Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

10 C 255/2024

Soud: Okresní soud v KroměřížiDatum rozhodnutí: 14. 1. 2025Č. j.: 10 C 255/2024-126Soudce: Mgr. Ondřej MoravecAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 11. 3. 2025Předmět řízení: zaplacení částky 199 299,18 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKM:2025:10.C.255.2024.1
smlouva o půjčcesmlouva o zápůjčce
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 15. 11. 2026 máme 604 717 z 615 474 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (39) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 137 484,87 Kč, a je oprávněn tak učinit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci až do úplného zaplacení dluhu pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 61 814,31 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 486,31 Kč, kapitalizovaného úroku 9 072,69 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 199 299,18 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 9,90 % ročně z částky 199 299,18 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 658 Kč, a to k rukám zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 199 299,18 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že její právní předchůdkyně (původní věřitelka), obchodní společnost [právnická osoba]. (resp. [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno]., která zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba].) s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o půjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit v 96 pravidelných měsíčních splátkách po 4 537 Kč spolu s úrokem ve výši 9,90 % ročně a s případnými dalšími poplatky dle smlouvy a sazebníku původní věřitelky. Žalovaný nesplácel sjednané splátky řádně a včas, původní věřitelka jej písemně upozornila, ale bez úspěchu. Úvěr proto ke dni [datum] zesplatnila. Pohledávka původní věřitelky za žalovaným přešla na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], o této skutečnosti byl žalovaný informován. Dlužnou částku představuje podle žalobkyně jistina 199 299,18 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 9 072,69 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 486,31 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení 15 % ročně z částky 199 299,18 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní úrok 9,90 % ročně z částky 199 299,18 Kč od [datum] do zaplacení. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní upomínku, ani na tu ovšem nereagoval a dluh nezaplatil.

2. Žalobkyně dále konstatovala, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, protože zohledňovala příjmy a výdaje žalovaného, vyhodnotila rizikové/anti-fraud kontroly a vycházela z celkového skóringu žalovaného. Nahlížela také do externích úvěrových registrů BRKI, NRKI a SOLUS. S odkazem na judikaturu žalobkyně uzavřela, že úvěruschopnost žalovaného posoudila její právní předchůdkyně řádně a dostatečně. Dále doplnila, že žalovaný dosud na dluh uhradil celkem 162 515,13 Kč, což doložila výpisy z jeho účtu.

3. Na jednání dne [datum] žalobkyně na žalobě trvala. Po poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), týkajícím se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neměla další návrhy na doplnění dokazování s tím, že odkázala na písemné doplnění žaloby ze dne [datum].

4. Žalovaný se na jednání k věci vyjádřil tak, že k žalobě nemá co dodat, ale dluh je schopný uhradit jen ve splátkách v maximální výši 2 000 Kč měsíčně s ohledem na exekuční řízení, která jsou proti němu vedena.

5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o půjčce č. [hodnota] a z akceptace návrhu bylo zjištěno, že smlouvu uzavřela původní věřitelka ([právnická osoba].) s žalovaným dne [datum]. Touto smlouvou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky a další poplatky. Výše měsíční splátky činila 4 537 Kč, úroková sazba 9,90 % ročně a RPSN 10,35 %. Žalovaný též svým podpisem stvrdil, že vzájemná práva a povinnosti se řídí rovněž všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými obchodními podmínkami a sazebníkem původní věřitelky, tyto dokumenty byly součástí smlouvy.

7. Dopisem ze dne [datum] informovala původní věřitelka (již [právnická osoba]. jako právní nástupce [právnická osoba].) žalovaného o okamžité splatnosti celého dluhu od uvedeného data (v celkové výši 208 858,18 Kč), a vyzvala ho k okamžitému zaplacení dlužné částky.

8. Z výpisů z účtu žalovaného za období od července 2019 do listopadu 2022 soud zjistil, že půjčku ve výši 300 000 Kč poskytla původní věřitelka žalovanému dne [datum], přičemž žalovaný dosud na dluh uhradil celkem 162 515,13 Kč.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a jejích příloh soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne [datum].

10. Z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaného vyzval zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky, přičemž ho upozornil na její možné soudní vymáhání. Tuto výzvu odeslal žalovanému podle podacího lístku následujícího dne.

11. Z dalších listinných důkazů soud nezjistil pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.

12. Závěr o skutkovém stavu:

13. Dne [datum] uzavřela původní věřitelka s žalovaným smlouvu o půjčce, kterou se zavázala poskytnout žalovanému (a také poskytla) peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úroky a dalšími poplatky. Výše měsíční splátky činila 4 537 Kč, úroková sazba 9,90 % ročně a RPSN 10,35 %. Peněžní prostředky původní věřitelka poukázala na účet žalovaného č. [č. účtu], ten doposud zaplatil zpět celkem 162 515,13 Kč. Pohledávku za žalovaným včetně jejího příslušenství postoupila původní věřitelka na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum].

14. Před uzavřením smlouvy posuzovala původní věřitelka úvěruschopnost žalovaného pomocí svých standardních schvalovacích postupů s využitím interních i externích datových zdrojů. Původní věřitelka zohlednila příjmy a výdaje žalovaného, jeho aktuální dluhy, existující exekuce a žalovaného lustrovala v externích úvěrových registrech.

15. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází jediný relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného.

16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do [datum]), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do [datum]) dále platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588, věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

22. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

24. Právní posouzení věci:

25. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že původní věřitelka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši celkem 300 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o zápůjčce. Povinností původní věřitelky jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo, respektive žalobkyně tuto skutečnost nijak neprokázala.

26. Žalobkyně přes výzvu soudu i poučení na jednání nedoložila žádné důkazy k prokázání tvrzení o tom, že původní věřitelka řádně posoudila před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně toliko tvrdila, že její právní předchůdkyně zohledňovala příjmy a výdaje žalovaného, vyhodnotila rizikové/anti-fraud kontroly a vycházela z celkového skóringu žalovaného. Měla také nahlížet do externích úvěrových registrů BRKI, NRKI a SOLUS. Žádné důkazy k těmto tvrzením však neoznačila ani nepředložila, v tomto směru tak neunesla důkazní břemeno [§ 101 odst. 1 písm. b) o. s. ř.].

27. Za situace, při které žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného a k dostatečnému prověření schopnosti žalovaného peněžitou zápůjčku splácet, soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření jeho úvěruschopnosti. To má za následek absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 OPR-[právnická osoba]. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy. Je tedy nerozhodné, že smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena ještě v době platnosti § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], jehož tehdejší dikce (Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy.) mohla navozovat dojem, že se jedná toliko o neplatnost relativní. Takový výklad však SDEU odmítl, jak bylo naznačeno výše.

28. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž původní věřitelka na jejím základě žalovanému poskytla 300 000 Kč, je žalovaný povinen žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil. Jinými slovy je povinen žalobkyni vrátit to, co získal z neplatné smlouvy, a co doposud žalobkyni nezaplatil. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni 137 484,87 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, doloženého výpisy z účtu, které žalovaný nijak nevyvrátil, že žalovaný na dluh dosud uhradil celkem 162 515,13 Kč, rozdíl mezi 300 000 Kč a 162 515,13 Kč je právě 137 484,87 Kč).

29. Žalovaný požádal o možnost úhrady dlužné částky ve splátkách, návrh odůvodnil tíživou finanční situací s tím, že nemá stálé zaměstnání a čelí několika exekucím. Žalobkyně se splátkami souhlasila, ale požadovala je ve výši alespoň 10 000 Kč měsíčně s ohledem na celkovou výši dluhu. S ohledem na výši dlužné částky a možnosti žalovaného soud žalovanému umožnil zaplatit dlužnou částku ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně. Při soudem stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu v odpovídající době a žalovaný tak nebude nepřiměřen zvýhodněn na úkor žalobkyně. Přitom je třeba přihlédnout k tomu, že žalobkyni nebyly přiznány všechny v žalobě uplatněné nároky, ale pouze jejich část (viz výše), dluh je tak nižší a stanovení vyšší měsíční splátky sama o sobě jen jeho výše neodůvodňuje. Měsíční splátka 10 000 Kč, kterou požadovala žalobkyně, se soudu jeví jako zjevně nepřiměřená. Výhoda splátek je však žalovanému poskytnuta pouze v případě, že bude celý svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jednu splátku včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.

30. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o zápůjčce nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích ze zápůjčky či dalších poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení úspěšný v rozsahu 53,5 %, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 7 % jeho celkových nákladů, tj. 658 Kč (výrok III. tohoto rozsudku). Žalobkyně měla úspěch co do 137 484,87 Kč, neúspěšná byla ohledně 157 979,99 Kč (včetně veškerého příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení tohoto rozsudku).

32. Náklady žalovaného tvoří náklady na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do [datum] (dále jen „a. t.”). Advokátovi náleží 9 100 Kč (viz § 7 bod 5 a. t.) za jeden úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení) včetně paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dohromady 9 400 Kč. Zástupce žalovaného nedoložil, že je plátcem DPH (§ 14a odst. 1 a. t.), proto se odměna o sazbu této daně nezvyšuje. Na jednání dne [datum] se zástupce žalovaného nedostavil, přičemž žalovaný ho z jednání omluvil a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaný žádné náklady v souvislosti se svou účastí na jednání nepožadoval. Náklady žalovaného jsou tedy 9 400 Kč, z toho 7 % činí 658 Kč.

33. Náklady řízení je žalobkyně povinna v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. nahradit k rukám zástupce žalovaného.

34. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací