Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 14 011,26 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 011,26 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení 14 011,26 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]), se sídlem na [Anonymizováno], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 23 071 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu se sjednanou výší úroků z úvěru a dalšími poplatky. Před uzavřením smlouvy provedla původní věřitelka lustrace žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, přičemž nezjistila žádné skutečnosti, na základě kterých by došlo k pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 3 971,38 Kč, nesplacený úrok z úvěru ve výši 8 289,88 Kč a náhrady účelně vynaložených výdajů ve výší 1 750 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum]. K úhradě dluhu žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10). Zásilka s žalobou a s výzvou k vyjádření byla žalovanému doručena fikcí. Kromě toho soud žalovaného informoval o zahájení řízení na e-mail uvedený ve smlouvě o úvěru předložené žalobkyní, telefonní hovor (uskutečněný na číslo zjištěné tamtéž) nepřijal.
3. Z jednání nařízeného na [datum] se žalobkyně včas omluvila s tím, že nehodlá navyšovat náklady soudního řízení účastí jejího zástupce na jednání. Měla za to, že žalovaný její nárok nerozporoval, skutková tvrzení nejsou sporná, a její účast na jednání proto není nezbytná. Dodala, že v případě, že by soud dospěl k závěru, že žalobě není možné vyhovět, žádá, aby byla před konáním jednání vyzvána k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, respektive aby k tomu soud žalobkyni na jednání poskytl přiměřenou lhůtu. O odročení jednání nežádala. Žalovaný se na jednání bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně předvolán. Soud s ohledem na uvedené věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně (i jejího zástupce) a žalovaného.
4. Soud z provedených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:
5. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky v celkové výši 23 071 Kč, které byly vyplaceny na účet žalovaného (čl. 61, čl. 63-65). Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky (čl. 12-14, čl. 16-28). V období od podpisu smlouvy do [datum] zaplatil žalovaný celkem 27 025,44 Kč (čl. 29). Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a původní věřitelka ho k úhradě dluhu upomínala, naposledy s datem splatnosti [datum] (čl. 34). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek (čl. 35-42), což původní věřitelka žalovanému dopisem oznámila (čl. 43), zároveň žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou téhož dne (čl. 43v-44). Ostatní listinné důkazy ve spise neměly pro posouzení věci význam.
6. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Ve spise se nenachází jediný relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalovaného.
7. Právní posouzení věci:
8. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 23 071 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum] do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). K tomu ovšem nedošlo.
9. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy lustrován v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, avšak tuto skutečnost nedoložila, ostatně ani v případě, že by ji doložila, nemohlo by jít o dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za situace, kdy žalobkyně nebyla schopna tvrdit, a především také prokázat, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, je nutno uzavřít, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. To má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 OPR-[právnická osoba]. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.
10. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalovanému poskytla 23 071 Kč, byl žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil, což se již stalo. Podle tvrzení samotné žalobkyně (doloženého tabulkou transakční historie úvěru) totiž žalovaný zaplatil na dluh přinejmenším celkem 27 025,44 Kč, poskytnutou jistinu úvěru tedy už splatil. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně nárok na jakékoli další plnění, neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či dalších poplatcích. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (viz výrok I. tohoto rozsudku).
11. K požadavku žalobkyně uvedeném v její omluvě ze dne [datum], aby byla před konáním jednání vyzvána k doplnění tvrzení a důkazních návrhů, respektive aby k tomu soud žalobkyni na jednání poskytl přiměřenou lhůtu, soud uvádí, že žalobkyni k tomuto doplnění opakovaně vyzval. Fakticky měla žalobkyně k doplnění žalobních tvrzení a důkazů dobu trvající několik měsíců (od první výzvy v usnesení č. j. [spisová značka] do konání jednání), přesto neprokázala, že by původní věřitelka řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Proto na jednání, kterého se žalobkyně neúčastnila, nebyl žádný důvod pro to, aby jí soud poskytoval další lhůtu k doplnění tvrzení či důkazů, a z toho důvodu jednání odročoval. Takový postup by byl v rozporu se zásadou hospodárnosti soudního řízení. Žalobkyně byla v usnesení č. j. [spisová značka] konkrétně poučena o tom, jakým způsobem má žalobu doplnit, stejně jako o tom, jaké mohou být následky, pokud tak neučiní. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného však žádné důkazy nepředložila. Jednání se neúčastnila, proto ji soud nemohl poučit v rámci jeho konání.
12. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, v řízení však zůstal nečinným, a žádné náklady mu tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku).