Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 23 722,36 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 1 730,52 Kč, kapitalizovaný úrok 950,18 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 722,36 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 19 208 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 6 700,98 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 23 722,36 Kč s příslušenstvím vymezeným výše. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba]., uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. [hodnota]. Na základě této smlouvy mohl žalovaný pomocí kreditní karty formou bezhotovostních nákupů nebo výběru v hotovosti čerpat finanční prostředky až do výše 20 000 Kč. Úvěr měl splácet formou měsíčních minimálních splátek dle smlouvy a sjednaných podmínek. Žalovaný splátky nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto smlouvu ke dni [datum] ukončila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Ujednaná úroková sazba činila 12 % ročně. Pohledávku za žalovaným postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což žalovanému dopisem oznámila. Dluh žalovaný nezaplatil ani po předžalobní upomínce žalobkyně.
2. Soud žalovanému zaslal žalobu na adresu uvedenou shora, ten se k ní však nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za adresu pro doručování adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou mu mají být doručovány písemnosti, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Protože adresa místa trvalého pobytu žalovaného je sídlem ohlašovny označeným v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, doručoval soud žalovanému danou písemnost (tj. žalobu s výzvou k vyjádření) postupem podle § 50m odst. 1 o. s. ř. Tento postup není možné využít pro doručování první písemnosti v řízení [viz § 50m odst. 4 písm. a) o. s. ř.], v projednávané věci však byl první doručovanou písemností již elektronický platební rozkaz, který si nicméně žalovaný v místě evidovaného pobytu nevyzvedl. Pro doručování dalších písemností proto lze citované ustanovení aplikovat.
3. K tomu lze dodat, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10). O probíhajícím řízení byl nadto žalovaný informován přípisem zaslaným na adresu zjištěnou z listinných důkazů ([adresa]), ale zásilku si ani zde nepřevzal a jinou doručovací adresu soudu nesdělil.
4. Dne [datum] bylo žalovanému doručeno předvolání k prvnímu jednání na [datum], v jehož rámci byl žalovaný poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaný se k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, k věci se nevyjádřil a zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.
5. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odstavce třetího citovaného ustanovení rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.
6. Žalovanému byla doručena žaloba. K prvnímu jednání nařízenému na [datum] se žalovaný bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, ač předvolání k jednání spolu s poučením o následcích nedostavení se mu bylo doručeno více než 10 dnů přede dnem konání jednání (dne [datum]). Žalobkyně navrhla, aby bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání.
7. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky uvedené v § 153b odst. 1 o. s. ř., soud pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě rozhodl rozsudkem pro zmeškání.
8. Soud věc právně posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); v tomto směru soud zohlednil především to, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru v produktivním věku, svobodný, bezdětný, bydlel u rodičů, měl pravidelný příjem a měsíční splátka úvěru měla činit asi 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zhodnotila jeho pravidelné měsíční příjmy a výdaje dostatečně. Protože žalovaný přestal úvěr řádně a včas splácet a s úhradou pravidelných splátek byl v prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Pohledávku za žalovaným následně platně postoupila na žalobkyni. Ta proto touto žalobou po žalovaném důvodně požaduje úhradu dosud nesplacených závazků ze smlouvy plynoucích. Protože se žalovaný dostal s úhradou dluhu do prodlení, má též žalobkyně nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
9. Ve sporu úspěšná žalobkyně prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., které tvoří zaplacený soudní poplatek 950 Kč, odměna zastupujícího advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a podání žaloby) před podáním žaloby po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do [datum] (dále jen „a. t.“), paušální náhrada hotových výdajů za uvedené 3 úkony po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky a 21 % DPH ve výši 252 Kč (zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem DPH dle § 14a odst. 1 advokátního tarifu). V souvislosti s účastí zástupce na jednání před soudem dále advokátovi náleží odměna za jeden úkon právní služby ve výši 2 060 Kč podle § 14b odst. 4 a. t., ve spojení s § 7 bod 5 a. t., ve znění účinném od [datum], paušální náhrada hotových výdajů za uvedený úkon 450 Kč dle § 14b odst. 6 písm. b) a. t. a 21 % DPH ve výši 527,10 Kč. V souvislosti s cestou realizovanou k nařízenému jednání náleží advokátu náhrada celkem 1 261,88 Kč, kterou tvoří 592,88 Kč za celkem [hodnota] ujetých km (cesta ze [adresa] k soudu a zpět, jednání se na základě substituční plné moci zúčastnil advokát se sídlem ve [adresa] – pozn. soudu; 35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km dle doloženého velkého tech. průkazu a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle citované vyhlášky) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času za tři půlhodiny (jedna cesta 32 min) po 150 Kč, tj. 450 Kč podle § 14 a. t., spolu s DPH ve výši 219 Kč. Celkové náklady soudního řízení žalobkyně tak činí 6 700,98 Kč.
10. Soud postupoval při výpočtu odměny advokáta podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně zahájila předmětné řízení opakovaně na ustáleném vzoru, ve skutkově i právně obdobných věcech (z poslední doby viz např. řízení vedená pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]). V těchto případech tak v návrhu v zásadě dochází pouze ke změně základních identifikačních údajů.
11. Soud oproti tomu nepřiznal advokátovi žalobkyně odměnu požadovanou za dva další úkony právní služby, konkrétně za písemné podání ve věci samé ze dne [datum], tj. doplnění žaloby o skutková tvrzení a důkazy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a za vyjádření ze dne [datum], ve kterém zástupce žalobkyně k výzvě soudu sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Obě tato vyjádření sice zástupce učinil po předchozích výzvách soudu, ale nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání není možné podřadit pod žádný z úkonů právní služby dle § 11 odst. 2 a 3 a. t. (k tomu srov. např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka], či na něj odkazující rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), tedy ani pod úkon, za který by náležela jedna polovina mimosmluvní odměny (v tomto případě 1 030 Kč, jak požadoval zástupce žalobkyně). Jde pouze o jednoduché a stručné vyjádření, opírající se o to, že žalovaná částka není bagatelní a zástupce žalobkyně je připraven se jednání zúčastnit.
12. Co se týče doplnění žaloby o tvrzení k posuzování úvěruschopnosti žalovaného, případně o doložení dalších důkazů v tomto směru, je soud přesvědčen, že nejde o úkon účelně vynaložený, za který by měl odměnu přiznat. Je si vědom, že žalobkyně takto žalobu doplnila na předchozí výzvu soudu, jak bylo naznačeno výše, ale bylo tomu tak právě proto, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu tato tvrzení vůbec neobsahoval, ačkoli si je žalobkyně dobře vědoma, že jsou ve věcech spotřebitelských úvěrů důležitá. Soudu přitom není jasné (a žalobkyně to ani nijak nezdůvodňuje), proč tvrzení k posuzování úvěruschopnosti (a jim odpovídající listinné důkazy) neobsahuje už samotná žaloba, ale žalobkyně je soudu sdělí až následně k výzvě. Žalobkyně tak ostatně postupuje běžně v desítkách či stovkách případů, jak je soudu známo z úřední činnosti. Podle soudu žalobkyni nic nebrání uvést všechny rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání odpovídající důkazy již v žalobě (návrhu na vydání EPR). Postup, při kterém tak činí až na následnou (typizovanou) výzvu soudu, a to rovněž v zásadě typizovaným způsobem, kdy tato její doplnění žaloby obsahují obdobnou argumentaci, vzbuzuje dojem, že jde o postup konaný právě jen za účelem případného zvýšení odměny zástupce žalobkyně přiznané soudem.
13. Náklady řízení je žalovaný povinen v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně.
14. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 o. s. ř.