Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 615 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném zaplacení 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně sdělila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. (dále jen „původní věřitel“), a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které bylo žalovanému postupně v období od [datum] do [datum] vyplaceno na jeho bankovní účet č. [č. účtu] celkem 52 800 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, proto byl úvěr upomínkou ze dne [datum] úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dosud nesplacené částky. Žalovaný se tak prokazatelně dostal dne [datum] do prodlení s úhradou zbývající částky, tj. 12 000 Kč (žalovaný celkem uhradil 40 800 Kč). Pohledávka od původního věřitele byla postoupena Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na společnost [právnická osoba]. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností společnost [právnická osoba]., jako postupitelem, a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. Žalovanému byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum] předžalobní upomínka.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, soud proto postupoval v souladu s § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a výzvu k vyjádření doručoval na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel. Není přitom rozhodné, zda se tam žalovaný zdržuje, či nikoli, neboť s ohledem na potřebu státu zajistit vymahatelnost práva je odpovědností jednotlivce, aby byl pro orgány veřejné moci dosažitelný, a nepřebírá-li poštu na své evidenční adrese, musí být připraven nést následky s tím spojené – například, že se o probíhajícím soudním řízení fakticky nedozví, protože je mu doručováno tzv. fikcí (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10). Dle zákona již doručená zásilka byla vhozena do domovní schránky žalovaného dne [datum]. O probíhajícím řízení byl nadto informován e-mailem, telefonicky se s ním spojit nepodařilo.
3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že nemá žádné námitky.
4. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitel, společnost [právnická osoba]., poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 52 800 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] (platba 5 000 Kč dne [datum], 3 000 Kč [datum], 2 000 Kč [datum], 2 000 Kč [datum], 1 200 Kč [datum], 1 200 Kč [datum], 6 000 Kč [datum], 2 000 Kč [datum], 4 000 Kč [datum], 1 200 Kč [datum], 10 000 Kč [datum], 2 000 Kč [datum], 7 000 Kč [datum], 5 000 Kč [datum] a 1 200 Kč [datum]). Dne [datum] vyzval původní věřitel žalovaného k okamžité úhradě dosud nevrácené částky 12 000 Kč. Pohledávka byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena nejdříve na spol. [právnická osoba]., a následně na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum]. Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalovanému odesláno dne [datum] stejně jako předžalobní výzva, kterou žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k vrácení dlužné částky.
5. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto: Mezi stranami (původním věřitelem a žalovaným) došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), konkrétně § 2395 a násl. o. z. Protože žalovaný veškeré poskytnuté peněžní prostředky původnímu věřiteli nevrátil, ačkoli k tomu byl vyzván (v řízení netvrdil opak), má žalobkyně, na kterou pohledávka v mezidobí přešla (na základě prokázaného a platného postoupení pohledávky ve smyslu § 1879 a násl. o. z.), právo na vrácení těchto prostředků (tj. v tomto případě zbývající nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč). Žalobu tedy soud shledal důvodnou a plně jí vyhověl (výrok I tohoto rozsudku), a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně požadovala ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky, resp. ode dne následujícího po dni, kdy byl žalovaný marně vyzván k okamžitému vrácení půjčených finančních prostředků (viz § 1958 odst. 2 o. z.).
6. Soud se pro nadbytečnost nezabýval tím, zda původní věřitelka před poskytnutím úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně po žalovaném požadovala pouze vrácení skutečně vyplacené částky úvěru žalovanému na základě uzavřené smlouvy spolu se zákonným úrokem z prodlení (přičemž žalovaný byl k vrácení poskytnutých prostředků po splatnosti dluhu vyzván již původní věřitelkou, ale dluh, respektive celou jistinu úvěru nesplatil).
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč a nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč, tj ve výši 315 Kč (výrok II tohoto rozsudku).
8. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce protistrany vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.