Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 14 044 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 14 974,36 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 477,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 853,28 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 717,45 Kč od [datum] do zaplacení a úroku 18,28 % ročně z částky 17 717,45 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 290 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 29 018,36 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], IČ: [IČO], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit spolu s částkou 15 469 Kč (součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy a dalších poplatků) ve 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč. Žalovaná dosud uhradila pouze 5 956 Kč. Poslední splátku žalovaná uhradila dne [datum]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno.
2. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalované. Tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě žalované. Z ní vyplývá, že majetkovou situaci žalované prověřila původní věřitelka z pracovní smlouvy, výplatních pásek za duben a květen 2022. Žalovaná měla příjem ze zaměstnání 16 300 Kč měsíčně, žila v nájmu, neměla vyživovací povinnost, neměla úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Současně si původní věřitelka z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované nebylo vedeno insolvenční řízení.
3. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 17 717,45 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 11 300,91 Kč, úroku ve výši 18,28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 717,45 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaného částkou 1 853,28 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny 17 717,45 Kč od [datum] do [datum] kapitalizovaných částkou 3 477,05 Kč, úroků ve výši 18,28 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 717,45 Kč od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 15,00 % ročně z dlužné jistiny ve výši 17 717,45 Kč od [datum] do zaplacení.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10).
5. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanou soud vyzval, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.
6. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
7. Z žádosti o úvěr ze dne [datum] soud zjistil, že jejím prostřednictvím žalovaná požádala původní věřitelku o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč, přičemž uvedla, že je rozvedená, bydlí v nájmu, má učňovské vzdělání, účelem úvěru má být vybavení domácnosti, nemá vyživovací povinnost, nevlastní auto, je zaměstnaná na dobu neurčitou jako prodavačka s čistým příjmem 16 300 Kč. Dále uvedla, že měsíční výdaje činí 6 000 Kč a kromě toho původní věřitelce již splácí 1 223 Kč měsíčně. Spotřebitelský úvěr u jiné společnosti nemá, nemá kreditní kartu a nemá bankovní účet vedený na své jméno. Z žádosti vyplývá, že žalovaná předložila pracovní smlouvu a výplatní pásky za duben a květen 2022.
8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] bylo zjištěno, že se na jejím základě původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. [adresa] 401 Kč měla být použita na refinancování úvěru č. [hodnota] a částka 17 599 Kč měla být poskytnuta žalované bezhotovostním převodem na účet č. [č. účtu]. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce jistinu ve výši 20 000 Kč s celkovým poplatkem ve výši 15 469 Kč, to vše ve 12 měsíčních splátkách po 2 956 Kč (výše poslední splátky 2 953 Kč). RPSN činila 154,21 %.
9. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná čerpala [datum] částku 20 000 Kč a na svůj dluh uhradila 5 956 Kč.
10. Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] a postoupení pohledávky žalované oznámila dopisem ze dne [datum].
11. Předžalobní výzvu žalobkyně odeslala žalované dne [datum].
12. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
13. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky, dosud však uhradila pouze 5 956 Kč. Žalobkyně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet na základě údajů sdělených žalovanou. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek.
14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
18. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
20. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
21. Právní posouzení věci:
22. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopná poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.
23. Soud především podotýká, že právní předchůdkyně žalobkyně neověřovala tvrzené příjmy a výdaje žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Pokud jde o příjmy žalované, žalovaná měla předložit pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky, avšak žalobkyně soudu tyto listiny nepředložila. Pokud pak jde o výdaje žalované, z žádosti o úvěr vyplývá, že tvrzení uvedená žalovanou nebyla jakkoli prověřována (např. výpisem z účtu žalované). Výdaje na živobytí 6 000 Kč nemohou být správné, neboť tak nízká částka nemůže pokrýt výdaje na bydlení, stravu a jiné osobní výdaje. Vzhledem k velmi nízkému příjmu žalované, nerealisticky nízkým výdajům a existenci předchozího úvěru byla právní předchůdkyně žalobkyně povinna zkoumat a ověřovat schopnost žalované úvěr splácet s vyšší mírou pečlivosti. Právní předchůdkyně neprovedla ani lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalované.
24. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Nedošlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, a proto soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření její úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 OPR-[právnická osoba]. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.
25. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalované poskytla 20 000 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co získala z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatila. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni 14 044 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila, že žalovaná na dluh dosud uhradila celkem 5 956 Kč, rozdíl mezi 20 000 Kč a 5 956 Kč je právě 14 044 Kč).
26. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či dalších poplatcích. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalované neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jejím možnostem přiměřená. Takové okolnosti měla tvrdit a prokazovat žalovaná.
27. Žalovaná byla ve sporu úspěšnější, v řízení však zůstala nečinnou, a žádné náklady jí tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
28. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 451 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 161 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 290 Kč (výrok IV. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.
29. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.