Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 74 959,78 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 74 959,78 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 749 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala po žalovaném zaplacení 74 959,78 Kč společně s výše uvedeným příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. (dříve [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]), se sídlem na [Anonymizováno], uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 125 800 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit tuto částku spolu se sjednanou výší úroků z úvěru a dalšími poplatky. Před uzavřením smlouvy provedla původní věřitelka lustrace žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, přičemž nezjistila žádné skutečnosti, na základě kterých by došlo k pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného posoudila původní věřitelka i dle porovnání doložených příjmů a deklarovaných výdajů. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 27 418,09 Kč, nesplacený úrok z úvěru ve výši 46 278,72 Kč a náhrada účelně vynaložených výdajů ve výši 1 262,97 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek ze dne [datum]. K úhradě dluhu žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalobkyně dodala, že před postoupením pohledávky zaplatil žalovaný původní věřitelce celkem 136 670,18 Kč, po postoupení pohledávky již ničeho. Alternativně navrhla, aby soud v případě, pokud shledá smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou, přiznal žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení v části jistiny žalované částky.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil. Uvedl, že nárok neuznává, smlouvu uzavřenou s původní věřitelkou považuje za absolutně neplatnou a je ochoten vrátit žalobkyni pouze to, o co se na její úkor bezdůvodně obohatil. Navrhl, aby částka, kterou doposud zaplatil, byla na úhradu případné zbývající jistiny úvěru započítána. Důvody neplatnosti smlouvy spatřoval především v nedostatečném posouzení jeho úvěruschopnosti ze strany původní věřitelky, ve vadách kontraktačního procesu pomocí prostředků komunikace na dálku a v hrubém rozporu parametrů smlouvy s dobrými mravy, což dále poměrně obsáhle odůvodnil. Žalovaný dodal, že v době sjednání smlouvy nedokázal správně vyhodnotit svoje možnosti i podmínky smlouvy. Na rizika spojená s plněním smluvního závazku nebyl upozorněn.
3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaný k výzvě soudu rovněž vyslovil s tímto postupem souhlas.
4. Soud z provedených listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:
5. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky v celkové výši 125 800 Kč, které byly vyplaceny na účet žalovaného (čl. 93-109). Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a dalšími poplatky (čl. 13-17). Žalovaný původní věřitelce zaplatil zpět celkem 136 670,18 Kč (čl. 35-45, 84-92 a tvrzení samotné žalobkyně). Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel a původní věřitelka ho k úhradě dluhu upomínala, naposledy s datem splatnosti [datum] (čl. 27). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek (čl. 18 a 28-34), což původní věřitelka žalovanému dopisem oznámila (čl. 47), zároveň žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou téhož dne (čl. 47v-48). Ostatní listinné důkazy ve spise neměly pro posouzení věci význam.
6. Právní posouzení věci:
7. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 125 800 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum] do [datum] (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). K tomu ovšem nedošlo. Právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě nezjišťovala a neposuzovala úvěruschopnost žalovaného.
8. Žalobkyně sice tvrdila, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy lustrován v registrech ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, avšak tuto skutečnost ničím nedoložila, ostatně ani v případě, že by ji doložila, nemohlo by jít o dostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Dále žalobkyně jen obecně uvedla, že původní věřitelka porovnala doložené příjmy a deklarované výdaje žalovaného. Za situace, kdy žalobkyně nebyla schopna konkrétně tvrdit, a především také prokázat, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalovaného, je nutno uzavřít, že nedošlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného. To má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 OPR-[právnická osoba]. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy. V projednávané věci nadto žalovaný nedostatečné posouzení jeho úvěruschopnosti rovněž namítal.
9. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalovanému poskytla 125 800 Kč, byl žalovaný povinen žalobkyni v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatil, což se již stalo. Podle tvrzení samotné žalobkyně (doloženého transakční historií úvěru) totiž žalovaný zaplatil na dluh přinejmenším celkem 136 670,18 Kč, poskytnutou jistinu úvěru tedy už splatil. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně nárok na jakékoli další plnění, neplatnými jsou tak ujednání o úrocích z úvěru či dalších poplatcích. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (viz výrok I. tohoto rozsudku).
10. Protože soud posoudil smlouvu jako absolutně neplatnou z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a na tomto základě žalobu v celém rozsahu zamítl, již se pro nadbytečnost nezabýval dalšími uplatněnými argumenty žalovaného.
11. Žalovaný byl ve sporu úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný není v řízení zastoupen, má tedy v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. nárok na náhradu nákladů vůči žalobkyni za jeden úkon ve výši 300 Kč (vyjádření k žalobě; viz výrok II tohoto rozsudku).
12. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 3 748 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 999 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 749 Kč (výrok III tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.