Výrok
I. Manželství [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], narozené [Datum narození manželky], a [Jméno manžela], narozeného [Datum narození manžela], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manželka se návrhem domáhala rozvodu manželství, které s manželem uzavřeli dne [datum] v [adresa]. V manželství se děti nenarodily, po dobu společného soužití s nimi žil syn manželky z předchozího vztahu [Anonymizováno]. Manželka uvedla, že po sňatku si s manželem přestali rozumět, z důvodu žárlivosti manžela docházelo k častým neshodám a konfliktům. Manželka byla převážně v domácnosti, manžel byl často pryč, přesto ji po návratu podezříval z nevěry. Manželka od manžela již jednou odešla v létě 2024, a to i se synem do azylového domu. Manžel sliboval, že situace se zlepší, a tak se vrátila. Stav se ale nezměnil, proto znovu začátkem prosince 2024 odešla se synem do azylového domu. Manžel se nadále snaží manželku kontaktovat, vždy to ale skončí hádkou, má z něho strach. Společný majetek manželé nemají.
2. Manžel se k návrhu vyjádřil tak, že s rozvodem souhlasil. Uvedl však, že nesouhlasí s důvody rozpadu manželství tak, jak je v návrhu předestřela manželka. Ta se nestarala o domácnost ani o syna, toho jen bila. Staral se o něj naopak manžel. Rodině finančně vypomáhali rodiče manžela, zaplatili i svatbu. Hádky mezi manželi probíhaly, ale z důvodu chování manželky k synovi nebo proto, že doma nedělala nic. Manžel už sám jednou podal návrh na rozvod, manželka si našla jiného partnera, ale protože jí vztah nevyšel a vrátila se, návrh stáhl. Vše se však vrátilo do starých kolejí. Manželka nemá důvod se ho bát, nikdy ji neuhodil. Nyní má údajně nového partnera, který je závislý na drogách, o syna se opět moc nestará. Majetek společně nemají, jen dluhy, manžel by byl rád, aby je společně s ním splácela i manželka, nyní je nezaměstnaný.
3. Na základě shodných skutkových tvrzení účastníků, jejich výpovědí a listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
4. Manželství účastníků bylo uzavřeno v místě a čase uvedeném ve výroku I tohoto rozhodnutí. Manželé společně děti nemají. Manželé žijí odděleně, manželské společenství jako takové netvoří, a to v důsledku krize, kterou zapříčinily jejich rozdílné povahy a názory na vedení společného soužití. Poslední společné bydliště manželů bylo na adrese [adresa]. Manželství považují oba za trvale a hluboce rozvrácené, na obnovení manželského soužití nemají zájem.
5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
6. Podle § 756 o. z. soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.
7. Dle § 758 o. z. manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.
8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:
9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že není žádného důvodu společnému návrhu manželů nevyhovět. Manželé netvoří manželské či rodinné společenství, ukončení vedení společné domácnosti bylo důsledkem jejich dlouhodobých neshod. Ani jeden z manželů nemá zájem na obnovení manželského soužití, oba považují manželství za rozvrácené, což potvrdili i u jednání. Soud v tomto směru jejich shodným tvrzením uvěřil. Příčinu rozvratu manželství soud, shodně jako účastníci, spatřuje v rozdílnosti povah manželů a v odlišném pohledu na společný život. Vzhledem k uvedenému soud návrhu manželů v souladu s § 755 odst. 1 a § 756 o. z. vyhověl. Soud nezjistil takové okolnosti, pro které by nebylo možno manželství rozvést.
10. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).
11. Pro úplnost soud dodává, že usnesením ze dne [datum], č. j [spisová značka], osvobodil manželku v plném rozsahu od placení soudních poplatků. Manželka tedy za návrh na rozvod poplatek neplatila. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, platí, že je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Tuto povinnost však žalovaný nemá v řízení o rozvod nebo o neplatnost manželství nebo o určení, zda tu manželství je či není. Soud proto povinnost zaplatit soudní poplatek za návrh na rozvod manželství neuložil ani manželovi.