Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 3 863 Kč, co do úroku kapitalizovaného za dobu od 16. 6. 2025 do 13. 9. 2025 ve výši 5 699,97 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 562,97 Kč za dobu od 6. 10. 2025 do zaplacení, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a co do částky 637,81 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 718 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá proti žalované zaplacení částky 39 863 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 562,97 Kč za dobu od 6. 10. 2025 do zaplacení, spolu s úrokem kapitalizovaným za dobu od 16. 6. 2025 do 13. 9. 2025 ve výši 5 699,97 Kč a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 637,81 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem 10. smlouvy uzavřena dne 8. 4. 2025 smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 40 000 Kč v souladu s článkem 4.2. smlouvy o úvěru. Žalovaná fakticky úvěr vyčerpala v částce 40 000 Kč. Úvěr měl být žalovanou hrazen v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce, ke dni posledního čerpání byla výše minimální splátky vypočtena na částku 2 000 Kč. Žalovaná však nedodržela sjednaný splátkový kalendář a dostala se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 6. 2025. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslala žalobkyně žalované první písemnou upomínku ze dne 20. 6. 2025, kterou vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky, žalovaná však své závazky neuhradila. Žalobkyně proto zaslala žalované druhou písemnou upomínku ze dne 5. 7. 2025, kterou opětovně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné splátky. Ani na základě upomínek však žalovaná splátku splatnou dne 15. 6. 2025, případně další splátky úvěru, řádně neuhradila. Žalobkyni tedy nezbylo, než přistoupit k zesplatnění úvěru a vyzvat žalovanou k úhradě zbývající jistiny úvěru, kapitalizovaného úroku vypočteného ode dne prodlení s danou splátkou do zesplatnění úvěru, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení, a to přípisem ze dne 21. 9. 2025. Žalovaná na svůj dluh uhradil pouze částku 2x 2 000 Kč, poté již neuhradila ničeho. Tyto platby byly ze strany žalobkyně započteny v částce 137 Kč započteny na jistinu úvěru a ve zbývající výši na splátku sjednaného úroku z úvěru. Žalobkyně se tedy domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 39 863 Kč, nákladů na zaslání upomínky č. [hodnota] a upomínky č. [hodnota] po 500 Kč, úroku kapitalizovaného za dobu od 16. 6. 2025 do 13. 9. 2025 ve výši 5 699,97 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny úvěru za dobu od 6. 10. 2025 do zaplacení. Dále žalobkyně po žalované požaduje úhradu smluvní pokuty sjednané ve výši 0,1 % denně z dlužné částky úvěru za dobu ode dne následujícího po dni plnění uvedeného v předžalobní výzvě do dne sepsání žaloby ve výši 637,81 Kč. Na předžalobní upomínku ze dne 21. 9. 2025 žalovaná nereagovala.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, které bylo ve věci nařízeno na den 24. 4. 2026 a k němuž byla řádně předvolána, se bez omluvy nedostavila. Soud proto ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované a omluveného zástupce žalobkyně a vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o. s. ř.).
3. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Dne 8. 4. 2025 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota], jejímž předmětem byl závazek žalobkyně poskytnout žalované jako spotřebiteli peněžní prostředky v úhrnné výši 40 000 Kč, a to na účet žalované číslo [č. účtu] do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti této smlouvy. Žalovaná se zavázala splatit celkový poskytnutý úvěr poskytovateli současně s úrokem ve výši 57,99 % měsíčně, a to v minimálních měsíčních splátkách ve výši 5 % z vyčerpané a dosud nesplacené jistiny úvěru, tj. ke dni uzavření smlouvy ve výši 2 000 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky, distančně, prostřednictvím tzv. „klientského účtu“, souhlas se smlouvou žalovaná vyjádřila tzv. verifikační platbou ve výši 1 Kč dne 8. 4. 2025 pod variabilním symbolem [var. symbol], tj. číslo smlouvy. Přílohou č. [hodnota] této smlouvy je posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, ze kterého vyplývá, že žalovaná měla být v době uzavření smlouvy svobodná, měla jedno vyživované dítě, žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla, že je zaměstnána s příjmem ve výši 30 000 Kč, výdaje žalované měly být tvořeny náklady na bydlení ve výši1 13 220 Kč, náklady domácnosti činily 2 000 Kč a další závazky činily 690 Kč. Z bankovního účtu měl být zjištěn příjem žalované ve výši 50 702 Kč měsíčně, náklady na bydlení ve výši 14 086 Kč, náklady domácnosti ve výši 5 788 Kč a další závazky ve výši 2 327 Kč. Pro posouzení úvěruschopnosti žalované tedy původní věřitele v souladu se svými interními pravidly vycházel z příjmu žalované ve výši 30 000 Kč měsíčně, náklady na bydlení ve výši 13 740 Kč (vážený průměr), náklady domácnosti ve výši 4 273 Kč (vážený průměr) a další závazky ve výši 2 327 Kč (prokázáno vyhotovením smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] včetně přílohy č. [hodnota] ze dne 8. 4. 2025 a předsmluvními informacemi). Dne 8. 4. 2025 poskytla žalobkyně žalované částku 40 000 Kč, a to převodem na její běžný účet č. [č. účtu] (prokázáno detailem pohybu-bezhotovostní platbou ze dne 8. 4. 2025). Dne 20. 6. 2025 vyzvala žalobkyně žalovanou k uhrazení splátky částky 2 000 Kč + poplatku za 1. upomínku ve výši 500 Kč, tj. celkem 2 500 Kč. Upomínka byla žalované odeslána dne 20. 6. 2025 na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě (prokázáno upomínkou č. [hodnota] ze dne 20. 6. 2025 a e-mailem ze dne ze dne 20. 6. 2025). Dne 5. 7. 2025 vyzvala žalobkyně opětovně žalovanou k uhrazení splátky částky 2 000 Kč + poplatku za 1. upomínku ve výši 500 Kč a za 2. upomínkou ve výši 500 Kč, tj. celkem 3 000 Kč. Upomínka byla žalované odeslána dne 5. 7. 2025 na e-mailovou adresu uvedenou ve smlouvě (prokázáno upomínkou č. [hodnota] ze dne 5. 7. 2025 a e-mailem ze dne 5. 7. 2025). Předžalobní výzvou ze dne 21. 9. 2025 vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovanou k úhradě částky v celkové výši 53 422,97 Kč nejpozději do 5. 10. 2025 (prokázáno předžalobní výzvou, zesplatněním úvěru, oznámením o převzetí pr. zastoupení ze dne 21. 9. 2025 a přiloženým podacím lístkem ze dne 21. 9. 2025).
4. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 8. 4. 2025 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 o. z., na jejímž základě žalobkyně předala žalované peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a které se žalovaná zavázala vrátit původnímu věřiteli spolu s úrokem ve sjednaných minimálních měsíčních splátkách. Po právní stránce soud současně aplikoval ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), podle něhož je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. K prokázání svých tvrzení ohledně přezkumu úvěruschopnosti žalované žalobkyně předložila pouze posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, které tvoří přílohu č. [hodnota] úvěrové smlouvy, tato listina však tato tvrzení neprokazuje. Z této listiny pouze vyplývá, že žalovaná před uzavřením smlouvy uvedla, že je zaměstnána s příjmem ve výši 30 000 Kč, výdaje žalované měly být tvořeny náklady na bydlení ve výši 13 220 Kč, náklady domácnosti činily 2 000 Kč a další závazky činily 690 Kč, byla svobodná, měla vyživovací povinnost k jedné osobě. Z bankovního účtu měl být ověřen příjem žalované ve výši 50 702 Kč měsíčně, náklady na bydlení ve výši 14 086 Kč, náklady domácnosti činily 5 788 Kč a další závazky činily 2 327 Kč. Touto listinou nemá soud za prokázané, že žalobkyní byly příjmy a výdaje žalované řádně zjištěny a ověřeny, dokumenty k ověření příjmu a výdajů žalované nebyly soudu předloženy, rovněž nebyl předložen ani výsledek lustrace žalované v bankovních či nebankovních registrech a databázích, ani nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalobkyně schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ověřovala jiným způsobem. Soud má proto za to, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované a je proto nutno dospět k závěru, že shora uvedená smlouva je ve smyslu § 87 odst. 1 věta prvá zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 o. z. absolutně neplatná, přičemž se k neplatnosti tohoto právního jednání soud přihlíží i bez návrhu. Plnila-li proto žalobkyně z neplatné smlouvy o zápůjčce žalované částku 40 000 Kč, pak je dle ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru žalovaná povinna vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná však žalobkyni před podáním žaloby již částečně plnila, a to dle tvrzení žalobkyně částkou v celkové výši 4 000 Kč. Toto plnění je třeba odpočítat od nároku žalobkyně na úhradu poskytnuté jistiny úvěru. S ohledem na výše uvedené bylo žalobě vyhověno pouze co do částky 36 000 Kč (poskytnuté peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč – úhrada ve výši 4 000 Kč). Zbývající část uplatněného nároku žalobkyně byla zamítnuta, neboť má původ v absolutně neplatné smlouvě.
5. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán ani nárok na úhradu úroku z prodlení dle ust. § 1968 a § 1970 o. z., když žalovaná se dosud s úhradou do prodlení nedostala. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním ustanovením k obecné úpravě o vydání bezdůvodného obohacení, jak je upraveno v občanském zákoníku. Důvodová zpráva k § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na to, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Text v době přiměřené jeho možnostem míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud, a to v případě, že mezi účastníky splatnost nebyla dohodnuta. Doba splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možnosti dlužníka (spotřebitele) daný úvěr splácet (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka]). V tomto případě nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době přiměřené možnostem úvěrovaného ve shodě s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V projednávané věci k dohodě o splatnosti mezi účastníky zjevně nedošlo, soud proto určil splatnost nesplacené jistiny.
6. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. zavázal dále soud žalovanou, aby žalobkyni zaplatila na náhradě nákladů řízení 44 % účelně uplatněných nákladů řízení, neboť žalobkyně byla neúspěšná co do 28 % uplatněného nároku. Žalobkyně vynaložila náklady částkou 3 904 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 661 Kč, tří úkonu právní služby po 700 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen AT), tří režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 AT a částky odpovídající 21 % DPH ve výši 504 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Z toho 44 % představuje 1 718 Kč a k této částce byla žalovaná zavázána.