Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 10 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 20 304,76 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 777,46 Kč, kapitalizovaného úroku 1617,44 Kč, úroku ve výši 20,94 % ročně z částky 9 300 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 300 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 753,53 Kč, kapitalizovaného úroku 1 121,01 Kč, úroku ve výši 20,88 % ročně z částky 3 896,71 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 896,71 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 306 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení celkem 30 604,76 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně (původní věřitelka), společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [tel. číslo], na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč (v žalobě jako nárok 1). Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu s úroky v osmasedmdesáti týdenních splátkách po 334 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a závazky ze smlouvy porušila. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky zaplatila žalovaná na dluh celkem 1 700 Kč, poté již ničeho. Žalobkyně dále tvrdila, že její právní předchůdkyně (původní věřitelka), společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [tel. číslo], na jejímž základě poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč (v žalobě jako nárok 2). Žalovaná se zavázala uhradit tuto částku spolu s úroky ve pětašedesáti týdenních splátkách po 230 Kč. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a závazky ze smlouvy porušila. Od uzavření smlouvy o úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávky zaplatila žalovaná na dluh celkem 5 000 Kč, pak už nic. Obě pohledávky za žalovanou byly na žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Tuto skutečnost původní věřitelka žalované písemně oznámila.
3. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, neboť s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Původní věřitelka ověřovala tyto informace z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky a ze složenek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že žalovaná není v insolvenci. Žalovaná uvedla, že má pravidelný měsíční příjem 6 161 Kč, další čisté měsíční příjmy domácnosti jsou ve výši 9 000 Kč, žije ve vlastním bytě nebo domě bez zástavy, nemá vyživovací povinnost k jiné osobě a nemá sjednané jiné úvěry či půjčky. Tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě ze dne [datum]. Co se týče úvěru z února 2021, zde žalovaná uvedla stejné informace. Tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě ze dne [datum]. I v tomto případě původní věřitelka ověřila údaje sdělené žalovanou z výměru důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky a ze složenek, také lustrovala osobu žalované v insolvenčním rejstříku.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalované na shora uvedenou doručovací adresu; zásilka jí byla vhozena do domovní schránky dne [datum].
5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanou soud vyzval, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.
6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:Z žádosti o spotřebitelský úvěr (karty zákazníka) ze dne [datum] soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 6 000 Kč, přičemž uvedla, že je rozvedená, žije ve vlastním bydlení, má základní vzdělání, o úvěr žádá kvůli neočekávaným výdajům, nevyživuje jinou osobu a je nezaměstnaná. Čistý měsíční příjem žalovaná uvedla ve výši 6 161 Kč, do dalších příjmů domácnosti uvedla 9 000 Kč. Výdaje žalovaná vyčíslila na 3 200 Kč. Z žádosti vyplývá, že žalovaná předložila výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky a poštovní složenky za prosinec 2020 a leden 2021. Tyto dokumenty žalobkyně soudu nedoložila. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 3 927 Kč, poplatkem za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 1 540 Kč (celkem na úrocích a poplatcích 6 967 Kč), to vše v 65 týdenních splátkách po 230 Kč. RPSN činila 216,23 %. Z tabulky umoření dluhu vyplývá, že žalovaná na dluh dosud zaplatila 5 000 Kč.
7. Z žádosti o spotřebitelský úvěr (karty zákazníka) ze dne [datum] soud dále zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 11 000 Kč, přičemž uvedla, že je rozvedená, žije ve vlastním bydlení, má učňovské vzdělání, o úvěr žádá kvůli neočekávaným výdajům, nevyživuje jinou osobu a je nezaměstnaná. Čistý měsíční příjem žalovaná uvedla ve výši 6 161 Kč, do dalších příjmů domácnosti uvedla 9 000 Kč. Výdaje žalovaná vyčíslila na 3 600 Kč spolu se splátkami původní věřitelce ve výši 1 012 Kč. Z žádosti vyplývá, že žalovaná předložila výměr důchodu, podpory nebo rozhodnutí o přiznání dávky a blíže neupřesněné poštovní složenky. Tyto dokumenty žalobkyně soudu nedoložila. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu úvěru společně s úrokem ve výši 8 631 Kč, poplatkem za zpracování úvěru 1 500 Kč a poplatkem za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 2 521 Kč (celkem na úrocích a poplatcích 12 652 Kč), to vše v 78 týdenních splátkách po 334 Kč. RPSN činila 165,74 %. Z tabulky umoření dluhu vyplývá, že žalovaná na dluh dosud zaplatila 1 700 Kč.
8. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou (vzniklou z obou uzavřených smluv o úvěru) na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a postoupení pohledávky žalované oznámila dopisem ze dne [datum], odeslaným žalované dne [datum].
9. Předžalobní výzvu ze dne [datum] žalobkyně odeslala žalované dne [datum].
10. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované.
11. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
12. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smluv o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnuté částky spolu s úrokem a dalšími poplatky. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.
13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
17. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
18. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
19. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
20. Právní posouzení věci:
21. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 17 000 Kč na základě uzavřených smluv o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopná poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.
22. Soud především podotýká, že žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalované v době před uzavřením obou smluv o úvěru. Ze zákaznických karet nevyplývá, že tvrzené výdaje žalované byly jakkoli ověřovány, mělo dojít pouze k ověření příjmů. Navíc původní věřitelka vycházela z toho, že veškeré měsíční výdaje žalované jsou pouze 3 200 Kč, respektive 4 612 Kč, což je částka, která se soudu jeví jako nepřiměřeně nízká. Je otázkou, zda by taková částka mohla žalované stačit k pokrytí veškerých výdajů na její základní životní potřeby (jídlo, ošacení, náklady na bydlení, jízdné, mobilní tarif atd.). Nicméně i pokud by tato částka odpovídala skutečnosti, původní věřitelka ji nijak neověřila, spolehla se jen na ničím nedoložené tvrzení žalované. Pokud jde o příjmy žalované, byly sice podle karty doloženy určitými doklady, tyto listiny však žalobkyně nedoložila, soud je tak nemohl dále posoudit. I tak je však zjevné, že při měsíčním příjmu pouhých 6 161 Kč musela mít původní věřitelka důvodné pochyby o schopnosti žalované splácet úvěr. Jí dále uváděný další příjem domácnosti 9 000 Kč původní věřitelka opět nijak neověřila, žalovaná ani v žádosti neupřesnila, o jaký příjem se jedná. Nedošlo tak ke zjištění majetkové situace žalované a posouzení jejích pravidelných měsíčních příjmů a výdajů v širším kontextu. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků. Žalovaná měla být lustrována pouze v insolvenčním rejstříku, nebylo tvrzeno ani doloženo, že by právní předchůdkyně její osobu prověřila i jinými způsoby.
23. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Za situace, při které žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření její úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smluv o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 OPR-[právnická osoba]. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy. Je tedy nerozhodné, že smlouvy o spotřebitelském úvěru byly uzavřeny ještě v době platnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], jehož tehdejší dikce (Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.) mohla navozovat dojem, že se jedná toliko o neplatnost relativní. Takový výklad však SDEU odmítl, jak bylo naznačeno výše.
24. Jelikož soud dospěl k závěru, že jsou smlouvy o úvěru absolutně neplatné (§ 580 a násl. o. z.), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejich základě žalované poskytla 6 000 Kč a 11 000 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co získala z neplatných smluv o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatila. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni celkem 10 300 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistiny poskytnutých částek. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, doloženého tabulkami umoření, že žalovaná na dluh v případě smlouvy o úvěru ze dne [datum] dosud uhradila 1 700 Kč (zbývá jí tedy zaplatit 9 300 Kč), v případě smlouvy ze dne [datum] dosud uhradila 5 000 Kč (zbývá jí tedy zaplatit 1 000 Kč). Součet doposud nezaplacených jistin úvěrů je právě 10 300 Kč (9 300 Kč + 1 000 Kč).
25. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost obou smluv o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či dalších poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalované neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jejím možnostem přiměřená. Takové okolnosti měla tvrdit a prokazovat žalovaná.
26. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, v řízení však zůstala nečinná, a žádné náklady jí tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
27. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 531 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 225 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 306 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.
28. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.