Výrok
I. Žalovaný je povinen platit žalobkyni na výživném neprovdané matky 2 500 Kč měsíčně, počínaje dnem [datum], vždy k 15. dni v měsíci předem, až do dvou let věku nezletilé [jméno FO], nar. [datum].
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni dlužné výživné neprovdané matky za období od [datum] ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí, tj. k [datum], ve výši 12 500 Kč, přičemž je oprávněn tak učinit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč (spolu s výživným stanoveným výše) vždy k 15. dni v měsíci předem pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech spojených s těhotenstvím a porodem 2 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 300 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek ve výši 1 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], VS [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném žalobou domáhala placení výživného pro neprovdanou matku a úhrady některých nákladů neprovdané matky spojených s těhotenstvím a porodem. Na výživném požadovala 2 500 Kč měsíčně od narození dcery do dvou let věku dítěte, na úhradě nákladů taktéž 2 500 Kč. Uvedla, že s žalovaným měla známost od prosince 2023 do ledna 2024, kdy otěhotněla. Otcem dítěte je žalovaný, žalobkyně je svobodná a od července 2024 je na mateřské dovolené. Účastníci spolu nežijí ve společné domácnosti. K žalovanému žalobkyně dodala, že nemá žádnou jinou vyživovací povinnost, pracuje s výdělkem okolo 35 000 Kč, proto považovala částku výživného i požadovaných nákladů za přiměřenou. Dále upřesnila svoje příjmy a výdaje před narozením dcery a poté. Dcera [jméno FO] se narodila dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil.
3. Z jednání nařízeného na [datum] se žalobkyně pro nemoc omluvila s tím, že souhlasila, aby soud věc projednal v její nepřítomnosti. Žalovaný na jednání nárok uplatněný žalobou v celém rozsahu uznal a navrhl, aby soud žalobě vyhověl.
4. Podle § 153a odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), (1) uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. (2) Rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).
5. Jelikož žalovaný nárok žalobkyně uznal a současně nejde o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír, rozhodl soud o nároku žalobkyně rozsudkem pro uznání ve smyslu výše citovaného § 153a o. s. ř. Nárok žalobkyně na výživné pro neprovdanou matku, jakož i na úhradu jejích nákladů spojených s těhotenstvím a porodem plyne z § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Výživné lze matce přiznat ode dne porodu, nejvýše však do dvou let po něm, a to i zpětně (§ 922 odst. 2 o. z.). Splatnost výživného se obecně řídí pravidly uvedenými v § 921 o. z.
6. Soud tedy v souladu s výše uvedeným rozhodl o povinnosti žalovaného platit žalobkyni měsíční výživné pro neprovdanou matku ve výši uplatněné v žalobě (2 500 Kč), a to od okamžiku narození dcery do jejích dvou let věku (výrok I. tohoto rozsudku). Dále rozhodl o jeho povinnosti uhradit žalobkyni doposud vzniklé dlužné výživné, a to ve splátkách (po 1000 Kč měsíčně, hrazených vedle pravidelného měsíčního výživného), které považuje za přiměřené výši dluhu (výrok II. tohoto rozsudku). Při soudem stanovené měsíční splátce dlužného výživného dojde k celkové úhradě dluhu v odpovídající době, výhoda splátek je však žalovanému poskytnuta pouze v případě, že bude celý svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jednu splátku včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu této části rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku dlužného výživného. Výrokem III. tohoto rozsudku soud dále zavázal žalovaného k zaplacení (jednorázových) nákladů spojených s těhotenstvím a porodem žalobkyně ve výši 2 500 Kč.
7. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má proto nárok na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady jsou určené v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř., za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb. Podle ní účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. a nedoložil výši svých hotových výdajů, náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč za jeden úkon dle § 1 odst. 3 písm. a), ve spojení s § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé; viz výrok IV. tohoto rozsudku).
8. Soud žalovanému uložil také povinnost zaplatit soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále též jen „zákon o soudních poplatcích“), ve spojení s položkou 7 písm. b) tohoto sazebníku – žalobkyně požadovala jednak jednorázovou úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem (zde je soudní poplatek 1 000 Kč), jednak opakující se dávku měsíčního výživného (zde je s ohledem na celkovou výši výživného za 2 roky, tj. 60 000 Kč, soudní poplatek 600 Kč). Žalobkyně je od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. f) tohoto zákona osvobozena, a podle jeho § 2 odst. 3 tak přešla poplatková povinnost na žalovaného. Soudní poplatek soud vyměřil podle pravidel stanovených v § 6 odst. 1, 2 a 3 zákona o soudních poplatcích.
9. Lhůtu k placení soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
10. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 3 o. s. ř. ve zkráceném znění.