130 C 92/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [Anonymizováno] na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] na nákup zboží u prodejce [právnická osoba]. za úrok 25,781401 % ročně. Žalovaný se zavázal splácet úvěr měsíčními splátkami ve výši [částka], dohromady měl uhradit [částka]. Před uzavřením smlouvy žalobkyně kladně vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, za dobu trvání úvěrového vztahu uhradil žalobkyni [částka]. Žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Po zesplatnění žalovaný uhradil [částka]. Dohromady žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil [částka]. Žalovaná částka se skládala z dlužné jistiny úvěru. Dále žalobkyně požadovala úroky a úroky z prodlení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání dne [datum] se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně omluvila svou neúčast a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti.

3. Z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno], splátkového kalendáře a výpisu z účtu žalobkyně soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla de [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [Anonymizováno] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] za úrok 25,781401 % ročně za účelem úhrady ceny zboží u prodejce [právnická osoba]., který se žalovaný zavázal splatit v 60 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Celkem měl uhradit [částka]. Cenu zboží žalobkyně uhradila prodejci na jeho účet dne [datum].

4. Z potvrzení o ověření bonity klienta soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný byl svobodný, bezdětný a bydlel u rodičů. Byl zaměstnán s příjmem [částka] měsíčně a na domácnost vydal měsíčně [částka]. V evidencích CEE, ISIR a SOLUS nebyl evidován. Žalobkyně přihlížela k výdajům ve výši životního minima [částka] měsíčně a součtu splátek úvěrů u jiných věřitelů ve výši [částka] měsíčně zjištěných v rejstříku NRKI.

5. Z úvěrové zprávy, která není datována, a matriční karty soud zjistil, že žalovaný měl evidovány dva existující závazky, a to osobní úvěr z [datum] s výší měsíční splátky [částka], přitom zbývalo uhradit 14 splátek a osobní úvěr z [datum] s výší měsíční splátky [částka] a 10 zbývajícími splátkami. V matriční kartě podepsané žalovaným bylo uvedeno, že žalovaný je svobodný, bezdětný, žije u rodičů, má základní vzdělání, je zaměstnán u [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši [částka], na bydlení vydá [částka] měsíčně, na domácnost [částka] měsíčně.

6. Z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu ze smlouvy č. [Anonymizováno], který vyčíslila do částky [částka]. Výzva byla odeslána žalovanému dne [datum].

7. Ze saldokonta úvěrové smlouvy a z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že do zesplatnění žalovaný uhradil na úvěr [částka] a po zesplatnění [částka], celkem [částka].

8. Z předžalobní výzvy vyhotovené dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že žalobkyně vyzvala prostřednictvím svého zástupce žalovaného k zaplacení dluhu ze smlouvy č. [Anonymizováno] ve výši [částka].

9. Po provedeném dokazování má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka] za účelem úhrady kupní ceny zboží prodejci [právnická osoba]. Úvěr byl čerpán dne [datum], kdy žalobkyně zaplatila kupní cenu zboží na účet prodejce. V rozporu se sjednanými podmínkami žalovaný poskytnutý úvěr žalobkyni řádně nesplácel. Ze sjednané částky [částka] uhradil žalovaný za dobu trvání úvěrového vztahu pouze [částka], po zesplatnění úvěru dne [datum] uhradil dalších [částka]. V daném případě šlo o spotřebitelský úvěr podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, soud proto musel smlouvu současně posoudit v intencích § 86 a § 87 téhož zákona. Podle § 86 odst. 1 věta druhá citovaného zákona poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s tímto pravidlem, je smlouva podle § 87 odst. 1 věta prvá téhož zákona neplatná. Tvrzení žalobkyně o tom, že před uzavřením smlouvy řádně zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, bylo v řízení provedenými důkazy vyvráceno. Žalobkyně sice zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, přitom však nepostupovala v souladu se zásadou zodpovědného úvěrování, neboť poskytla žalovanému úvěr za situace, kdy jeho jediný příjem činil [částka] měsíčně a měl splácet další dva úvěry splátkami v celkové výši [částka], rovněž se spokojila se s tvrzením žalovaného, že jeho měsíční výdaje na bydlení a domácnost činí [částka], a aniž by se blíže zabývala skutečnými výdajovými poměry žalovaného, zohlednila částku životního minima. Soud proto smlouvu o úvěru vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 věta prvá citovaného zákona. Současně však bylo prokázáno, že na základě smlouvy žalovaný na vyčerpanou částku [částka] uhradil [částka], je tak v souladu s § 87 odst. 1 věta třetí téhož zákona povinen vrátit žalobkyni rozdíl ve výši [částka]. Na ostatní nároky vyplývající z neplatné smlouvy žalobkyně nárok nemá. Nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku vznikne žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], [spisová značka]). Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

10. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl procesně úspěšnější (poměřováno včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), v tomto řízení žádné náklady nevznikly.