Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 228 875,29 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 7 813,33 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 228 875,29 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 13,99 % ročně z částky 219 194,29 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 13,99 % ročně z částky 7 581 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 56 676,18 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 228 875,29 Kč s příslušenstvím vymezeným výše. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o úvěru. Na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka žalovanému úvěr ve výši 255 000 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet formou pravidelných měsíčních minimálních splátek dle smlouvy. Úrok si strany ujednaly ve výši 13,99 % ročně, žalovaný se též zavázal hradit poplatky dle smlouvy a sazebníku původní věřitelky. Žalovaný splátky nesplácel řádně a včas, právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dluhu. Pohledávku za žalovaným postoupila původní věřitelka na žalobkyni smlouvou ze dne [datum], což žalovanému dopisem oznámila. Dluh žalovaný nezaplatil ani po předžalobní upomínce žalobkyně.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O zahájení řízení byl informován telefonicky, přičemž sdělil, že soud mu má doručovat písemnosti na adresu uvedenou výše v záhlaví tohoto rozsudku. Adresa místa trvalého pobytu žalovaného je sice sídlem ohlašovny označeným v informačním systému evidence obyvatel jako adresa úřadu, žalovaný nicméně potvrdil, že jde o jeho doručovací adresu a zásilky si zde bude přebírat. Žaloba proto byla zaslána žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu a byla mu doručena fikcí [§ 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)].
3. Dne [datum] bylo žalovanému doručeno (postupem dle § 49 odst. 4 o. s. ř.) předvolání k prvnímu jednání na [datum], v jehož rámci byl žalovaný poučen o možnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Žalovaný se k prvnímu jednání bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, k věci se nevyjádřil a zástupce žalobkyně, který se k jednání dostavil, navrhl vydání rozsudku pro zmeškání.
4. Podle § 153b odst. 1 o. s. ř., zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle odstavce třetího citovaného ustanovení rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.
5. Žalovanému byla doručena žaloba. K prvnímu jednání nařízenému na [datum] se žalovaný bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, ač předvolání k jednání spolu s poučením o následcích nedostavení se mu bylo doručeno více než 10 dnů přede dnem konání jednání (dne [datum]). Žalobkyně navrhla, aby bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání.
6. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky uvedené v § 153b odst. 1 o. s. ř., soud pokládal tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech týkajících se sporu za nesporná a na tomto základě rozhodl rozsudkem pro zmeškání.
7. Soud věc právně posoudil tak, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet (§ 86 zákona o spotřebitelském úvěru); v tomto směru soud zohlednil především to, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru v produktivním věku, svobodný, měl pravidelný příjem, neměl větší závazky (resp. dva dosavadní úvěry byly v rámci tohoto úvěru zkonsolidovány) a měsíční splátka úvěru činila 4 228 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně zhodnotila jeho pravidelné měsíční příjmy a výdaje dostatečně, ostatně žalovaný úvěr delší dobu pravidelně splácel. Protože žalovaný posléze přestal úvěr řádně a včas splácet a s úhradou pravidelných splátek byl v prodlení, právní předchůdkyně žalobkyně celý úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Pohledávku za žalovaným následně platně postoupila na žalobkyni. Ta proto touto žalobou po žalovaném důvodně požaduje úhradu dosud nesplacených závazků ze smlouvy plynoucích. Protože se žalovaný dostal s úhradou dluhu do prodlení, má též žalobkyně nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 9 156 Kč a dále z nákladů na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – (dále jen „a. t.”). Advokátovi tedy náleží 9 220 Kč (viz § 7 bod 6 a. t.) za každý ze tří úkonů právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dohromady 28 560 Kč. Za další úkon (účast na jednání před soudem dne [datum]) náleží advokátu podle stejných ustanovení a. t., avšak ve znění účinném od [datum], odměna 9 220 Kč a paušální náhrada 450 Kč za tento úkon, tj. 9 670 Kč. Protože je zástupce žalobce plátcem daně z přidané hodnoty (§ 14a a. t.), zvyšuje se jeho odměna o sazbu této daně ve výši 21 % z částky 38 230 Kč, tj. o 8 028,30 Kč.
9. V souvislosti s cestou realizovanou k nařízenému jednání náleží advokátu náhrada celkem 1 261,88 Kč, kterou tvoří 592,88 Kč za celkem [hodnota] ujetých km (cesta ze [adresa] k soudu a zpět, jednání se na základě substituční plné moci zúčastnil advokát se sídlem ve [adresa] – pozn. soudu; 35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., při průměrné spotřebě 6,8 l/100 km dle doloženého velkého tech. průkazu a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle citované vyhlášky) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času za tři půlhodiny (jedna cesta 33 min) po 150 Kč, tj. 450 Kč podle § 14 a. t., spolu s DPH ve výši 219 Kč. Celkové náklady soudního řízení žalobkyně tak činí 56 676,18 Kč (9 156 Kč + 38 230 Kč + 8 028,30 Kč + 1 261,88 Kč).
10. Soud oproti tomu nepřiznal advokátovi žalobkyně odměnu požadovanou za dva další úkony právní služby, konkrétně za písemné podání ve věci samé ze dne [datum], tj. doplnění žaloby o skutková tvrzení a důkazy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a za vyjádření ze dne [datum], ve kterém zástupce žalobkyně k výzvě soudu sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Obě tato vyjádření sice zástupce učinil po předchozích výzvách soudu, ale nesouhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání není možné podřadit pod žádný z úkonů právní služby dle § 11 odst. 2 a 3 a. t. (k tomu srov. např. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne [datum], č. j. [spisová značka], či na něj odkazující rozsudky Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), tedy ani pod úkon, za který by náležela jedna polovina mimosmluvní odměny (v tomto případě 4 610 Kč, jak požadoval zástupce žalobkyně). Jde pouze o jednoduché a stručné vyjádření, opírající se o to, že žalovaná částka není bagatelní a zástupce žalobkyně je připraven se jednání zúčastnit.
11. Co se týče doplnění žaloby o tvrzení k posuzování úvěruschopnosti žalovaného, případně o doložení dalších důkazů v tomto směru, je soud přesvědčen, že nejde o úkon účelně vynaložený, za který by měl odměnu přiznat. Je si vědom, že žalobkyně takto žalobu doplnila na předchozí výzvu soudu, jak bylo naznačeno výše, ale bylo tomu tak právě proto, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu tato tvrzení vůbec neobsahoval, ačkoli si je žalobkyně dobře vědoma, že jsou ve věcech spotřebitelských úvěrů důležitá. Soudu přitom není jasné (a žalobkyně to ani nijak nezdůvodňuje), proč tvrzení k posuzování úvěruschopnosti (a jim odpovídající listinné důkazy) neobsahuje už samotná žaloba, ale žalobkyně je soudu sdělí až následně k výzvě. Žalobkyně tak ostatně postupuje běžně v desítkách či stovkách případů, jak je soudu známo z úřední činnosti. Podle soudu žalobkyni nic nebrání uvést všechny rozhodné skutečnosti a označit k jejich prokázání odpovídající důkazy již v žalobě (návrhu na vydání EPR). Postup, při kterém tak činí až na následnou (typizovanou) výzvu soudu, a to rovněž v zásadě typizovaným způsobem, kdy tato její doplnění žaloby obsahují obdobnou argumentaci, vzbuzuje dojem, že jde o postup konaný právě jen za účelem případného zvýšení odměny zástupce žalobkyně přiznané soudem.
12. Náklady řízení je žalovaný povinen v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. nahradit k rukám zástupce žalobkyně.
13. Stručné odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 3 o. s. ř.