Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

10 C 218/2026

Soud: Okresní soud v KroměřížiDatum rozhodnutí: 22. 9. 2026Č. j.: 10 C 218/2026-39Soudce: Mgr. Ondřej MoravecAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 11. 2026Předmět řízení: zaplacení 68 887,10 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKM:2026:10.C.218.2026.1
náklady řízeníbezdůvodné obohacenílhůtydoručovánínáhrada nákladůpostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Související rozhodnutí

Označená místa (10) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 52 646,10 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 16 241 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 620,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 471,02 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 58 822,70 Kč od 24. 3. 2026 do zaplacení a úroku 11,50 % ročně z částky 57 922,70 Kč od 20. 5. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 6 289,94 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 588 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 68 887,10 Kč s příslušenstvím jako postoupené pohledávky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi společností [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „původní věřitelka“), a žalovaným dne 20. 8. 2025. Na základě této smlouvy vyplatila původní věřitelka na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě 60 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet se sjednaným úrokem, poplatky a náklady dle rozpisu plateb, který mu byl dostupný online, o vystavení rozpisu plateb byl vyrozuměn e-mailem. Žalovaný se však dostal do prodlení s úhradou úvěru, původní věřitelka tedy po marném upomínání úvěr zesplatnila k 18. 2. 2026. Žalovaný celkem na úvěr zaplatil 7 353,90 Kč. Žalobkyně získala pohledávku postoupením, žalovanému odeslala předžalobní upomínku. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalovaného zejména prostřednictvím lustrací ve veřejně dostupných databázích a porovnáním příjmů a výdajů na základě výpisu z účtu žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. II. ÚS 1308/10). Dle zákona již doručená zásilka byla vhozena do domovní schránky žalovaného dne 24. 8. 2026. O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem, telefonický hovor nepřijal.

3. Ve věci jsou splněny podmínky pro rozhodnutí bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů podle § 115a o. s. ř. Žalobkyně vyslovila s takovým postupem souhlas již v návrhu. Žalovaný byl vyzván k vyjádření, zda s tímto postupem souhlasí, na výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. jeho souhlas předpokládal a rozhodl bez nařízení jednání.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka s žalovaným si dne 20. 8. 2025 prostředky dálkové komunikace potvrdili Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (č.l. 13-16), na jejím základě obdržel žalovaný na svůj bankovní účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol] částku 60 000 Kč (č.l. 17), úroková sazba činila 54 % ročně, RPSN 70,81 %. Úvěr byla sjednán na dobu neurčitou. Žalovaný uhradil na úvěr celkem 7 353,90 Kč (č.l. 18). Smlouvou ze dne 23. 3. 2026 postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni (č.l. 20, 23-24), což žalovanému oznámila dopisem z téhož dne (č.l. 21), odeslaným dne 14. 4. 2026 (č.l. 22). Dne 3. 6. 2026 zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu (č.l. 26-27).

5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Vůlí smluvních stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

6. Úvěrovou smlouvu však soud shledal absolutně neplatnou, neboť žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před poskytnutím financí žalovanému jakkoli ověřovala jeho úvěruschopnost (k jeho majetkovým poměrům netvrdila ani nedokládala ničeho, provedení tvrzených lustrací neprokázala) ve smyslu § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb.

7. Žalovaný nárok je tedy nutno posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z. Je prokázáno, že původní věřitelka poskytla žalovanému na jeho bankovní účet 60 000 Kč; podle tvrzení žalobkyně, z něhož soud pro nečinnost žalovaného vychází, žalovaný vrátil částku 7 353,90 Kč. Žalovaný se tedy na úkor původní věřitelky (dnes žalobkyně) bezdůvodně obohatil částkou 52 646,10 Kč (60 000 Kč - 7 353,90 Kč), kterou je povinen vrátit. V této části soud žalobě vyhověl (výrok I tohoto rozsudku).

8. Vzhledem k absolutní neplatnosti stranami sjednané smlouvy o úvěru nebylo platně sjednáno žádné příslušenství, ve zbytku proto soud žalobu zamítl, a to i pro požadovaný úrok z prodlení (výrok II tohoto rozsudku), neboť podle § 87 odst. 1 poslední věty zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K tomu Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], vyložil (a zdejší soud se s ním ztotožňuje), že „spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text 'v době přiměřené jeho možnostem' míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad).“ Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze vnímat jako další soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů (vedle sankce absolutní neplatnosti) spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k obecnému pravidlu podle § 1958 odst. 2 o. z. (srov. již výše citovaný rozsudek sp. zn. [spisová značka]). Soud tedy dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na úrok z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, neuhradí-li dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (stanovené podpůrně podle § 160 o. s. ř.), kterou soud považuje za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vzhledem k tomu, že o skutečných současných poměrech žalovaného není soudu nic známo.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 6 289,94 Kč (výrok III tohoto rozsudku), přičemž tato částka představuje 33,84 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 66,92 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,08 %, se zohledněním žalobou požadovaného příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí ve výši 3 392 Kč, resp. 2 300 Kč). Náklady žalobkyně tvoří soudní poplatek 2 942 Kč a náklady na zastoupení advokátem. Tomu náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve výši 3 860 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 930 Kč, tj. ve výši 2 715,30 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně činí 18 587,30 Kč, přičemž 33,84 % z této částky je právě výše uvedených 6 289,94 Kč.

10. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 2 942 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 354 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 588 Kč (výrok IV tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací