Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala 27 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 34 000 Kč od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 000 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení 34 000 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 1 000 Kč a náhrady nákladů řízení. Tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit v měsíčních splátkách po 3 400 Kč. Sjednané splátky však nehradila řádně a včas, ačkoli byla opakovaně upomínána. Žalobkyně proto úvěr zesplatnila. [adresa] 000 Kč uplatňuje po žalované v souladu se smlouvou za odeslané upomínky. Dluh žalovaná nezaplatila ani po předžalobní upomínce.
2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě porovnání jejích příjmů a výdajů. Žalobkyně posoudila výpis z bankovního účtu žalované, měla doložený její příjem a dále osobu žalované lustrovala v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, databázi neplatných dokladů a v registru SOLUS, vše bez negativních záznamů. Žalovaná byla svobodná, žila ve vlastní nemovitosti, nevyživovala žádné děti a byla v důchodu. Její průměrný měsíční příjem činil 18 283 Kč, náklady na bydlení měla v nulové výši, její pravidelné finanční závazky činily 8 004 Kč, nesázela a splátka poskytnutého úvěru byla 3 400 Kč měsíčně. Žalobkyně tak dospěla k závěru, že finanční zůstatek žalované bude 6 879 Kč. Žalobkyně dodala, že na bankovním účtu žalované dohledala i již uhrazené závazky, které proto nebrala v potaz, jednalo se o řadu úvěrů u nebankovních poskytovatelů finančních prostředků. Dále uvedla, že žalovaná jí uhradila celkem 27 200 Kč, což odpovídá osmi pravidelným splátkám. Její úhrady žalobkyně započetla v souladu s pravidly, která jsou součástí předsmluvních informací.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jejího pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10). Zásilka byla žalované doručena tzv. fikcí a následně byla vhozena do její domovní schránky.
4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanou soud vyzval, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.
5. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
6. Z předsmluvních informací, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a z potvrzení o provedení bezhotovostní platby soud zjistil, že se na jejím základě žalobkyně zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč, a to převodem na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit původní věřitelce nazpět dohromady 74 800 Kč. Uhradit měla celkem [hodnota] měsíčních splátek po 3 400 Kč, s poslední takto sjednanou splátkou úroku byla splatná i poskytnutá jistina úvěru 34 000 Kč. RPSN činila 213,84 %.
7. Z upomínek č. [hodnota] a 2 bylo zjištěno, že jimi žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala k úhradě splátky úvěru splatné dne [datum] společně s poplatkem 500 Kč za každou upomínku. Předžalobní výzvu k úhradě dlužné jistiny úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínání a nákladů právního zastoupení, spojenou též s informací o zesplatnění úvěru, odeslala žalobkyně žalované na adresu jejího trvalého pobytu dne [datum].
8. Z přílohy č. [hodnota] smlouvy o úvěru – posouzení úvěruschopnosti spotřebitele a z dalších doložených dokladů k posuzování úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně počítala s průměrným měsíčním příjmem žalované ve výši 18 283 Kč, náklady na bydlení v nulové výši, s pravidelnými finančními závazky 8 004 Kč, sázkami 0 Kč a splátkou poskytnutého úvěru 3 400 Kč. Finanční zůstatek žalované tak měl vycházet na 6 879 Kč. Žalovaná neměla negativní záznam v registru SOLUS, v interní databázi žalobkyně, v insolvenčním rejstříku a databázi odcizených dokladů. V REPI – registru platebních informací (CRIF) vycházela jako extrémně rizikový klient. Žalovaná byla výlučným vlastníkem nemovitosti, v níž má zapsaný trvalý pobyt, a od ledna 2023 jí náležel invalidní důchod třetího stupně ve výši 18 283 Kč měsíčně. Z výpisů z bankovního účtu žalované za únor až duben 2023 vyplynulo, že žalovaná na účtu měla nízké, případně záporné zůstatky. Jsou na nich také patrné splátky jiných úvěrů či jejich čerpání od nebankovních poskytovatelů (např. 8 000 Kč od [Anonymizováno] ´[Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] [Anonymizováno] o. dne [datum], 10 000 Kč od Rerum finance, s. r. o. dne [datum], nebo celkem 160 000 Kč jako zápůjčka od [právnická osoba] dne [datum]).
9. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
10. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu se sjednaným úrokem a dalšími poplatky. Žalobkyně dostatečně nezjišťovala a neposuzovala úvěruschopnost žalované, řádně totiž nezjistila a neposoudila její majetkové a osobní poměry.
11. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. V § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je dále stanoveno, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 1970 o. z. platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Prováděcím předpisem k citovanému ustanovení je nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
17. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
18. Právní posouzení věci:
19. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 34 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopná poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.
20. Soud především podotýká, že žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval zjišťování a ověřování tvrzených výdajů žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Pokud žalovaná uvedla nulové náklady na bydlení, jde zjevně o údaj neodpovídající realitě, jakkoli je žalovaná vlastníkem nemovitosti, v níž bydlí. Nějaké náklady spojené s bydlením i tak logicky mít musí (platby za služby či energie apod.), žalobkyně je ale nezjišťovala. Blíže se nezajímala ani o jiné výdaje, vyjma splátek dosavadních půjček. Pokud jde o příjmy žalované, jejím jediným příjmem byl invalidní důchod ve výši 18 283 Kč měsíčně. Na bankovním účtu neměla žalovaná vyšší zůstatky, opakovaně byla v minusu a z výpisů bylo zřejmé, že si často půjčuje od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. To mělo vést žalobkyni k daleko větší obezřetnosti. V této situaci nemůže být dostatečné, pokud žalobkyně bez dalšího a důkladného prověření vycházela z toho, že některé dosavadní úvěry žalovaná již splatila, na výdaje jí má zbýt 6 879 Kč a je úvěruschopná. Žalovaná očividně nebyla v dobré finanční situaci, kterou řešila opakovanými půjčkami, jí uváděné výdaje přitom neodpovídaly skutečnosti. Ostatně z registru REPI měla žalobkyně údaj, že žalovaná je extrémně rizikovou klientkou, přesto ji vyhodnotila jako úvěruschopnou. Soudu je nadto z úřední činnosti známo, že proti žalované byla v poslední době vedena celá řada řízení, jejichž předmětem byly nesplacené spotřebitelské úvěry, což jen potvrzuje výše uvedené (viz např. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka] nebo [spisová značka]). Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalované.
21. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, a proto soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření její úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 OPR-[právnická osoba]. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.
22. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalované poskytla 34 000 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co získala z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud původní věřitelce, resp. žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, nezaplatila. Žalovaná je tedy povinna zaplatit žalobkyni 6 800 Kč (viz výrok I. tohoto rozsudku), tj. zbývající jistinu poskytnuté částky (soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nevyvrátila, že žalovaná na dluh dosud uhradila celkem 27 200 Kč, rozdíl mezi 34 000 Kč a 27 200 Kč je právě 6 800 Kč).
23. Ve zbylé části soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně na další plnění nárok (viz výrok II. tohoto rozsudku). Neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či poplatcích za upomínky. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaná dostala do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení totiž dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí zbývající dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou ve smyslu již zmiňovaného § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť při nečinnosti žalované neměl jak jinak zjistit, jaká jiná doba je vzhledem k jejím možnostem přiměřená. Takové okolnosti měla tvrdit a prokazovat žalovaná.
24. Žalovaná byla ve sporu úspěšnější, v řízení však zůstala nečinnou, a žádné náklady jí tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
25. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.