Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 30 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 14 430,71 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 34 925,45 Kč od [datum] do zaplacení a úroku 29,70 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 444 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 44 430,71 Kč (nová jistina úvěru po zesplatnění 34 925,45 Kč, poplatek za pojištění 195 Kč, smluvní pokuta 9 310,26 Kč) spolu s příslušenstvím dle výroku.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále jen „původní věřitelka“), s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému dne [datum] peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku spolu s úroky a měsíčním poplatkem za pojištění schopnosti splácet 65 Kč vrátit ve 36 měsíčních splátkách po 2 002 Kč. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany původní věřitelky prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného (potvrzení o přijetí mzdy 12/2022, 1-3/2023), z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (SOLUS a NRKI), jakož i z insolvenčního rejstříku. Žalovaný dosud ničeho neuhradil. V důsledku prodlení žalovaného došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru, přičemž dosud nezaplacené úroky se stávají součástí nové jistiny, která činí 34 925,45 Kč (jistina 30 000 Kč a přirostlé úroky 4 925,45 Kč). Žalobkyni rovněž vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 998 Kč (2×499 Kč) a smluvní pokuty z nové dlužné jistiny úvěru po jeho zesplatnění ve výši 0,1 % denně, kterou požaduje za dobu od [datum] do [datum]. Ode dne následujícího po zesplatnění se dlužná jistina 30 000 Kč dále úročí sazbou 29,70 %. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek z [datum] s účinností od [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu.
4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v návrhu. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.
5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
6. Z hodnocení klienta ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitelka vycházela z příjmů žalovaného ze zaměstnání 23 557 Kč a výdajů 8 775 Kč (životní minimum 4 860 Kč, bydlení vč. inkasa 3 915 Kč). Žalovaný uvedl, že je svobodný, je zaměstnaný u [právnická osoba], na dobu neurčitou, má střední vzdělání s maturitou a u formy bydlení zaškrtl políčko „vlastní“.
7. Z výpisu z účtu žalovaného za březen 2022 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek činil cca 1 500 Kč a konečný zůstatek cca 600 Kč. Žalovaný měl příjem od [Anonymizováno] [právnická osoba] 23 236 Kč a od [právnická osoba]., 11 823 Kč. Ve výpisu je větší množství plateb ve prospěch loterijních společností – [Anonymizováno], [Anonymizováno], [právnická osoba], [Anonymizováno], [Anonymizováno].
8. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla dne [datum] připsána platba 19 899 Kč.
9. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla dne [datum] připsána platba 20 902 Kč.
10. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla dne [datum] připsána platba 23 529 Kč.
11. Z potvrzení o provedené platbě ze dne [datum] bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla dne [datum] připsána platba 26 242 Kč.
12. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne [datum] bylo zjištěno, že u žalovaného nebyl veden žádný záznam.
13. Z výpisu záznamů z registru NRKI ze dne [datum] bylo zjištěno, že u žalovaného byly evidovány tři finanční instituce s žádostí (dle legendy se jedná o instituce odlišné od původní věřitelky, u kterých si žalovaný žádal o úvěr), expozice je uvedena v částce 55 307 Kč (dle legendy součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací, vč. úvěru původní věřitelky), limit je uveden v částce 1 000 Kč (dle legendy se jedná o součet celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet), nejsou evidovány dluhy po splatnosti, a skóre [Anonymizováno] je 461, což dle legendy znamená maximální počet bodů, nízké riziko a nejlepší segment klientů.
14. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit původní věřitelce celkem 69 732 Kč, a to vše ve 36 měsíčních splátkách po 2 002 Kč, vč. poplatku za pojištění schopnosti splácet. Úroková sazba činila 66,30 %, RPSN činí 90,66 %.
15. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že úvěr 30 000 Kč původní věřitelka žalovanému vyplatila na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě dne [datum].
16. Z platební historie soud zjistil, že žalovaný na úvěr nic neuhradil.
17. Z oznámení ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitelka informovala žalovaného o zesplatnění úvěru a vyzvala jej k zaplacení částky 36 518 Kč.
18. Ze společného prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávky ze dne [datum] a přílohy č. [hodnota] k tomuto prohlášení soud zjistil, že původní věřitelka jako postupitel a žalobkyně jako postupník uzavřely [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, která se týkala i pohledávky za žalovaným.
19. Z přílohy 6 – plná moc ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitelka zmocnila žalobkyni, aby za ni vyrozumívala dlužníka z pohledávky ze smlouvy o úvěru, kterou na něj postoupila.
20. Z oznámení ze dne [datum] a podacího lístku z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky původní věřitelky.
21. Z upomínky ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě 54 110,76 Kč s tím, že jinak bude pohledávka vymáhána soudní cestou.
22. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
23. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s navýšením ve stanovených splátkách, které však řádně nehradil. Dosud nezaplatil ničeho. Původní věřitelka v době uzavření úvěrové smlouvy a poskytnutí úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného toliko na základě ověřeného příjmu a lustrace v SOLUS a NRKI. Pokud jde o výdaje, spokojila se s jejich výpočtem dle životního minima a u nákladů na bydlení vyšla z částky sdělené žalovaným, kterou nijak neověřila. Původní věřitelka pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno žalobkyní na základě plné moci od původní věřitelky. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu.
24. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
25. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
26. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
27. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
28. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
29. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
30. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
31. Právní posouzení věci:
32. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že původní věřitelka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 30 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností původní věřitelky jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopna poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
33. Je evidentní, že původní věřitelka vůbec nezkoumala výdajovou stránku žalovaného, spolehla se přitom jen na ničím nedoložené tvrzení, že výdaje žalovaného představují částku 8 775 Kč (životní minimum 4 860 Kč, bydlení vč. inkasa 3 915 Kč). Soud dospěl k závěru, že postup původní věřitelky neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze ověřením jeho příjmu, aniž by byla posouzena rovněž výdajová stránka, nemůže být považováno za dostatečné. Nutnost vyšší míry obezřetnosti při posuzování úvěruschopnosti žalovaného plynula také z toho, že z výpisu z účtu bylo patrné větší množství plateb ve prospěch loterijních společností. O schopnosti žalovaného hradit splátky úvěru tedy bylo možno důvodně pochybovat.
34. Dle názoru soudu se tak v daném případě nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud dospěl k závěru, že nedošlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, a tedy nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 OPR-[právnická osoba]. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.
35. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž původní věřitelka na jejím základě žalovanému poskytla 30 000 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena podle § 1879 o. z., v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil. Jinými slovy je povinen žalobkyni vrátit to, co mu původní věřitelka poskytla z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud nezaplatil. Žalovaný dosud nezaplatil ničeho, proto je povinen zaplatit částku 30 000 Kč (výrok I. tohoto rozsudku).
36. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru, smluvních pokutách i nákladech spojených s prodlením či s vymáháním dluhu. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalovaného neměl jak jinak zjistit, jaká jiná lhůta je přiměřená jeho možnostem. Takové okolnosti měl tvrdit a prokazovat žalovaný.
37. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož převážný úspěch v řízení měl žalovaný, kterému však v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo (viz výrok III. tohoto rozsudku).
38. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 2 222 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 778 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 444 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.
39. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.