Výrok
I. Řízení se částečně co do 7 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení, a dále co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 859,34 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 45 300 Kč, a je oprávněn tak učinit v pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, splatných vždy k 25. dni v příslušném měsíci s tím, že výše každé splátky až do úplného zaplacení činí 4 500 Kč, pod ztrátou výhody splátek.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 2 625 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku; ve zbytku se žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřiznává.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 525 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 52 500 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že dne 16. 11. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr/úvěrový limit. Část úvěru byla účelově vázána na nákup notebooku v hodnotě 18 948 Kč, zbylou část úvěru ve výši 30 000 Kč a 1 052 Kč čerpal žalovaný ve dnech 29. 11. 2024 a 3. 12. 2024 na svůj bankovní účet. Žalovaný měl úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, zavázal se také k zaplacení úroku z čerpané jistiny. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, žalobkyně proto od smlouvy odstoupila, pohledávka se stala splatnou dne 16. 5. 2025. Žalobkyně požadovala na jistině dluhu 50 000 Kč, na dlužných poplatcích 2 500 Kč a na kapitalizovaném smluvním úroku 3 859,34 Kč. Po žalovaném požadovala rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení z dlužné částky jistiny od zesplatnění úvěru do zaplacení. Dluh žalovaný neuhradil ani po předžalobní upomínce, před podáním žaloby nezaplatil ničeho.
2. Žalobkyně dále před zahájením jednání o věci samé vzala žalobu částečně zpět, a to nejprve co do smluvních poplatků 2 500 Kč, zákonného úroku z prodlení a co do kapitalizovaného smluvního úroku 3 859,34 Kč (v návaznosti na zjištění, že žalovaný je omezen ve svéprávnosti, k tomu viz níže). Dále uvedla, že žalovaný jí dne 6. 2. 2026 zaplatil 4 700 Kč, žalobu proto vzala částečně zpět i co do této částky a nadále požadovala po žalovaném zaplacení 45 300 Kč.
3. Opatrovnice žalovaného se k žalobě nevyjádřila, ačkoli si žalobu s výzvou k vyjádření osobně převzala dne 6. 11. 2025.
4. Ve věci se konalo dne 17. 3. 2026 jednání, kterého se zúčastnil zástupce žalobkyně, žalovaný a jeho opatrovnice se k němu bez omluvy nedostavili.
5. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 16. 11. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru „[Anonymizováno] “ č. [hodnota] a na jejím základě se zavázala mu poskytnout 18 948 Kč na nákup notebooku u obchodníka [právnická osoba]., zbylé prostředky mohl žalovaný čerpat opakovaně neúčelově. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 947 Kč, roční úroková sazba byla ujednána ve výši 18,86 %, RPSN činilo 18,9 %. Součástí smlouvy byl i sazebník a všeobecné pojistné podmínky (č. l. 10-15). Částka ve výši 18 948 Kč byla poukázána dne 18. 11. 2024 přímo na účet obchodníka za účelem úhrady kupní ceny notebooku (č. l. 40 a 50), částku 30 000 Kč a 1 052 Kč čerpal žalovaný na účet vedený na své jméno ve dnech 2. 12. 2024 a 4. 12. 2024 (č. l. 40, 47 a 52-56). Žalovaný sjednané splátky nesplácel a před podáním žaloby neuhradil žalobkyni nic (č. l. 43). Žalobkyně proto od smlouvy odstoupila a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky (č. l. 16). Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 28. 7. 2025, odeslanou žalovanému dne 31. 7. 2025 (č. l. 17-18). Před sjednáním úvěru žalobkyně vyhodnotila žalovaného jako úvěruschopného, měla přitom nahlédnout do registru [Anonymizováno] a Centrální evidence exekucí (výsledek této lustrace však nedoložila, ani neuvedla, jak s uvedenými zjištěními pracovala). Příjem žalovaného měl činit 14 627 Kč z důchodu a 4 700 Kč jako další pravidelný příjem, výdaje 5 000 Kč měsíčně na nájemném a 1 500 Kč měsíčně na splátkách jiných úvěrů. Dle protokolu žalobkyně uvedené údaje z ničeho neověřila a počítala s tím, že žalovanému na úhradu splátek úvěru bude zbývat 12 827 Kč měsíčně (č. l. 41-42).
6. Z rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 12. 2023, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne 19. 1. 2024, dále soud zjistil, že žalovaný jím byl omezen ve svéprávnosti na dobu 5 let od právní moci rozsudku mj. tak, že není způsobilý činit právní jednání, jejichž předmětem je plnění převyšující 8 000 Kč, není způsobilý nakládat s finančními prostředky nad 8 000 Kč měsíčně a v tomto rozsahu se nemůže ani zavazovat. Opatrovníkem žalovaného, který za něj jedná v rozsahu omezení svéprávnosti, soud jmenoval paní [Jméno opatrovnice] (matku žalovaného). Z rozsudku dále plyne, že žalovaný byl obdobným způsobem omezen ve svéprávnosti již předtím (rozsudkem Okresního soudu v [adresa]), žije s matkou, případně poblíž ní, která mu pomáhá a stará se o něj. Z invalidního důchodu ve výši 14 627 Kč měsíčně mu jsou prováděny exekuční srážky, neboť se dříve neuváženě zadlužil. Znaleckým vyšetřením žalovaného bylo dále zjištěno, že žalovaný trpí [podezřelý výraz] poruchou, lehkou [podezřelý výraz] retardací, porucha je trvalého rázu a není léčbou ovlivnitelná. Porucha narušuje jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti a omezuje jeho schopnost právně jednat. Je lehce zneužitelný, není schopen elementárních početních [podezřelý výraz]. Svoje jmění není schopen sám spravovat a nemůže sám uzavírat smlouvy, vyjma smluv o poskytování sociálních služeb (č. l. 23-24).
7. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro věc nic podstatného.
8. Pro částku celkem 7 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od 17. 5. 2025 do zaplacení a dále co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 859,34 Kč vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, jak bylo uvedeno výše. Soud proto v souladu s § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí částečně zastavil (výrok I tohoto rozsudku).
9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 581 o. z., není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v [podezřelý výraz] poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.
11. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
13. Soud věc po provedeném dokazování právně hodnotil takto:
14. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru. Ze závěrů rozsudku č. j. [spisová značka] vyplývá, že žalovaný v době uzavření smlouvy byl stižen [podezřelý výraz] poruchou trvalého rázu (tedy trpěl jí i v době uzavření smlouvy a již v té době byl i omezen ve svéprávnosti), která způsobuje snížení jeho intelektu do pásma lehké [podezřelý výraz] retardace. To ho činilo nezpůsobilým chápat důsledky uzavření smlouvy. Soud má tedy za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu v [podezřelý výraz] poruše, která ho činila nezpůsobilým k právním jednáním (§ 581 o. z.). K tomu lze odkázat na závěry právní teorie, podle nichž „[j]ednání osoby, ke kterému není způsobilá, i jednání osoby v [podezřelý výraz] poruše, která ji činí neschopnou jednat, je absolutně neplatné (§ 588) pro rozpor s veřejným pořádkem (…). Není rozhodné, zda osoba, vůči níž bylo právně jednáno, nezpůsobilost či neschopnost právně jednat u jednající osoby rozeznala nebo nikoliv (PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání, [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2023, marg. č. [hodnota].) S citovaným názorem se soud ztotožňuje, a dospěl proto k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 11. 2024 je absolutně neplatná pro rozpor s veřejným pořádkem (§ 581 o. z., ve spojení s § 588 téhož zákona).
15. Žalobkyně poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to 18 948 Kč určených na nákup notebooku u příslušného obchodníka a dále 31 052 Kč ve dvou platbách přímo na účet žalovaného, tj. celkem 50 000 Kč. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalovaný na dluh uhradil až po podání žaloby 4 700 Kč, jinak ničeho. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, uložil soud žalovanému, aby uhradil žalobkyni 45 300 Kč (po odečtení uvedené dílčí platby) z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 o. z. Opatrovnice žalovaného se k věci nevyjádřila, k jednání se nedostavila, a nesdělila tak soudu ani aktuální příjmové a majetkové poměry žalovaného a jeho domácnosti. Soud tak vycházel z toho, že jeho příjmem je invalidní důchod (viz opatrovnický rozsudek výše), přičemž v zásadě akceptoval měsíční splátku dluhu navrženou žalobkyní (navrhovala 4 700 Kč). Výše této splátky totiž odpovídá předchozím jednáním mezi účastníky v průběhu řízení, kdy se snažili dosáhnout smíru. Opatrovnice žalovaného k tomu ani přes písemnou výzvu soudu nic neuvedla. Proto soud rozhodl, že žalovaný může dluh vůči žalobkyni ve výši 45 300 Kč uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 500 Kč pod ztrátou výhody splátek (výrok II tohoto rozsudku). Při soudem stanovené měsíční splátce dojde k celkové úhradě přiznaného dluhu v odpovídající době. Výhoda splátek je však žalovanému poskytnuta pouze v případě, že bude celý svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jednu splátku včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.
16. Soud pro úplnost dodává, že v řízení nebylo zjištěno nic, co by soud mohlo vést k závěru, že by i samotný nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, tj. toho, co žalovanému z neplatné smlouvy o úvěru poskytla, byl v rozporu s dobrými mravy (ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. II. ÚS 1292/21). Žalovaný dané prostředky reálně využil a čerpal, v řízení na žádné relevantní okolnosti v tomto směru nepoukázal (resp. jeho opatrovnice), tyto ani jinak nevyšly najevo, je proto povinen jistinu úvěru žalobkyni vrátit. Veškeré další příslušenství vzala žalobkyně po zjištění, že je žalovaný omezen ve svéprávnosti, zpět a dále ho po něm nepožadovala.
17. Ve sporu převážně úspěšná žalobkyně prokázala, že zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., má proto nárok na náhradu nákladů řízení. Soud nicméně na nákladech řízení přiznal žalobkyni s ohledem na okolnosti sporu podle § 150 o. s. ř. pouze zaplacený soudní poplatek 2 625 Kč, ve zbytku (tj. co se týče odměny advokáta) jí náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III tohoto rozsudku). Za důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu citovaného § 150 o. s. ř. soud považoval to, že žalovaný je zranitelnou osobou (trpí [podezřelý výraz] poruchou a je omezený ve svéprávnosti), není schopen plně posoudit důsledky svého jednání a má narušené rozpoznávací a ovládací schopnosti. Žalobkyně navíc dále porušila § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, protože řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného (viz odstavce 5 a 6 výše). Údaje uváděné žalovaným před sjednáním úvěru nijak neověřila a neprověřila blíže jeho výdaje a majetkovou situaci. Pokud by přitom postupovala v souladu se zákonem, mohla dospět k jiným závěrům a úvěr žalovanému neposkytnout (nebo jej poskytnout alespoň v nižší výši). Žalobkyně tak porušením zákonných povinností částečně zapříčinila situaci, ve které se žalovaný ocitl. Z uvedených důvodů se soudu nejevilo jako spravedlivé, aby žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši.
18. Pokud žalobkyně v tomto ohledu argumentovala tak, že k aplikaci § 150 o. s. ř. není důvod, protože žalovaný byl v řízení zastoupen opatrovnicí, která však řádně nehájila jeho zájmy, jde podle soudu o argument nepřípadný. Není důvod, aby nečinnost opatrovnice žalovaného šla v tomto směru k tíži žalovaného. Soud o nákladech řízení rozhoduje z úřední povinnosti, ostatně stejným způsobem byl povinen přihlédnout i k absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru pro [podezřelý výraz] poruchu (resp. omezení svéprávnosti) žalovaného. Z úřední povinnosti, tedy i bez námitky žalovaného, zkoumá též otázku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru. Nečinnost opatrovnice žalovaného tak byla pro rozhodnutí o nákladech řízení bez významu, soud výše popsané okolnosti hodné zvláštního zřetele zjistil a hodnotil z moci úřední.
19. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 2 625 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 100 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 525 Kč (výrok IV tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.
20. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.