Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 124 045,81 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 79 781,59 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 44 264,22 Kč od [datum] do zaplacení, a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 2 400 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 28 738,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení celkem 124 045,81 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacení kupní ceny za odebrané zboží (odpojovače autobaterií) podle daňových dokladů č. [hodnota] (znějícího na 79 781,59 Kč s DPH se splatností do [datum]) a č. [hodnota] (znějícího na 44 264,22 Kč s DPH se splatností do [datum]). Žalovaná vyfakturovanou cenu dodaného zboží nezaplatila, k čemuž ji žalobkyně naposledy vyzvala dopisem z [datum].
2. Žalované byl dne [datum] doručen elektronický platební rozkaz s kvalifikovanou výzvou k vyjádření podle § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Proti platebnímu rozkazu žalovaná podala odpor, který však ve stanovené lhůtě neodůvodnila; v souladu s § 114b odst. 4, 5 o. s. ř. se tak má za to, že uplatněný nárok uznává. O tomto následku byla v zaslané výzvě poučena.[právnická osoba] ohledem na splněné zákonné podmínky vydal soud bez jednání (§ 153a odst. 4 o. s. ř.) rozsudek pro uznání. Měl přitom za to, že žalovaná uznala skutečnosti tvrzené žalobkyní (viz úvodní odstavec odůvodnění). Právní posouzení věci odpovídá § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Účastnice řízení spolu uzavřely kupní smlouvu, na jejím základě žalobkyně dodala žalované objednané zboží. Žalovaná však nesplnila svůj závazek zaplatit kupní cenu ve sjednané výši, kterou jí žalobkyně za dodané zboží vyfakturovala. Žalobkyni tedy soud přiznal žalovanou částku včetně úroku z prodlení z jednotlivých dlužných částek od data následujícího po jejich splatnosti podle příslušných daňových dokladů do zaplacení, a to ve výši stanovené právními předpisy (§ 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), v tomto případě 12,75 % ročně. Žalobkyně má dále nárok i na požadovanou náhradu nákladů spojených s uplatněním každé z obou pohledávek za žalovanou v paušální výši 1 200 Kč, tj. celkem 2 400 Kč (viz § 513 a § 1972 o. z., ve spojení s § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). I v této části proto soud žalobě vyhověl.4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 28 738,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 4 962 Kč a nákladů na zastoupení advokátem. Tomu náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve výši 6 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 19 650 Kč, tj. ve výši 4 126,50 Kč.5. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř. Povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce protistrany vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř.6. Stručné odůvodnění rozsudku vychází z § 157 odst. 3 o. s. ř.