Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně odůvodnila žalobu tím, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru ve výši [částka], kdy se jednalo o jistinu ve výši [částka] a souhrnný poplatek ve výši [částka]. Úvěr se žalovaný zavázal splácet v týdenních splátkách po [částka], první splátka byla splatná 7. dne od podpisu smlouvy. V případě prodlení se stal splatným celý zbývající dluh, a to v termínu splatnosti další týdenní splátky. Před uzavřením smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný nesplácel dluh řádně včas, celkem uhradil [částka]. Dle smlouvy byla poslední splátka splatná [datum]. Ode dne následujícího žalobkyně požaduje úrok z prodlení.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal v nepřítomnosti účastníků řízení, jak mu to umožňuje § 101 odst. 3 o. s. ř., přitom vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to ze smlouvy a spotřebitelském úvěru ze dne [datum], evidenční karty klienta, výpisu úhrad a předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu, na jejímž základě vyplatila žalobkyně žalovanému v hotovosti částku [částka], což žalovaný podpisem smlouvy potvrdil. Oproti tomu se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni částku [částka] s úrokem ve výši [částka], poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši [částka] a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši [částka], tedy částku ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách ve výši [částka] počínaje dnem [datum]. Z karty klienta vyplývá, že v době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán jako pracovník obce [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka], byl svobodný, bezdětný, jako forma bydlení je uvedeno spolubydlící. Výdaje na bydlení jsou uvedeny ve výši [částka], další životní výdaje (označené jako „životní minimum na ověření“) ve výši [částka]. Žalovaný měl nebankovní závazky s výší splátek [částka]. Žalovaný dluh řádně nesplácel, dohromady uhradil ve dvou splátkách celkem [částka]. K úhradě dluhu byl naposledy vyzván předžalobní upomínkou odeslanou dne [datum].
4. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva, kterou soud po právní stránce posoudil jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 občanského zákoníku. Na základě této smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému částku [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit navýšenou o úrok a poplatky v souhrnné výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka], tj. [částka] měsíčně. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto současně aplikoval § 86 odst. 1, 2 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. K tvrzení o schopnosti žalovaného zápůjčku splácet žalobkyně předložila pouze evidenční kartu klienta, která bez dalšího není dostatečným důkazem k prokázání tvrzení, že žalobkyně řádně zkoumala schopnost žalovaného zápůjčku splácet. Z listiny nevyplývá, že by částka uvedená jako náklady na bydlení byla nějak ověřována a odpovídala skutečným výdajům žalovaného na bydlení. [adresa] 520 Kč označená jako „životní minimum na ověření“ budí pozornost a není zřejmé, co si pod takovým označením představit. S ohledem na stávající splátkové zatížení žalovaného, výše jeho příjmu a nové splátky lze o bonitě žalovaného pochybovat. Pokud by se žalobkyně k jednání dostavila, byla by soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti doplnit důkazní návrhy. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání nedostavila, této možnosti se vzdala. Soud proto za dané situace dospěl k závěru, že žalobkyně nesplnila povinnost uloženou jí citovaným ustanovením zákona a smlouvu o zápůjčce posoudil jako neplatnou. Protože však bylo v řízení prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému [částka], z nichž žalovaný vrátil žalobkyni pouze [částka], má žalobkyně v souladu s 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona právo na vrácení rozdílu ve výši [částka]. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
5. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení úspěšnější, podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.