Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky [částka] s ročním úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila schopnost žalovaného úvěr splácet podle interní metodiky schválené Českou národní bankou, nahlédnutím do databází a veřejně dostupných rejstříků, bankovních i nebankovních registrů a vycházela z informací sdělených žalovaným. Na základě smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat postupně úvěr až do výše [částka]. Žalobkyně vyplatila na jeho účet č. [č. účtu] dne [datum] částku [částka]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v denních splátkách, první splátka byla splatná [datum] a konec kreditového rámce měl nastat [datum]. Ve smlouvě byly sjednány volitelné služby Klidné spaní za poplatek ve výši [částka], Presto za poplatek ve výši [částka] a Informační SMS servis za poplatek ve výši [částka]. Žalovaný úvěr nesplácel. Z důvodu prodlení žalovaného se splátkami žalobkyně smlouvu ke dni [datum] vypověděla. Z důvodu prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na sjednanou smluvní pokutu ve výši [částka], která byla vypočtena jako 0,1 % denně z dlužné částky za dobu od [datum] do [datum]. Žalovaná částka se skládala z jistiny ve výši [částka], poplatku za vyplacení tranší ve výši [částka], smluvního úroku ve výši [částka], poplatků za volitelné služby ve výši [částka] a smluvní pokuty.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a s jednáním v její nepřítomnosti souhlasila.
3. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, autorizace ověření totožnosti, předpisu denních splátek, přehledu bankovních transakcí, bankID a sdělení [Anonymizováno], a. s. k účtu žalovaného č. [č. účtu] soud zjistil, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva č. [hodnota], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve formě úvěrového rámce ve výši [částka] s možností čerpání do [datum] za úrok ve výši 0,933 % denně. [adresa] 500 Kč vyplatila žalobkyně na účet žalovaného dne [datum]. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit s úrokem a poplatkem za vyplacení tranše úvěru v denních splátkách od [datum].
4. Z listiny Identifikovatelné příjmy soud zjistil, že žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši [částka] z bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce.
5. Z listiny označené Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]. soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela z toho, že žalovaný žil v domácnosti s 1 osobou, jeho pravidelné měsíční výdaje na bydlení činily [částka] a na ostatní zbytné výdaje [částka] měsíčně. Ověřený čistý příjem žalovaného činil [částka]. Při vypočítaných minimálních výdajích ve výši [částka], tak činil disponibilní příjem žalovaného [částka].
6. Z e-mailové zprávy žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného dne [datum] k úhradě dluhu ve výši [částka].
7. Z předžalobní výzvy a dokladu o odeslání ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky [částka] z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne [datum].
8. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní a provedených k důkazu soud nečinil žádné právně relevantní závěry o skutkovém stavu.
9. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž základě žalobkyně vyplatila žalovanému částku [částka]. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích § 86 a § 87 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Žalobkyně sice tvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného a k tomu předložila důkazy, po jejich provedení však soud dospěl k závěru, že provedené důkazy bez dalšího schopnost žalovaného úvěr splácet neprokazují. K důkazu totiž byly předloženy pouze listiny vyhotovené žalobkyní, a to listina označená Identifikovatelné příjmy a Výpis o posouzení úvěruschopnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se k jednání nedostavila, nemohla být o tomto nedostatku soudem poučena podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soud proto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že na základě neplatné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému [částka], přičemž žalovaný žalobkyni z téhož titulu neuhradil ničeho, je žalovaný povinen v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí citovaného zákona vrátit žalobkyni částku [částka].
10. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], [spisová značka]). Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.
11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v řízení úspěšnější než žalobkyně, podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.