jeho rady se poté obrátila na původního věřitele a dohodla se s ním, že bude uhrazena pouze jistina obou úvěrů. S původním věřitelem tedy uzavřela dohodu o narovnání, na základě které jistinu obou úvěrů měla splácet po splátkách po 500 Kč. Byl sjednán splátkový kalendář a žalovaná sjednané splátky hradila. Poté jí bylo oznámeno původním věřitelem, že pohledávka byla postoupena společnosti [Jméno žalobkyně]., a proto posílá nyní splátky žalobkyni. Žalobkyně požadovala, aby splácela 500 Kč na každý dluh, což žalovaná zkoušela, avšak toto není v jejích možnostech, proto i nadále posílá splátky ve výši 500 Kč. V žalobě však není uvedeno, že by na dlužnou jistinu úvěru něčeho uhradila, proto s žalovanou částkou nesouhlasí.
3. Zástupce žalobkyně se z jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 28. 2. 2025, na den 10. 4. 2025 a na den 12. 6. 2025, omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.
4. Podáním ze dne 28. 4. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do části jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč s příslušenstvím zpět, neboť žalovaná po podání žaloby uhradila dne 6. 11. 2024 částku 500 Kč, dne 13. 12. 2024 částku 500 Kč, dne 8. 1. 2025 částku 500 Kč a dne 25. 2. 2025 částku 500 Kč. Dále podáním ze dne 11. 6. 2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do části jistiny úvěru ve výši 2 363 Kč s příslušenstvím zpět, neboť po ověření u původního věřitele žalobkyně zjistila, že žalovaná před podáním žaloby uhradila dne 5. 6. 2024 částku 205 Kč, dne 25. 6. 2024 částku 423 Kč, dne 3. 7. 2024 částku 469 Kč, dne 4. 7. 2024 částku 496 Kč, dne 30. 8. 2024 částku 285 Kč a dne 4. 9. 2024 částku 485 Kč.
5. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby, se kterým žalovaná souhlasila, soud řízení v souladu s ust. § 96 o. s. ř. v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. Nadále tedy žalobkyně požaduje po žalované zaplacení částky 36 482,36 Kč spolu s úrokem z prodlení zákonné výši p. a. z částky 36 482,36 Kč ode dne 22. 9. 2022 do zaplacení, a dále úrok z prodlení v zákonné výši p. a. z částky 500 Kč ode dne 22. 9. 2022 do 5. 11. 2024, z částky 500 Kč ode dne 22. 9. 2022 do 12. 12. 2024, z částky 500 Kč ode dne 22. 9. 2022 do 7. 1. 2025 a z částky 500 Kč ode dne 22. 9. 2022 do 24. 2. 2025.
6. Po provedeném dokazování a z nesporných tvrzení účastníků má soud za prokázaný následující skutkový stav: Dne 13. 9. 2021 byla mezi společností [právnická osoba]. jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč se splatností dne 21. 9. 2022, poplatek za poskytnutí úvěru by sjednán ve výši 15 845,36 Kč. Úvěr měl být splacen ve 12 měsíčních splátkách po 3 547 Kč, první splátka měla být splatná dne 21. 10. 2021 (prokázáno vyhotovením smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo S0010736012521245 ze dne 13. 9. 2021 a formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 13. 9. 2021). Dne 13. 9. 2021 zaslal původní věřitel částku 25 000 Kč na účet žalované č. [č. účtu] pod VS [var. symbol] a zprávou pro příjemce „Zapujcka S0010736012521245“ (prokázáno potvrzením o platbě ze dne 13. 9. 2021, sdělením [právnická osoba]. ze dne 24. 1. 2025 a částečným výpisem z účtu žalované za období od 29. 8. 2021 do 30. 9. 2021). Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 společnost CrediPortal a.s. a postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. S0010736012521245 v celkové výši 40 845,36 Kč žalobkyni (prokázáno Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 8. 2024 a částečným seznamem postoupených pohledávek). Žalobkyně dále doložila soudu Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2024, ze kterého bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba]. vypracovala oznámení, kterým žalované oznamuje, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2024 byla pohledávka za žalovanou z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. [hodnota] postoupena žalobkyni (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne 21. 9. 2024 a podacím lístkem ze dne 21. 9. 2024). Předžalobní výzvou ze dne 21. 9. 2024 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě dlužné částky v celkové výši 84 325,34 Kč ze smlouvy o úvěru uzavřené se společností [právnická osoba]. dne 14. 9. 2021, a to do tří dnů.
7. Žalovaná se obrátila na původního věřitele s žádostí o uzavření dohody o narovnání ohledně dvou závazků ze smluv o zápůjčce č. S0008736012521246 ze dne 21. 5. 2021 a č. S0010736012521245 ze dne 13. 9. 2021 s tím, že obě tyto smlouvy považuje za neplatné z důvodu, že nebyla řádné zkoumána její schopnost dané závazky splácet. Z důvodu pandemie Covid 19 se žalovaná dostala do finančních potíží, které se snažila řešit formou půjček a úvěrů, avšak tyto následně nebyla schopna splácet (prokázáno žádostí o smír ze dne 24. 10. 2021 a e-mailovou komunikací ze dne 29. 10. 2021 ze dne 8. 11. 2021 a ze dne 9. 11. 2021). Rovněž se žalovaná obrátila na finančního arbitra (prokázáno návrhem na zahájení řízení a výzvou k vyjádření k návrhu smírného řešení sporu ze dne 26. 1. 2022). Dne 21. 12. 2021 byla mezi původním věřitelem a žalovanou uzavřena dohoda o narovnání ohledně závazků ze smluv o zápůjčce č. S0008736012521246 ze dne 21. 5. 2021 a č. S0008736012521245 ze dne 19. 9. 2021, kterou se žalovaná zavázal splácet jistinu těchto závazků v celkové výši 40 000 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně s tím, že touto dohodou se narovnávají veškeré právní vztahy týkající se daných smluv (prokázáno dohodu o narovnání ze dne 21. 12. 2021). Žalovaná uhradila původnímu věřitele za období od 21. 6. 2021 do 11. 6. 2025 celkem 29 989 Kč. Platby do 4. 9. 2024 označila variabilním symbolem představujícím její rodné číslo a tyto byly zaslány na účet č. [č. účtu]. Platby od 6. 11. 2024 označila platby variabilním symbolem „9260748“, tyto byly zaslány na účet č. [č. účtu]. Na stejný účet dále žalovaná dne 6. 11. 2024, 13. 12. 2024, 8. 1. 2025 a 25. 2. 2025 zaslala platby ve výši 500 Kč pod variabilním symbolem „9260750“.
8. Soud má za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 13. 9. 2021 uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 občanského zákoníku ve znění od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.), na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně předal žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a které se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli spolu s poplatkem v celkové výši 3 547 Kč ve sjednaných 12 měsíčních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. V tomto řízení žalobkyně neposkytla soudu téměř žádná tvrzení o tom, zda a v jakém rozsahu její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované, pouze uvedla, že žalovaná byla původním věřitelem lustrována z veřejně dostupných databází ISR, CEE, CRKI a EUCB a na základě zjištěných skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a žádosti o úvěr bylo vyhověno. Žalobkyně však neuvedla, z jakých příjmů a výdajů žalované původní věřitel vycházel, jak byly příjmy a výdaje žalované ověřeny, jakým způsobem se původní věřitele zabýval platební morálkou žalované v případě jejich dalších závazků. Žalobkyně rovněž nepředložila ani nenavrhla žádný důkaz k prokázání svých tvrzení o lustraci žalované ve veřejných registrech a o výsledku této lustrace. K jednáním, jež byly ve věci nařízeny, se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučena o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, přičemž se ve smyslu ustanovení § 588 o. z. k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti.
10. Plnil-li proto původní věřitel z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 25 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaná povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná však žalobkyni, resp. jejímu předchůdci, před podáním žaloby i poté plnila, a to částkou v celkové výši 29 989 Kč. Vzhledem k existenci minimálně jednoho dalšího dluhu u původního věřitele však soud nebyl schopen specifikovat, jaká část jednotlivých úhrad žalované byla nebo měla být započtena na jistinu předmětné smlouvy. Dne 21. 12. 2021 byla mezi žalovanou a původním věřitelem uzavřena smlouva o narovnání, v této dohodě však předmětná smlouva zahrnuta není. Žalovaná sice tvrdila, že u původního věřitele měla pouze dva závazky a druhá smlouva v dohodě o narovnání je chybně označena, chyba v označení by však musela spočívat v chybném čísle smlouvy i chybném datu uzavření smlouvy. Žalobkyně se k uzavření dohody o narovnání nevyjádřila, tvrzení žalované nerozporovala ani nepotvrdila. Z jejího vyjádření ze dne 11. 6. 2025 však vyplývá, že na žalovanou pohledávku byla započtena i část plateb žalované v období od 5. 6. 2024 do 4. 9. 2024, tj. před podáním žaloby. Žalobkyně tyto platby nijak nespecifikovala ani nedoložila a neuvedla, z jakého důvodu byla na žalovanou pohledávku započtena pouze daná část provedené platby. Jelikož se žalobkyně nedostavila ani k jednání dne 12. 6. 2025, nemohl ji soud ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit o potřebě dalších tvrzení a důkazů o skutečnostech rozhodných pro posouzení jejího nároku. Jednotlivá plnění žalované je potřeba odpočítat od nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, a to bez formálního zápočtu, který u vypořádání z neplatné smlouvy není potřeba provádět, mají-li si strany neplatné smlouvy ze zákona vrátit to, co si vzájemně poskytly (§ 2993 o. z.). Jelikož soud nebyl schopen z doložených listin zjistit, jakou část plnění žalované je nutné od nároku žalobkyně na vrácení poskytnuté jistiny započíst, a žalobkyně neunesla své břemeno tvrzení v tomto směru, nezbylo soudu, než žalobu v celém rozsahu zamítnout. Zbývající část uplatněného nároku má původ v absolutně neplatné smlouvě. Aktivní legitimace žalobkyně k vedení sporu je dána, neboť na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena ve smyslu § 1879 občanského zákoníku.
11. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud negativním výrokem, když procesně úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení po žalovaném nepožadovala.