Výrok
I. Řízení se částečně co do 10 133,33 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 133,33 Kč od [datum] do zaplacení a co do části smluvní pokuty ve výši 3 613,50 Kč, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 22 700 Kč, a je oprávněn tak učinit v pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, splatných vždy 20. dne v měsíci s tím, že výše každé splátky až do úplného zaplacení činí 4 000 Kč, pod ztrátou výhody splátek.
III. Žaloba se zamítá co do 9 166,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 31 866,67 Kč od [datum] do zaplacení a co do smluvní pokuty ve výši 11 236,50 Kč.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 569 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 42 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 42 000 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 14 850 Kč, a dále náhrady nákladů řízení. Uvedla, že s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 40 % z jistiny (tj. 12 000 Kč). Úvěr byl sjednán na dobu neurčitou, žalovaný se zavázal měsíčně splácet úrok přirostlý za předmětné období, jistinu mohl žalovaný splatit kdykoli po dobu trvání smlouvy. Žalovaný řádně nesplácel, úvěr tedy žalobkyně zesplatnila. Kapitalizovanou smluvní pokutu požadovala za prodlení žalovaného se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, konkrétně za prodlení žalovaného od [datum] do data odeslání předžalobní výzvy [datum]. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to ověřením jeho příjmu, dále lustracemi ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě takto získaných informací neměla důvod pochybovat o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka.
2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 10 133,33 Kč s úrokem z prodlení z této částky a co do smluvní pokuty ve výši 3 613,50 Kč. Soud proto řízení v rozsahu zpětvzetí řízení podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).
3. Žalobu s výzvou k vyjádření soud doručil žalovanému do jeho datové schránky. Žalovaný nárok žalobkyně uznal a sdělil, že v uplynulém období se dostal do výrazných finančních potíží, které již stabilizoval a nyní je schopen závazek vůči žalobkyni řešit, avšak není schopen zajistit okamžitou úhradu celého dluhu, proto žádá o možnost hradit dluh v měsíčních splátkách po 4 000 Kč – 5 000 Kč.
4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaného soud vyzval, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, k této výzvě se však nevyjádřil. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalovaného předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.
5. Soud zjistil z provedených důkazů následující skutkový stav:
6. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč, a to převody na jeho účet č. [č. účtu] dne [datum] (5 000 Kč), [datum] (5 000 Kč) a [datum] (20 000 Kč). Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 40 % částky úvěru, tj. 12 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru a potvrzení o platbě na č. l. 10-11 a č. l. 16-17). Na dluh uhradil pouze 7 300 Kč. Žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem z téhož dne a žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky do tří dnů (zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota] na č. l. 26). Žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky, a to dopisem odeslaným dne [datum] (výzva k úhradě před podáním žaloby včetně potvrzení o podání zásilky na č. l. 30-31).
7. Žalobkyně ověřovala příjmy žalovaného na základě výplatních listin za měsíce září až listopad 2023 a výpisu z jeho bankovního účtu za říjen 2023. Čistá mzda v uvedeném období činila průměrně přibližně 32 000 Kč měsíčně (výplatní listiny č. l. 18-19), počáteční zůstatek na bankovním účtu byl ve výši 1 530,88 Kč, konečný zůstatek pak 37,99 Kč. Ve výpise z účtu jsou patrné jiné půjčky a značný počet rizikových transakcí [půjčka od [právnická osoba] 8 000 Kč dne [datum], od [Anonymizováno] 10 000 Kč dne [datum]; hry, loterie nebo sázky, např. iFortuna, Tipsport, Chance atp. (výpis z účtu na č. l. 19-25)].
8. Žalobkyně neuvedla, jak konkrétně pracovala s výpisy z bankovního účtu žalovaného a co z nich přesně zjistila, též nijak nedoložila, že by skutečně provedla tvrzené lustrace v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registrech dlužníků apod. Rovněž netvrdila a nedoložila, že by se blíže zajímala o výdajovou stránku žalovaného a o jeho další osobní a majetkovou situaci (jestli vyživuje nějaké další osoby, s kolika osobami sdílí společnou domácnost, jaké jsou jeho náklady na bydlení a živobytí atd.).
9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
13. Právní posouzení věci:
14. Jelikož smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přistoupil soud nejdříve k posouzení toho, zda žalobkyně splnila před uzavřením předmětné smlouvy povinnost uloženou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. zda s řádnou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně k tomuto sdělila, že úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě informací a podkladů získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, konkrétně výpisu z účtu a výplatních pásek. Žalobkyně sice ověřila příjem žalovaného ze zaměstnání, ale neuvedla, jakým konkrétním způsobem prověřila a posoudila zejména výdaje žalovaného. Netvrdila, že zjišťovala a ověřovala jeho celkové náklady na bydlení (včetně energií), základní výdaje na živobytí apod. Žalobkyně nezjišťovala celkové příjmy a výdaje domácnosti a jakým způsobem se na nich podílejí její ostatní členové, pokud s takovými osobami žalovaný domácnost vůbec sdílel. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by zjišťovala, respektive zohlednila, zda žalovaný v době uzavření smlouvy měl či neměl dluhy a v jaké výši, jaká je jeho platební morálka. Ostatně žalovaný měl na účtu řadu rizikových transakcí, utratil veškeré prostředky, které mu v daném měsíci na účet přišly, a čerpal rovněž jiné spotřebitelské úvěry. Tyto okolnosti žalobkyně zjevně vůbec nebrala v potaz. Nepředložila také důkaz o tom, že provedla lustraci žalovaného v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či v evidenci zahájených exekucí. Žalobkyně měla zákonnou povinnost důsledného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tu však nesplnila.
15. Soud tedy dospěl k závěru, že postup žalobkyně neodpovídá požadavkům uvedeným v zákoně o spotřebitelském úvěru. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného pouze ověřením jeho příjmu, aniž by byla posouzena rovněž výdajová stránka a bylo přihlédnuto k podezřelým transakcím na účtu žalovaného, jakož i neprověření skutečnosti, zda žalovaný nemá dluhy, případně v jaké výši, nemůže být považováno za dostatečné.
16. Proto považuje soud smlouvu o úvěru za absolutně neplatnou podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr odpovídá rovněž obecné úpravě obsažené v § 580 a § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle které je neplatné právní jednání, které odporuje zákonu (v tomto případě § 86 zákona o spotřebitelském úvěru) a soud k takové neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Pro doplnění soud dodává, že i v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 OPR-[právnická osoba]. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.
17. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná, je za situace, ve které žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 30 000 Kč skutečně poskytla, žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se z neplatné smlouvy bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 22 700 Kč, tj. zbývající jistinu poskytnutého úvěru po odečtení částky, kterou již uhradil, tj. 7 300 Kč. Ohledně částky, kterou žalovaný uhradil, vycházel soud z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nevyvrátil, netvrdil, že by uhradil více. Byl to přitom právě žalovaný, koho v tomto směru tíží břemeno tvrzení i břemeno důkazní.
18. Soud vyhověl žádosti žalovaného a s přihlédnutím k jeho finanční situaci stanovil lhůtu k plnění ve splátkách v souladu s § 160 odst. 1 (část věty za středníkem) o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku). Výhoda splátek je žalovanému poskytnuta pouze v případě, že bude celý svůj dluh stanoveným způsobem plnit. Pokud žalovaný nezaplatí byť jen jednu splátku včas, ztratí výhodu splátek a celý dluh se stane splatným. Žalobkyně by se pak mohla domáhat výkonu tohoto rozsudku pro celou zbylou nezaplacenou částku.
19. Ve zbylé části byl návrh žalobkyně zamítnut, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy nemá na další plnění žalobkyně nárok – ujednání o úroku z úvěru a o smluvní pokutě je tedy rovněž neplatné. Jelikož podle § 87 odst. 1, věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, nelze uzavřít, že se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Žalobkyni tak soud nepřiznal ani požadovaný úrok z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]; výrok III. tohoto rozsudku).
20. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalobkyně byla úspěšná se svým návrhem pouze částečně, a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění (je nutno vycházet z původně žalovaného plnění, tj. včetně části žaloby, kterou vzala žalobkyně zpět nikoli pro chování žalovaného – viz § 146 odst. 2 o. s. ř.). Z hlediska úspěšnosti ve věci by tedy měl mít právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši žalovaný, tomu nicméně žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků (výrok IV. tohoto rozsudku).
21. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 2 843 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 274 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 569 Kč (výrok V. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.