Výrok
I. Řízení se částečně co do 12 478,27 Kč zastavuje.
II. Žaloba se ve zbylé části, v níž se žalobkyně domáhala kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 660,67 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 133,33 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 600 Kč od [datum] do zaplacení a úroku 30 % ročně z částky 10 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 503,23 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 12 478,27 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku v pravidelných měsíčních splátkách podle rozpisu plateb, který mu byl každý měsíc sdělen, a to spolu se smluvním úrokem a se sjednanými poplatky a náklady. Žalovaný neplnil smluvní podmínky a dostal se s úhradou do prodlení, původní věřitelka proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Na dluh neuhradil ničeho. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno.
2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Původní věřitelka podrobně a pečlivě zkoumala především transakce žalovaného na jeho běžném účtu za období od [datum] do [datum], z nichž získala ucelený přehled o finanční situaci žalovaného. Nahlížela také do interních databází i externích registrů.
3. Žalobkyně následně podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 12 478,27 Kč. Uvedla, že žalovaný tuto částku uhradil po podání žaloby dne [datum]. Zaplacenou částku žalobkyně započetla částečně na jistinu a dále na požadované příslušenství. Požadovala, aby soud co do uhrazené částky řízení částečně zastavil, přičemž nadále požadovala po žalovaném zaplacení zbývající části jistiny dluhu spolu s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoli si zásilku s žalobou a s výzvou k vyjádření osobně převzal na adrese uvedené v záhlaví tohoto rozsudku.
5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.
6. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
7. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě (č. [č. účtu]). Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky v minimálních měsíčních platbách dle rozpisu plateb dostupného na jeho online účtu. Celkově měl žalovaný zaplatit 13 620,57 Kč, RPSN bylo ve výši 81,02 % (osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru čl. 16-18, potvrzení o provedení transakce čl. 42). Žalovaný však smluvním podmínkám nedostál a s úhradou se dostal do prodlení, na což ho původní věřitelka upozornila, včetně možnosti zesplatnění celého úvěru (opakovaná výzva k úhradě ze dne [datum] čl. 19). Žalovaný na dluh neuhradil ničeho (denní historie úvěru čl. 27-28). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek (smlouva o postoupení pohledávek čl. 20-24), o čemž původní věřitelka žalovaného písemně informovala (oznámení s podacím lístkem čl. 25-26). Žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornila ho na její možné soudní vymáhání, žalovaný však dluh nezaplatil (výzva k plnění s podacím lístkem čl. 29-31). Původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě pohybů a transakcí na jeho bankovním účtu, a to za období od [datum] do [datum]. Žalovaný si v tomto období půjčoval finanční prostředky i od dalších nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (např. jen v prosinci a listopadu 2022 půjčka [Anonymizováno] ve výši 10 000 Kč, půjčka u [právnická osoba]. ve výši 3 000 Kč, od [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. ve výši 8 000 Kč, od [právnická osoba] ve výši 11 000 Kč, opakované půjčky v různé výši od [Anonymizováno].[právnická osoba], dvě půjčky od [právnická osoba] v celkové výši 32 000 Kč, půjčka 13 000 Kč od [právnická osoba]. a 10 000 Kč od [právnická osoba]). Ve sledovaném období jsou také na účtu patrné transakce související s hazardními hrami a sázkami, a to ve značné míře ([Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno], [Anonymizováno] -[Anonymizováno].[Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno], [Anonymizováno].[Anonymizováno] a další; [Anonymizováno] [Anonymizováno] čl. 43-49).
8. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
15. Právní posouzení věci:
16. Žalobkyně s ohledem na částečnou úhradu dluhu po podání žaloby ze strany žalovaného vzala žalobu v daném rozsahu zpět, jak bylo uvedeno výše. Proto soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení částečně zastavil, a to v souladu s § 96 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 96 odst. 2, větou první téhož zákona.
17. Soud dále považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.
18. Soud především podotýká, že tvrzení žalobkyně o tom, že původní věřitelka pečlivě prověřila transakce na bankovním účtu žalovaného a s ohledem na nízkou výši úvěru bylo zřejmé, že ho žalovaný bude splácet, vůbec neodpovídá realitě. Jak bylo uvedeno výše, žalovaný si jen bezprostředně před uzavřením smlouvy s původní věřitelkou půjčil od několika dalších poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a to v řádech desetitisíců Kč. Z jeho účtu byly rovněž patrné pravidelné značně rizikové transakce (hazardní hry, sázky). Pokud by původní věřitelka opravdu důkladně zkoumala pohyby na účtu žalovaného, nemohla by dospět k závěru, že je úvěruschopný. Zjištění plynoucí z doložených transakcí mělo vést minimálně k zevrubnému prověření příjmů a zejména výdajů žalovaného, to se ovšem nestalo. Je očividné, že žalovaný řešil nepříznivou finanční situaci, případně výdaje na hazard prostřednictvím spotřebitelských půjček u nebankovních institucí, které v daném množství reálně nemohl všechny splácet. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalovaného v příslušných registrech dlužníků. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně proto navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
19. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 OPR-[právnická osoba]. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.
20. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalovanému poskytla 10 000 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil. Jinými slovy je povinen žalobkyni vrátit to, co získal z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatil. To však již učinil, a to platbou po podání žaloby ve výši 12 478,27 Kč, pro kterou vzala žalobkyně žalobu částečně zpět (viz výše). Je přitom nerozhodné, jakým způsobem si žalobkyně interně tuto platbu započítala, podstatné je, že poskytnutý úvěr 10 000 Kč, tj. výši bezdůvodného obohacení, touto platbou žalovaný v celém rozsahu splatil.
21. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či dalších poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení tedy rovněž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný mohl dostat teprve tehdy, pokud by neuhradil dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaný nicméně dlužnou jistinu zaplatil ještě před vydáním tohoto rozsudku.
22. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná částečně. K částečnému zpětvzetí žaloby přistoupila z důvodu zaplacení části dluhu až po podání žaloby (k úhradě došlo v listopadu 2024, žalobu podala žalobkyně dne [datum]). Žaloba tak byla vzata částečně zpět pro chování žalovaného ve smyslu § 146 odst. 2, věty druhé o. s. ř., ve zbylém rozsahu byla nicméně zamítnuta jako nedůvodná. Výrok o nákladech řízení proto vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla se svým návrhem úspěšná v rozsahu 58,57 % požadovaného plnění (celkem požadováno 21 304,60 Kč včetně příslušenství zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozhodnutí, žalobkyně byla úspěšná co do žalovaným zaplacené částky 12 478,27 Kč). Žalobkyně má tak nárok vůči žalovanému na náhradu nákladů řízení v rozsahu 17,14 %.
23. Žalobkyni vzniklé náklady řízení představují uhrazený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč a náklady zastoupení. Pokud jde o náklady zastoupení, soud při jejich výpočtu vycházel z vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do [datum] (dále jen „advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně by měl nárok na odměnu ve výši 1 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 advokátního tarifu za čtyři úkony právní služby po 300 Kč dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, předžalobní upomínka, částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum]). Za uvedené úkony právní služby by byla přiznána v souladu s § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 400 Kč (4 x 100 Kč). Protože zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla by mu v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. přiznána též náhrada za tuto daň ve výši 21 %, tj. 336 Kč. Celkem by tedy plná náhrada nákladů řízení činila 2 936 Kč. Jelikož má však žalobkyně nárok pouze na 17,14 % těchto nákladů (viz výše), bylo jí na nákladech řízení přiznáno 503,23 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).
24. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.
25. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.