Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 24 000 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty 5 355 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 293 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 24 000 Kč s úrokem z prodlení, nákladů na uplatnění pohledávky 2 000 Kč, smluvní pokuty 5 355 Kč a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované poskytla téhož dne 15 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit s poplatkem 9 000 Kč, a to ve třech měsíčních splátkách s poslední splátkou dne [datum]. Žalovaná však na dluh neuhradila ničeho. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně vyžádala od žalované informace o jejích rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných poměrech, nahlédla do relevantních databází, a všechny tyto informace ověřila, vyhodnotila a zaevidovala do zákaznické karty žalované. Dle žalobkyně šlo o řádné prověření úvěruschopnosti žalované. Žalované byly zaslány písemné výzvy k úhradě dne [datum], [datum], [datum] a [datum], každá výzva je přitom zpoplatněna 500 Kč, žalobkyně proto dále požaduje za náklady spojené s uplatněním pohledávky 2 000 Kč. Mezi smluvními stranami byla dále pro případ prodlení sjednána smluvní pokuta ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 15 000 Kč, žalobkyně tuto požaduje ve výši 5 355 Kč za období od [datum] (den následující po splatnosti zápůjčky) do [datum], tj. ke dni vyhotovení žalobního návrhu. Žalované byla zaslána předžalobní upomínka.[právnická osoba] výzvě soudu, aby sdělila, jakým konkrétním způsobem byla před uzavřením smlouvy prověřována schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet a jakými konkrétními doklady toto bylo ověřeno, žalobkyně sdělila, že k prověření úvěruschopnosti nebude doplňovat žádná skutková tvrzení a žádá soud o přiznání práva na vrácení bezdůvodného obohacení (tj. částky, která byla žalované na základě smlouvy žalobkyní vyplacena), úroků z prodlení v zákonné výši a přiznání náhrady nákladů řízení. Uvedla také, že žalovaná dosud na dluh nic nezaplatila.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba s výzvou k vyjádření byla žalované doručena fikcí na adrese uvedené v záhlaví. Soud nadto o zahájení řízení žalovanou informoval e-mailem, telefonicky se s ní spojit nepodařilo.4. Vzhledem k tomu, že v této věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř., soud usnesením žalovanou vyzval, aby se vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a to s poučením, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se žalovaná ve stanovené lhůtě nevyjádřila a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, rozhodl soud ve věci v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. bez nařízení jednání.5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:6. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že ji žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] a žalovaná je v ní označena jménem, příjmením, bydlištěm, rodným číslem, telefonním číslem a e-mailem. Na základě smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 15 000 Kč, a to převodem na účet č. [č. účtu] nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč, celkem měla dluh uhradit ve třech splátkách po 8 000 Kč. Součástí bylo ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalované s plněním jejího závazku, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Byl sjednán i poplatek za písemnou upomínku ve výši 500 Kč. Součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky, s těmito žalovaná vyslovila souhlas.7. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [č. účtu] bylo zjištěno, že dne [datum] byla ve prospěch bankovního účtu č. [č. účtu], vedeného na jméno žalované a označeného ve smlouvě o zápůjčce jako účet žalované, zaslána částka 15 000 Kč.8. Z dopisů ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] soud zjistil, že jimi žalobkyně žalovanou upomínala k úhradě dlužné částky.9. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že tímto dopisem žalobkyně žalovanou informovala o zesplatnění úvěru k témuž dni a vyzvala ji k okamžité úhradě dluhu ve výši 27 180 Kč.10. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum], jakož i z poštovního podacího lístku z téhož dne, se podává, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 30 379 Kč do tří dnů, přitom ji upozornila na to, že v případě nezaplacení připravuje podání žaloby.11. Závěr o skutkovém stavu:12. Dne [datum] byla mezi žalobkyní, jako věřitelkou, a žalovanou, jako klientem, uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž součástí jsou i všeobecné obchodní podmínky. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku 15 000 Kč, a to na bankovní účet č. [č. účtu] nejpozději do dvou dnů ode dne účinnosti smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s celkovým poplatkem 9 000 Kč, a to ve třech měsíčních splátkách po 8 000 Kč. Pro případ prodlení žalované byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Rovněž byla sjednána náhrada nákladů žalobkyně za úkony, mimo jiné 500 Kč za písemnou (listinnou) upomínku/výzvu k úhradě. Ve smlouvě je stran údajů o žalované zaznamenáno její jméno, příjmení, bydliště, rodné číslo, telefonní číslo, e-mail a doručovací adresa. Dne [datum] zaslala žalobkyně na bankovní účet žalované 15 000 Kč. Žalované dále žalobkyně odeslala písemné upomínky, a to dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. V rámci těchto upomínek žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky. Oznámením ze dne [datum] informovala žalobkyně žalovanou o zesplatnění úvěru. Předžalobní upomínkou ze dne [datum], podanou k poštovní přepravě téhož dne, vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky do tří dnů, přičemž ji upozornila na její možné soudní vymáhání.13. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.16. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.18. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.19. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“20. Právní posouzení věci:21. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši celkem 15 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřila, zda je žalovaná schopna poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice tvrdila, že zjišťovala rodinné, pracovní, příjmové, výdajové a jiné relevantní poměry žalované, neuvedla, a především nedoložila k tomu však žádné další skutečnosti a důkazy [zejména zda skutečně došlo ke zjištění a ověření příjmů a výdajů žalované, případně dalších souvisejících skutečností (a s jakým výsledkem), či zda osobu žalované lustrovala v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a dalších registrech]. Dle názoru soudu se tak v daném případě nejednalo o řádné prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Za situace, při které žalobkyně netvrdí a také neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalované, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 OPR-[právnická osoba]. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.22. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž žalobkyně na tomto základě žalované poskytla celkem 15 000 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co jí žalobkyně poskytla z neplatné smlouvy o zápůjčce. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni 15 000 Kč, tj. jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila, že žalovaná na dluh dosud ničeho neuhradila; viz výrok I. tohoto rozsudku).23. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či dalších poplatcích a smluvní pokutě. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] a na něj navazující judikaturu, viz např. rozsudky Krajského soudu v [adresa] – pobočky v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], Krajského soudu v [Anonymizováno] – pobočky ve [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nebo Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalované neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jejím možnostem přiměřená. Takové okolnosti měla tvrdit a prokazovat žalovaná.24. K nároku na zákonný úrok z prodlení dále soud podotýká následující. Podle jeho přesvědčení žalobkyně zatím nemá na tento úrok nárok, protože k úhradě částky bezdůvodného obohacení (zbývající jistiny poskytnutého úvěru) žalobkyně žalovanou dosud pro ni srozumitelným způsobem nevyzvala. Vyzvala ji toliko k úhradě 27 180 Kč v oznámení o zesplatnění úvěru, v předžalobní výzvě pak k úhradě 30 379 Kč s příslušenstvím. Na tyto částky však žalobkyně nárok vůbec nemá, jak je vysvětleno v tomto rozsudku, žalovaná proto není s jejich úhradou v prodlení. Do prodlení se dostane teprve tehdy, neuhradí-li soudem přiznanou částku – odpovídající jistině poskytnutého úvěru po odečtení dosud zaplacené částky – ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, jak již soud uvedl výše. Soud si je vědom i odlišného přístupu, respektive názoru na nárok věřitele na zákonné úroky z prodlení spotřebitele z nevráceného bezdůvodného obohacení (např. od oznámení o zesplatnění úvěru nebo od marného uplynutí lhůty k zaplacení určené v předžalobní výzvě apod.), který se v judikatuře soudů také objevuje. Poukazuje však na názor Nejvyššího soudu v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. V citovaném rozhodnutí Nejvyšší soud konstatoval, že „[v]ytýká-li žalobkyně odvolacímu soudu, že jí měl přiznat právo na zákonný úrok z prodlení od doby, kdy byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu a s úhradou se dostala do prodlení, tj. od [datum], přehlíží, že šlo o výzvu k úhradě dluhu vyplývajícího ze zesplatnění úvěru, nikoliv o výzvu k vrácení poskytnuté jistiny úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ze skutkových zjištění nevyplývá, že by žalobkyně žalovanou vyzývala k vrácení poskytnuté jistiny z důvodu, že mezi nimi uzavřená smlouva je neplatná, tudíž se nemůže prosadit závěr, že se žalovaná s vrácením poskytnuté jistiny ocitla v prodlení“ (zvýraznění přidáno – pozn. soudu). S uvedeným závěrem se soud ztotožňuje a podle jeho názoru platí i v nyní posuzovaném případě.25. Soud uzavírá, že s ohledem na závěry již citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] lze tedy § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná tak v tomto případě dosud v prodlení s vrácením jistiny úvěru není.26. Žalovaná byla ve sporu úspěšnější, v řízení však zůstala nečinnou, a žádné náklady jí tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).27. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 468 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 175 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 293 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.28. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.