Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekVyhověno

Spisová značka

10 C 1/2025

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Okresní soud v KroměřížiDatum rozhodnutí: 4. 8. 2026Č. j.: 10 C 1/2025-90Soudce: Mgr. Ondřej MoravecAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 14. 10. 2026Předmět řízení: zaplacení 200 000 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKM:2026:10.C.1.2025.1
náklady řízenísmlouva o zápůjčcedokazovánínáhrada nákladůodvolání
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 22. 11. 2026 máme 605 659 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (73) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 4. 8. 2026

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 104 768,27 Kč a 85 719,39 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném původně domáhala zaplacení 200 000 Kč s úrokem z prodlení jako dalšího nároku plynoucího z nesplacené podnikatelské zápůjčky 160 000 Kč na základě smlouvy č. [hodnota] ze dne 29. 5. 2019. Protože žalovaný závazky ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyně celou zápůjčku zesplatnila, novou jistinu poté tvořila částka 318 123,10 Kč (sestávající z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku zápůjčky). Žalovaný vystavil na základě smluvního ujednání ve prospěch žalobkyně blankosměnku. Mimo jiné se také dále zavázal pro případ prodlení se splacením tzv. nové jistiny zápůjčky (po jejím zesplatnění) uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny až do zaplacení. Žalobkyně vyplnila blankosměnku na směnečnou sumu 549 862 Kč, jejíž součástí byla i smluvní pokuta z nové jistiny zápůjčky ve výši 67 123,32 Kč za období od 3. 8. 2021 do 1. 3. 2022. Svoje nároky uplatnila žalobkyně ve směnečném řízení, jehož výsledkem byl směnečný platební rozkaz Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [adresa] ze dne 2. 5. 2022, č. j. [spisová značka], kterým byla žalobkyni mimo jiné pravomocně přiznána uvedená smluvní pokuta 67 123,32 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou nové jistiny zápůjčky i nadále. Žalobou uplatněný nárok byl vyčíslen jako smluvní pokuta 0,1 % denně z částky 318 123,10 Kč od 2. 3. 2022 do 20. 11. 2023 (přičemž žalobkyně uvedla, že se interně rozhodla omezit nárok na žalovaných 200 000 Kč), spolu s kterým požadovala žalobkyně také náklady spojené s vymáháním pohledávky 1 200 Kč a úrok z prodlení z žalované částky od 19. 12. 2024 do zaplacení.

2. Další žalobou žalobkyně po žalovaném původně požadovala zaplacení taktéž 200 000 Kč s úrokem z prodlení jako dalšího nároku plynoucího z nesplacené podnikatelské zápůjčky 110 000 Kč na základě smlouvy č. [hodnota] ze dne 18. 1. 2020. Protože žalovaný závazky ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyně celou zápůjčku zesplatnila, novou jistinu poté tvořila částka 260 282,22 Kč (sestávající z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku zápůjčky). Žalovaný vystavil na základě smluvního ujednání ve prospěch žalobkyně blankosměnku. Mimo jiné se také dále zavázal pro případ prodlení se splacením tzv. nové jistiny zápůjčky (po jejím zesplatnění) uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny až do zaplacení. Žalobkyně vyplnila blankosměnku na směnečnou sumu 448 951 Kč, jejíž součástí byla i smluvní pokuta z nové jistiny zápůjčky ve výši 54 398,52 Kč za období od 5. 8. 2021 do 1. 3. 2022. Svoje nároky uplatnila žalobkyně ve směnečném řízení, jehož výsledkem byl směnečný platební rozkaz Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [adresa] ze dne 2. 5. 2022, č. j. [spisová značka], kterým byla žalobkyni mimo jiné pravomocně přiznána uvedená smluvní pokuta 54 398,52 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou nové jistiny zápůjčky i nadále. Žalobou uplatněný nárok byl vyčíslen jako smluvní pokuta 0,1 % denně z částky 260 282,22 Kč od 2. 3. 2022 do 8. 4. 2024 (přičemž žalobkyně uvedla, že se interně rozhodla omezit nárok na žalovaných 200 000 Kč), spolu s kterým požadovala žalobkyně také náklady spojené s vymáháním pohledávky 1 200 Kč a úrok z prodlení z žalované částky od 19. 12. 2024 do zaplacení.[právnická osoba] ohledem na skutkovou a právní blízkost věci a totožnost účastníků soud spojil dvě původně samostatná řízení (sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]) ke společnému projednání pod sp. zn. [spisová značka].4. O žalobách soud rozhodl rozsudkem ze dne 17. 4. 2025, č. j. [spisová značka], tak, že žalovaného zavázal, aby žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil 8 923,68 Kč (výrok I), ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (tj. v části, v níž žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení 191 076,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč, a dále zaplacení 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč; výrok II). Dále soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a žalobkyni uložil povinnost doplatit za podané žaloby soudní poplatek (výrok IV). Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčkách č. [hodnota] dne 29. 5. 2019 a č. [hodnota] dne 18. 1. 2020, podle nichž žalovaný od žalobkyně obdržel peněžité prostředky ve výši 160 000 Kč a 110 000 Kč. Smluvní povinnosti však neplnil, dluhy ze smluv řádně nesplácel, a tak žalobkyně zápůjčky předčasně dne 1. 8. 2021 zesplatnila (nové jistiny, představující nesplacené jistiny a běžný úrok zápůjček činily 318 123,10 Kč a 260 282,22 Kč). Část nároků ze smluv, které byly kryty žalovaným vystavenými směnkami, žalobkyně úspěšně uplatnila ve směnečných řízeních před Krajským soudem v [adresa] – pobočkou v [adresa]. Další nároky ze smluv na zaplacení smluvních pokut za prodlení se zaplacením nových jistin požadovala v tomto řízení. Soud na základě přechodných ustanovení zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 186/2020 Sb.), žalobkyni přiznal pouze nárok na smluvní pokutu ve výši 8 923,68 Kč z první smlouvy o zápůjčce s tím, že ve zbývajícím zákonem stanoveném rozsahu již jí byly smluvní pokuty přiznány ve směnečných řízeních a ve zbylém rozsahu (s přihlédnutím k tomu, že i náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka, byly v předchozích řízeních vyčerpány) považoval uplatněné nároky za úroky z prodlení. Ani ty však žalobkyni nepřiznal s odůvodněním, že úrok z prodlení z jistiny a tehdejších smluvních pokut byl žalobkyní uplatněn a pravomocně přiznán v původním řízení (tedy v řízeních před Krajským soudem v [adresa] – pobočkou v [adresa]), ve vztahu k tomuto základu (k tzv. nové jistině z těchto smluv plynoucí) jde o věc pravomocně rozsouzenou.5. Žalobkyně podala proti výroku II a III rozsudku č. j. [spisová značka] včasné odvolání, s tím, že co do výroku II žalobkyně omezila odvolání na částku 190 487,66 Kč. Tu požadovala přiznat jako zákonný úrok z prodlení z částky 318 123,10 Kč od 2. 3. 2022 do 19. 12. 2024, tj. 104 768,27 Kč, a jako zákonný úrok z prodlení z částky 260 282,22 Kč od 2. 3. 2022 do 19. 12. 2024, tj. 85 719,39 Kč (dohromady požadovaných 190 487,66 Kč). V rozsahu, jakém nebyl rozsudek soudu č. j. [spisová značka] napaden odvoláním, nabyl dne 14. 6. 2025 právní moci (tedy ve výroku I, v části výroku II převyšující částku 190 487,66 Kč a ve výroku IV).6. Žalobkyně v odvolání nesouhlasila s tím, že by neměla nárok na zaplacení úroku z prodlení podle čl. II bodu 3 přechodných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 186/2020 Sb. účinném od 24. 4. 2020 (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“). Naopak souhlasila s tím, že jelikož obě dotčené smlouvy byly uzavřeny před účinností zákona č. 186/2020 Sb., účinného ke dni 24. 4. 2020, kterým bylo novelizováno ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb., je potřeba na danou věc aplikovat přechodná ustanovení zavedená touto novelou. Pakliže přede dnem nabytí účinnosti zmíněné novely byla sjednána smluvní pokuta, která převyšuje nejvýše přípustnou pokutu podle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., považuje se v rozsahu převyšující zákonný limit za náklady, které vznikly věřiteli v souvislosti s prodlením dlužníka. V rozsahu, v jakém pak převyšuje takovéto náklady, se považuje za úrok z prodlení. Podle žalobkyně není její nárok věcí rozhodnutou, protože uplatňuje zákonný úrok z prodlení z tzv. nových jistin zápůjček, a to za období, za které dosud v žádném jiném řízení tento nárok neuplatnila (tedy ode dne odeslání předžalobní výzvy k předchozímu soudnímu řízení do dne podání žaloby v nynějším řízení).7. O odvolání žalobkyně rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 4. 2026, č. j. [spisová značka], tak, že rozsudek soudu prvního stupně v části II. výroku, ve které byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 104 768,27 Kč a částku 85 719,39 Kč, a ve III. výroku (týkajícím se nákladů řízení), zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Krajský soud konstatoval, že žalobkyní uplatněný nárok, považovaný podle zákona za úrok z prodlení v zákonné sazbě, není nedůvodný s ohledem na to, že jde o věc pravomocně rozsouzenou v předchozím soudním řízení před Krajským soudem v [adresa] – pobočkou v [adresa]. Takový závěr označil za předčasný, protože soud prvního stupně neprovedl k důkazu listiny z příslušných soudních spisů. Pokud jde o věc rozsouzenou (§ 159a odst. 4 o. s. ř.), směnečný nárok a kauzální (smluvní) nárok nejsou totožné, ani když jsou vyjádřeny stejnou peněžní částkou a vycházejí ze stejného vztahu. Soudní rozhodnutí vydaná na základě směnky podle krajského soudu zásadně nebrání samostatnému uplatnění smluvního nároku. Jiná situace by vznikla, pokud by ve směnečném řízení byly uplatněny kauzální námitky. K tomu však dle krajského soudu v řízení před soudem prvního stupně nebyly tvrzeny žádné skutečnosti a nebylo provedeno žádné dokazování. S ohledem na to krajský soud zavázal soud prvního stupně, aby ke zjištění skutkového stavu provedl další žalobkyní navržené důkazy (listiny ze spisů vedených u Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]), a znovu posoudil, zda žalobkyni vznikl nárok na zaplacení žalovaných úroků z prodlení.8. Žalovaný se k žalobám nevyjádřil, k věci se nevyjádřil ani v odvolacím řízení a v dalším řízení po rozhodnutí odvolacího soudu. K jednání nařízenému na 4. 8. 2026 se bez omluvy nedostavil, soud tak věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).9. Jak uvedl i krajský soud ve výše citovaném rozhodnutí č. j. [spisová značka], žalobkyně nic nenamítala proti závěru, že jí uplatněné nároky (původně uplatněné jako nárok na zaplacení smluvních pokut s příslušenstvím) je nutné považovat s ohledem na přechodná ustanovení zákona č. 186/2020 Sb. za úroky z prodlení. Soud proto v podrobnostech odkazuje na skutková zjištění a právní hodnocení uvedená v rozsudku č. j. [spisová značka], jakož i v rozhodnutí krajského soudu č. j. [spisová značka]. Níže rekapituluje pouze skutkový stav zjištěný v dalším řízení v rámci doplněného dokazování po zrušení části rozsudku soudu prvního stupně.10. Z listin založených ve spisech Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [adresa] sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka] soud zjistil, že žalovaný v řízeních o směnečném rozkazu kauzální námitky nepodal, byl v těchto řízeních nečinný. Předžalobními výzvami ze dne 1. 3. 2022, odeslanými doporučeně téhož dne, vyzvala žalobkyně žalovaného mj. k zaplacení nových dlužných jistin zápůjček ve výši 318 123,10 Kč a 260 282,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení od data jejich splatnosti. Žalovaný do dnešního dne žalobkyni nic nezaplatil, v řízení zůstal nečinným a netvrdil opak.11. Podle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb. se předchozí odstavce 1, 2 a 4 téhož ustanovení [o zákonném omezení sankcí spojených s prodlením spotřebitele – pozn. soudu] použijí obdobně i na peněžitou zápůjčku, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše peněžité zápůjčky.12. Podle přechodného ustanovení čl. II bodu 3 zákona č. 186/2020 Sb. byla-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona sjednána smluvní pokuta, která převyšuje smluvní pokutu nejvýše přípustnou podle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje se rozdíl mezi uplatněnou a nejvýše přípustnou smluvní pokutou pro účely § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka; v rozsahu, v němž tento rozdíl převyšuje účelně vynaložené náklady, se tento rozdíl pro účely § 122 odst. 1 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za úrok z prodlení.13. Po doplnění dokazování a na základě aplikace výše citovaných norem dospěl soud k závěru, že žalovaný nárok je v rozsahu, v jakém zůstal předmětem řízení po částečném zrušení předchozího rozsudku č. j. [spisová značka], po právu. Jak již bylo uvedeno, proti aplikaci výše uvedených zákonných norem žalobkyně nebrojila, naopak svůj nárok v podaném odvolání omezila právě na požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z nových dlužných jistin úvěru, který v kapitalizované výši činí za období od 2. 3. 2022 do 19. 12. 2024 částku 104 768,27 Kč, respektive 85 719,39 Kč. Požadavek na zaplacení tohoto úroku z prodlení je v situaci, v níž žalovaný v řízeních o směnečném rozkazu, jakož i v tomto řízení, nic proti nárokům žalobkyně nenamítal, v souladu s výše citovanými ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. a zákona č. 186/2020 Sb. Soud proto žalobám v daném rozsahu vyhověl.14. Z hlediska všech nároků, které žalobkyně učinila předmětem řízení (tj. žalob podaných u soudu dne 19. 12. 2024), byl žalovaný ve sporu úspěšnější. Rozsudkem č. j. [spisová značka] bylo žalobám pravomocně vyhověno co do 8 923,68 Kč, naopak byly pravomocně zamítnuty co do 588,66 Kč a 200 000 Kč, zákonného úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ve výši 2 x 8 381 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 x 1 200 Kč (tj. celkem 219 750,66 Kč). Nynějším rozhodnutím soud žalobkyni přiznal právo na zaplacení celkem 190 487,66 Kč (ve spojení s prvním rozsudkem je tedy žalobkyně celkově úspěšná co do 199 411,34 Kč). V řízení zůstal žalovaný nečinným, a žádné náklady mu tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.15. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.

Rozsudek ze dne 17. 4. 2025 (v této věci byl vydán i pozdější rozsudek ze dne 4. 8. 2026)

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 923,68 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení 191 076,32 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč, a dále zaplacení 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 200 000 Kč od 19. 12. 2024 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 200 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku 4 000 Kč. Uvedenou částku je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, , a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 200 000 Kč s úrokem z prodlení jako dalšího nároku plynoucího z nesplacené podnikatelské zápůjčky 160 000 Kč na základě smlouvy č. [hodnota] ze dne 29. 5. 2019. Protože žalovaný závazky ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyně celou zápůjčku zesplatnila, novou jistinu poté tvořila částka 318 123,10 Kč (sestávající z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku zápůjčky). Žalovaný vystavil na základě smluvního ujednání ve prospěch žalobkyně blankosměnku. Mimo jiné se také dále zavázal pro případ prodlení se splacením tzv. nové jistiny zápůjčky (po jejím zesplatnění) uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny až do zaplacení. Žalobkyně vyplnila blankosměnku na směnečnou sumu 549 862 Kč, jejíž součástí byla i smluvní pokuta z nové jistiny zápůjčky ve výši 67 123,32 Kč za období od 3. 8. 2021 do 1. 3. 2022. Svoje nároky uplatnila žalobkyně ve směnečném řízení, jehož výsledkem byl směnečný platební rozkaz Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [adresa] ze dne 2. 5. 2022, č. j. [spisová značka], kterým byla žalobkyni mimo jiné pravomocně přiznána uvedená smluvní pokuta 67 123,32 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou nové jistiny zápůjčky i nadále. Nynější žalobou uplatněný nárok je vyčíslen jako smluvní pokuta 0,1 % denně z částky 318 123,10 Kč od 2. 3. 2022 do 20. 11. 2023 (přičemž žalobkyně uvedla, že se interně rozhodla omezit nárok na žalovaných 200 000 Kč), spolu s kterým požadovala žalobkyně také náklady spojené s vymáháním pohledávky 1 200 Kč a úrok z prodlení z žalované částky od 19. 12. 2024 do zaplacení.

2. Další žalobou žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení taktéž 200 000 Kč s úrokem z prodlení jako dalšího nároku plynoucího z nesplacené podnikatelské zápůjčky 110 000 Kč na základě smlouvy č. [hodnota] ze dne 18. 1. 2020. Protože žalovaný závazky ze smlouvy řádně neplnil, žalobkyně celou zápůjčku zesplatnila, novou jistinu poté tvořila částka 260 282,22 Kč (sestávající z nesplacené jistiny zápůjčky a běžného úroku zápůjčky). Žalovaný vystavil na základě smluvního ujednání ve prospěch žalobkyně blankosměnku. Mimo jiné se také dále zavázal pro případ prodlení se splacením tzv. nové jistiny zápůjčky (po jejím zesplatnění) uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny až do zaplacení. Žalobkyně vyplnila blankosměnku na směnečnou sumu 448 951 Kč, jejíž součástí byla i smluvní pokuta z nové jistiny zápůjčky ve výši 54 398,52 Kč za období od 5. 8. 2021 do 1. 3. 2022. Svoje nároky uplatnila žalobkyně ve směnečném řízení, jehož výsledkem byl směnečný platební rozkaz Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [adresa] ze dne 2. 5. 2022, č. j. [spisová značka], kterým byla žalobkyni mimo jiné pravomocně přiznána uvedená smluvní pokuta 54 398,52 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou nové jistiny zápůjčky i nadále. Nynější žalobou uplatněný nárok je vyčíslen jako smluvní pokuta 0,1 % denně z částky 260 282,22 Kč od 2. 3. 2022 do 8. 4. 2024 (přičemž žalobkyně uvedla, že se interně rozhodla omezit nárok na žalovaných 200 000 Kč), spolu s kterým požadovala žalobkyně také náklady spojené s vymáháním pohledávky 1 200 Kč a úrok z prodlení z žalované částky od 19. 12. 2024 do zaplacení.[právnická osoba] ohledem na skutkovou a právní blízkost věci a totožnost účastníků soud spojil dvě původně samostatná řízení (sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka]) ke společnému projednání pod sp. zn. [spisová značka].4. Žalovaný se k žalobám nevyjádřil. Soud mu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do jeho datové schránky. O probíhajícím řízení byl navíc soudem informován telefonicky, přičemž sdělil, že písemnosti si dojde k soudu převzít osobně. Nicméně tak neučinil a zůstal v řízení nečinný.5. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav:6. Dne 29. 5. 2019 podepsali účastníci řízení smlouvu o podnikatelské zápůjčce č. [hodnota], v níž žalovaný vystupoval jako podnikající fyzická osoba a ve které si smluvní strany sjednaly, že žalobkyně poskytne žalovanému 160 000 Kč, za což jí žalovaný vrátí 447 720 Kč v 60 měsíčních splátkách po 7 462 Kč; jako podnikatelský účel zápůjčky je ve smlouvě uvedeno „financování přechodného nedostatku finančních zdrojů“ (smlouva čl. 9-12). Součástí smlouvy byla ujednání o smluvních pokutách za prodlení se splácením zápůjčky. Podle bodu 8.1 a), b) smlouvy měla žalobkyně nárok na smluvní pokutu 8 % dlužné splátky za každou splátku v prodlení delším než 15 dnů a smluvní pokutu 13 % dlužné splátky za každou splátku v prodlení delším než 30 dnů. Podle bodu 8.3 smlouvy při prodlení delším než 60 dnů s úhradou splátky či její části se stává celá zápůjčka splatnou, přičemž „se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře (…), zahrnující jak jistinu zápůjčky (…), tak běžný úrok zápůjčky (…), stávají součástí nové jistiny zápůjčky“ (bod 8.4 smlouvy). Z bodu 8.7 smlouvy nakonec plynul nárok žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení žalovaného s její úhradou v náhradní lhůtě 10 dnů (bez ohledu na jiné uplatněné smluvní pokuty). Žalovaný zápůjčku podle sjednaných podmínek nehradil, žalobkyně ji proto zesplatnila a vyúčtovala si též smluvní pokuty spojené s prodlením žalovaného podle ujednání bodu 8.1 a), b) smlouvy ve výši 3 953 Kč (oznámení z 1. 8. 2021 čl. 13).7. Směnečným platebním rozkazem ze dne 2. 5. 2022, č. j. [spisová značka], v právní moci dne 24. 5. 2022, přiznal Krajský soud v [adresa] – pobočka v [adresa] žalobkyni mj. nárok na směnečný peníz ve výši 482 739 Kč s úrokem 6 % ročně od 14. 3. 2022 do zaplacení (směnečný platební rozkaz na čl. 14). Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nerozporoval, že součástí přiznané sumy byla i smluvní pokuta z nové jistiny zápůjčky ve výši 67 123,32 Kč za období od 3. 8. 2021 do 1. 3. 2022 (vyúčtovaná na základě bodu 8.7 smlouvy). Dne 2. 12. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku k zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z aktuální dlužné nové jistiny zápůjčky, účtované v souladu s bodem 8.7 smlouvy za období od 2. 3. 2022 do 2. 12. 2024, kterou žalobkyně požadovala ve výši 200 000 Kč (předžalobní výzva s podacím archem čl. 15, 16).8. Co se týče dalšího z uplatněných nároků, soud zjistil, že dne 18. 1. 2020 podepsali účastníci řízení smlouvu o podnikatelské zápůjčce č. [hodnota], v níž žalovaný vystupoval jako podnikající fyzická osoba a kterou si smluvní strany sjednaly, že žalobkyně poskytne žalovanému 110 000 Kč, za což jí žalovaný vrátí 307 800 Kč v 60 měsíčních splátkách po 5 130 Kč; jako podnikatelský účel zápůjčky je ve smlouvě uvedeno „investiční zápůjčka“ (smlouva čl. 9-12 spojeného spisu [spisová značka]). Součástí smlouvy byla ujednání o smluvních pokutách za prodlení se splácením zápůjčky. Podle bodu 8.1 a), b) smlouvy měla žalobkyně nárok na smluvní pokutu 8 % dlužné splátky za každou splátku v prodlení delším než 15 dnů a smluvní pokutu 13 % dlužné splátky za každou splátku v prodlení delším než 30 dnů. Podle bodu 8.3 smlouvy při prodlení delším než 60 dnů s úhradou splátky či její části se stává celá zápůjčka splatnou, přičemž „se veškeré v tom okamžiku nezaplacené původní splátky zápůjčky až do konce splátkového kalendáře (…), zahrnující jak jistinu zápůjčky (…), tak běžný úrok zápůjčky (…), stávají součástí nové jistiny zápůjčky“ (bod 8.4 smlouvy). Z bodu 8.7 smlouvy nakonec plynul nárok žalobkyně na smluvní pokutu 0,1 % z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení žalovaného s její úhradou v náhradní lhůtě 10 dnů (bez ohledu na jiné uplatněné smluvní pokuty). Žalovaný zápůjčku podle sjednaných podmínek nehradil, žalobkyně ji proto zesplatnila a vyúčtovala si též smluvní pokuty spojené s prodlením žalovaného podle ujednání bodu 8.1 a), b) smlouvy ve výši 2 975 Kč (oznámení z 3. 8. 2021 čl. 13 spojeného spisu [spisová značka]).9. Směnečným platebním rozkazem ze dne 2. 5. 2022, č. j. [spisová značka], v právní moci dne 24. 5. 2022, přiznal Krajský soud v [adresa] – pobočka v [adresa] žalobkyni mj. nárok na směnečný peníz ve výši 394 533 Kč s úrokem 6 % ročně od 14. 3. 2022 do zaplacení (směnečný platební rozkaz na čl. 14 spojeného spisu [spisová značka]). Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nerozporoval, že součástí přiznané sumy byla i smluvní pokuta z nové jistiny zápůjčky ve výši 54 398,52 Kč za období od 5. 8. 2021 do 1. 3. 2022 (vyúčtovaná na základě bodu 8.7 smlouvy). Dne 2. 12. 2024 odeslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku k zaplacení smluvní pokuty 0,1 % denně z aktuální dlužné nové jistiny zápůjčky, účtované v souladu s bodem 8.7 smlouvy za období od 2. 3. 2022 do 2. 12. 2024, kterou žalobkyně požadovala ve výši 200 000 Kč (předžalobní výzva s podacím archem čl. 15, 16 spojeného spisu [spisová značka]).10. Co se týče dalších listinných důkazů, nezjistil z nich soud pro věc nic podstatného.11. Podle § 2390 a § 2392 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.12. Podle § 2048 odst. 1 věty první o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.13. Podle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 186/2020 Sb. účinném od 24. 4. 2020 (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), se předchozí odstavce 1, 2 a 4 téhož ustanovení [o zákonném omezení sankcí spojených s prodlením spotřebitele – pozn. soudu] použijí obdobně i na peněžitou zápůjčku, kde dlužník, který je fyzickou osobou, avšak není spotřebitelem, je v prodlení delším než 90 dnů s plněním peněžitého dluhu. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut v takovém případě nesmí přesáhnout součin čísla [hodnota] a celkové výše peněžité zápůjčky.14. Podle přechodného ustanovení čl. II bodu 3 zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 186/2020 Sb.), byla-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona sjednána smluvní pokuta, která převyšuje smluvní pokutu nejvýše přípustnou podle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje se rozdíl mezi uplatněnou a nejvýše přípustnou smluvní pokutou pro účely § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka; v rozsahu, v němž tento rozdíl převyšuje účelně vynaložené náklady, se tento rozdíl pro účely § 122 odst. 1 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, považuje za úrok z prodlení.15. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto: Na základě aplikace výše citovaných norem dospěl soud k závěru, že žalovaný nárok je po právu pouze částečně.16. Účastníci řízení uzavřeli v roce 2019 a 2020 smlouvy o zápůjčce (160 000 Kč a 110 000 Kč). Ujednání o smluvní pokutě v těchto smlouvách není možné prohlásit za absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy pouze z důvodu nepřiměřenosti její výše (srov. rozsudek velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. [spisová značka], k jeho použitelnosti v poměrech nového občanského zákoníku srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. [spisová značka]). Moderace smluvní pokuty soudem ve smyslu § 2051 o. z. nadto není bez návrhu dlužníka současně možná (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2023, sp. zn. [spisová značka]).17. Žalovaný sice podle soudu zasluhuje v projednávaném kontextu ochranu slabší strany ve smyslu § 433 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. [spisová značka]), aplikací ustáleného přístupu Nejvyššího soudu k výkladu zákonných ustanovení o smluvní pokutě však není v projednávané věci možné se zabývat přiměřeností výše uplatněné smluvní pokuty vzhledem k nečinnosti žalovaného a absenci jeho návrhu na moderaci. Ze stejného důvodu se soud nemůže zabývat okolnostmi jejího sjednání.18. Jak však plyne z výše citovaných norem, na případ žalovaného se aplikuje přechodné ustanovení čl. II odst. 3 zákona č. 186/2020 Sb., neboť žalované smluvní pokuty byly sjednány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 24. 4. 2020).19. Z tohoto ustanovení plyne, že smluvní pokuta převyšující smluvní pokutu nejvýše přípustnou podle § 122 odst. 5 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném od 24. 4. 2020, tj. přesahující součin čísla [hodnota] a celkové výše peněžité zápůjčky, se považuje za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka.20. Vzhledem k tomu, že součin čísla [hodnota] a celkové výše peněžité zápůjčky (160 000 Kč) jako přípustný limit smluvní pokuty ze zápůjčky poskytnuté žalovanému jako fyzické osobě, která není spotřebitelem (na základě jím deklarovaného živnostenského oprávnění) a je v prodlení déle než 90 dnů (od srpna 2021), činil v projednávané věci 80 000 Kč, a že žalobkyni byla směnečným platebním rozkazem již přiznána smluvní pokuta v celkové výši 71 076,32 Kč (67 123,32 Kč + 3 953 Kč), zbývá do přípustného limitu už jen 8 923,68 Kč, které soud žalobkyni na uplatněné smluvní pokutě přiznal (výrok I tohoto rozsudku). Učinil tak bez nároku na zákonný úrok z prodlení z této částky, protože k úhradě této částky žalobkyně žalovaného dosud pro něj srozumitelným způsobem nevyzvala (vyzvala jej toliko k úhradě 200 000 Kč, na tuto částku však nárok vůbec nemá, jak je vysvětleno v tomto rozsudku), není proto s její úhradou dosud v prodlení (do něj se dostane až tehdy, neuhradí-li soudem přiznanou částku ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem).21. Co se týče druhého žalobního nároku, součin čísla [hodnota] a celkové výše peněžité zápůjčky (110 000 Kč) jako přípustný limit smluvní pokuty ze zápůjčky poskytnuté žalovanému jako fyzické osobě, která není spotřebitelem (na základě jím deklarovaného živnostenského oprávnění) a je v prodlení déle než 90 dnů (od srpna 2021), činil 55 000 Kč. Žalobkyni byla směnečným platebním rozkazem v tomto případě již přiznána smluvní pokuta v celkové výši 57 373,52 Kč (54 398,52 Kč + 2 975 Kč), která tak přípustný limit převyšuje. Na samotné smluvní pokutě proto soud žalobkyni v této části nároku nic nepřiznal, protože ji už uplatnila v maximální možné zákonné výši.22. To, co žalobkyně uplatnila nad rámec přípustného zákonného limitu u obou nárokovaných smluvních pokut, se považuje v prvním kroku aplikace čl. II odst. 3 zákona č. 186/2020 Sb. za náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka. V dalším kroku pak citované ustanovení formuluje pravidlo, podle kterého se náklady, které věřiteli vznikly v souvislosti s prodlením dlužníka, v rozsahu převyšujícím účelně vynaložené náklady považují za úrok z prodlení.23. Účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním pohledávky ve vztazích mezi podnikateli nacházejí odraz v § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a jako takové byly žalobkyní nepochybně uplatněny a pravomocně přiznány v původním řízení (Krajským soudem v [adresa] – pobočka v [adresa]). Tím je z pohledu soudu rozsah účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky mající původ ve smlouvách o zápůjčce ze dne 29. 5. 2019 a ze dne 18. 1. 2020 vyčerpán, z čehož podle druhého kroku aplikace zmiňovaného přechodného ustanovení plyne, že celý zbývající žalobkyní uplatněný nárok se považuje za úrok z prodlení. Jelikož i úrok z prodlení z jistiny a tehdejších smluvních pokut byl žalobkyní uplatněn a pravomocně přiznán v původním řízení, ve vztahu k tomuto základu (k „nové jistině“ z těchto smluv plynoucí) jde o věc pravomocně rozsouzenou (rei iudicatae), a současně neexistuje jiný základ nároku, ke kterému by bylo nyní žalovaný úrok z prodlení možné vztáhnout. Po vyčerpání zákonného limitu žalobkyni z dané smlouvy žádné další nároky nevznikají. Žaloba tudíž není ve zbývajícím rozsahu důvodná a soud ji v této části zamítl (výrok II tohoto rozsudku).24. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, v řízení však zůstal nečinným, a žádné náklady mu tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).25. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za oba návrhy na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků za oba případy celkem 20 000 Kč (2 x 10 000 Kč), dosud bylo na poplatku uhrazeno 16 000 Kč (2 x 8 000 Kč). Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek celkem ve výši 4 000 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.26. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací