Výrok
I. Řízení se částečně co do 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 000 Kč od [datum] do zaplacení, zastavuje.
II. Ve zbylé části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 28 591,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 28 591,92 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 296 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení 29 591,92 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]), se sídlem na [Anonymizováno], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 25 700 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu se sjednanou výší úroků z úvěru a dalšími poplatky. Před uzavřením smlouvy provedla původní věřitelka lustrace žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, přičemž nezjistila žádné skutečnosti, na jejichž základě by došlo k pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného posoudila původní věřitelka i dle porovnání doložených příjmů a deklarovaných výdajů. Předmětem pohledávky postoupené žalobkyni původní věřitelkou byla nesplacená jistina ve výši 17 496,41 Kč, nesplacený úrok z úvěru ve výši 11 845,51 Kč a náhrada účelně vynaložených výdajů ve výši 750 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum]. K úhradě dluhu žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalobkyně dodala, že před postoupením pohledávky zaplatil žalovaný původní věřitelce celkem 25 088,52 Kč, po postoupení pohledávky uhradil ještě 2 x 500 Kč, tyto poslední dvě platby žalobkyně z důvodu administrativního pochybení v žalobě nezohlednila. Žalobkyně proto vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 1 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 1 000 Kč od [datum] do zaplacení. Ve zbylém rozsahu na žalobě trvala.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil. Uvedl, že nárok neuznává, smlouvu uzavřenou s původní věřitelkou považuje za absolutně neplatnou, protože původní věřitelka řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost. K uzavření smlouvy stačilo předložení občanského průkazu, původní věřitelka nijak nezkoumala jeho výdaje a další závazky. Žalovaný dodal, že na základě neplatné smlouvy čerpal celkem 25 700 Kč, což neodpovídá tomu, co bylo původně tvrzeno v návrhu na vydání EPR (žalobkyně až v doplnění žaloby upřesnila, jakou částku žalovaný od původní věřitelky čerpal – pozn. soudu). Žalovaný na dluh celkem zaplatil 26 588,52 Kč, jistinu úvěru tak již zaplatil a žalobkyni nic nedluží ani z titulu bezdůvodného obohacení. Navrhl proto žalobu zamítnout.
3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, soud tak jeho souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání předpokládal.
4. Soud z provedených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:
5. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky v celkové výši 25 700 Kč, které byly vyplaceny na účet žalovaného (čl. 23-27 a 48). Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky (čl. 13). Žalovaný původní věřitelce zaplatil zpět celkem 26 588,52 Kč (čl. 44-48). Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a původní věřitelka ho k úhradě dluhu upomínala, naposledy s datem splatnosti [datum] (čl. 28). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek (čl. 29-30), což původní věřitelka žalovanému dopisem oznámila (čl. 32), zároveň žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou dne [datum] (čl. 32v a čl. 34). Ostatní listinné důkazy ve spise neměly pro posouzení věci význam.
6. Právní posouzení věci:
7. Pro částku 1 000 Kč s příslušenstvím vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, jak bylo uvedeno výše. Soud proto v souladu s § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí částečně zastavil (výrok I tohoto rozsudku).
8. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 25 700 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). K tomu ovšem nedošlo. Právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě nezjišťovala a neposuzovala úvěruschopnost žalovaného.
9. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy lustrován v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, avšak tuto skutečnost ničím nedoložila, ostatně ani v případě, že by ji doložila, nemohlo by jít o dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dále žalobkyně jen obecně uvedla, že původní věřitelka porovnala doložené příjmy a deklarované výdaje žalovaného. Za situace, kdy žalobkyně nebyla schopna konkrétně tvrdit, a především také prokázat, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, je nutno uzavřít, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. To má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 OPR-[právnická osoba]. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy. V projednávané věci nadto žalovaný nedostatečné posouzení jeho úvěruschopnosti rovněž namítal.
10. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalovanému poskytla 25 700 Kč, byl žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil, což se již stalo. Podle tvrzení samotné žalobkyně uhradil žalovaný na dluh celkem 26 088,52 Kč, žalovaný tvrdil a doložil, že zaplatil celkem 26 588,52 Kč. Poskytnutou jistinu úvěru tedy už splatil. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně nárok na jakékoli další plnění, neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či dalších poplatcích. Soud proto žalobu ve zbývajícím rozsahu po jejím částečném zpětvzetí zamítl (viz výrok II tohoto rozsudku).
11. Protože soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a na tomto základě žalobu v celém rozsahu zamítl, již se pro nadbytečnost nezabýval dalšími uplatněnými argumenty žalovaného.
12. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný není v řízení zastoupen, má tedy v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. nárok na náhradu nákladů vůči žalobkyni za jeden úkon ve výši 300 Kč (vyjádření k žalobě; viz výrok III tohoto rozsudku).
13. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 1 480 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 184 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 296 Kč (výrok IV tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.