Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 815 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 16 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Žalovaný čerpal celkem 16 000 Kč, které nevrátil do sjednaného data [datum] ani později, ačkoli byl žalobkyní upomínán. Žalobkyně získala pohledávku od původní věřitelky postoupením. Spolu s žalovanou částkou z ní žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud mu v souladu s § 45 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve spojení s § 46 odst. 1 o. s. ř. a s § 47 odst. 1 téhož zákona, doručil žalobu a výzvu k vyjádření do jeho datové schránky.
3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Soud účastníky vyzval, aby se vyjádřili, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagovali. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemají žádné námitky.
4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
5. Původní věřitelka s žalovaným podepsali dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], následně doplněnou dodatky č. [hodnota] -12, kterými byla navýšena výše úvěru až na konečných 16 000 Kč. Na základě této smlouvy žalovaný postupně ve dnech 18. – [datum] čerpal na svůj účet č. [č. účtu] částku 16 000 Kč, úroková sazba činila 0 % ročně, roční procentní sazba nákladů úvěru činila 0 %, délka splatnosti půjčky byla 30 dnů (viz Smlouva o úvěru č. l. 10-11, dodatky č. l. 12-23, výpis z účtu č. l. 24-27). Žalovaný peněžní prostředky ve lhůtě splatnosti nevrátil, původní věřitelka ho proto vyzvala k okamžité úhradě dluhu vyčísleného ke dni [datum] na 16 628 Kč (včetně smluvní pokuty a poplatku za upomínku; viz předžalobní výzva ze dne [datum] č. l. 28). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek (č. l. 29-38, včetně seznamu postupovaných pohledávek), postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným ve výši 16 000 Kč žalobkyni, což žalovanému oznámila dopisem ze dne [datum] (viz oznámení o postoupení pohledávky č. l. 40). Téhož dne odeslala žalobkyně žalovanému na jeho evidenční adresu předžalobní upomínku (viz předžalobní upomínka s podacím lístkem čl. 39, 41).
6. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Mezi stranami došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně § 2395 a násl. o. z. Protože žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč původní věřitelce nevrátil, ačkoli ho k tomu vyzvala (v řízení netvrdil opak), má žalobkyně, na kterou pohledávka v mezidobí přešla (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), právo na vrácení těchto prostředků. Žalobu tedy soud shledal důvodnou a plně jí vyhověl, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, resp. ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný marně vyzván k okamžitému vrácení půjčených finančních prostředků (výrok I tohoto rozsudku).
7. Soud se pro nadbytečnost nezabýval tím, zda původní věřitelka před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně po žalovaném požadovala pouze vrácení skutečně vyplacené částky úvěru žalovanému na základě uzavřené smlouvy spolu se zákonným úrokem z prodlení (přičemž žalovaný byl k vrácení poskytnutých prostředků po splatnosti dluhu vyzván již původní věřitelkou, ale na dluh nic nezaplatil). V tomto případě je tak rozhodnutí stejné, jako kdyby soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou a žalobě vyhověl s tím, že žalovaný musí žalobkyni vrátit žalovanou částku z titulu bezdůvodného obohacení, které mu na její úkor vzniklo.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná a současně prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní upomínku, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 000 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba) a paušální náhrady výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. za každý z těchto úkonů, včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč, tj. 315 Kč. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce protistrany vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok II tohoto rozsudku).
9. Ačkoli žalobkyně v žalobě vyčíslila náklady řízení vyšší, vycházel soud při jejich výpočtu ze zvláštních ustanovení o náhradě nákladů řízení v advokátním tarifu, neboť žaloba byla podána na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje 50 000 Kč (viz již citovaný § 14b advokátního tarifu).
10. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč (výrok III tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.
11. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.