Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 6 440,46 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení 1 366,92 Kč, kapitalizovaným úrokem 7 432,85 Kč, nákladů spojených s vymáháním pohledávky 264 Kč a zákonného úroku z prodlení 8,25 % ročně z částky 6 440,46 Kč od [datum] do zaplacení, a smluvní pokuty 6 000 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži soudní poplatek za žalobu ve výši 200 Kč. Soudní poplatek je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 6 440,46 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 6 000 Kč z titulu Smlouvy o úvěru č. [hodnota], uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „původní věřitelka“). Na základě této smlouvy poskytla původní věřitelka žalované v hotovosti 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s příslušenstvím ve výši 12 888 Kč splácet formou pravidelných měsíčních splátek po 1 992 Kč. Žalovaná původní věřitelce uhradila celkem 16 500 Kč, od [datum] je v prodlení s úhradou zbývající části jistiny a smluvně ujednaného příslušenství. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka s účinností k témuž dni postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně informována. Kromě 6 440,46 Kč s příslušenstvím (nesplacená jistina, kapitalizované úroky, zákonný úrok z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky) si žalobkyně dále nárokovala 6 000 Kč, což představuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nesplacené jistiny za každý započatý den prodlení od [datum] do [datum]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně.
2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že původní věřitelka ověřovala schopnost žalované úvěr splácet na základě vyplněné žádosti o úvěr, v níž žalovaná uvedla svoje příjmy, výdaje, údaje o zaměstnání a další informace. V dané věci žalovaná při sjednávání úvěru předložila původní věřitelce rozhodnutí ČSSZ, oznámení o výplatě invalidního důchodu, výplatní pásky a dohodu o změně pracovní smlouvy. Žalobkyně dodala, že při sjednané měsíční splátce 1 992 Kč činil disponibilní zůstatek žalované – při zohlednění údajů, které v žádosti uváděla – 15 900 Kč.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoli jí byla žaloba zaslána na shora uvedenou adresu, kterou žalovaná soudu uvedla jako svou doručovací adresu telefonicky dne [datum]. Žalovaná si na uvedené adrese zásilku s žalobou a s výzvou k vyjádření osobně převzala.
4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez jednání na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovanou soud vyzval, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, na tuto výzvu však nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.
5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
6. Původní věřitelka s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o úvěru č. [hodnota]. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je vdaná, bydlí v nájmu, nevyživuje žádné dítě, je zaměstnaná a zároveň pobírá invalidní důchod, má středoškolské vzdělání a celkový čistý měsíční příjem ve výši 24 342 Kč. Celkové náklady domácnosti uvedla ve výši 6 410 Kč. Při sjednávání úvěru doložila dohodu o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] se zaměstnavatelem [právnická osoba]., podle níž se pracovní smlouva uzavírá na dobu neurčitou, tři výplatní pásky za období říjen až prosinec 2019 s průměrným měsíčním příjmem ve výši 17 051 Kč, poštovní poukázku prokazující výplatu invalidního důchodu za leden 2020 ve výši 7 291 Kč a rozhodnutí ČSSZ o přiznání invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně ve výši 6 911 Kč měsíčně ze dne [datum]. Žalované byl poskytnut úvěr 15 000 Kč v hotovosti, s celkovými náklady spotřebitelského úvěru 12 888 Kč a RPSN ve výši 272,44 %. Žalovaná měla úvěr se sjednaným příslušenstvím uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč (viz žádost o úvěr, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a smlouva o úvěru č. l. 12 až 14 a dokumenty k prověření bonity č. l. 49-51). Smlouvou ze dne [datum] (viz smlouva o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek č. l. 15-29, potvrzení o provedení transakce č. l. 30) postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovanou žalobkyni, což žalované oznámila dopisem ze dne [datum], odeslaným [datum] (viz oznámení o postoupení pohledávky s podacím archem č. l. 32-33). Dne [datum] odeslala žalobkyně žalované na její adresu předžalobní upomínku (viz předžalobní výzva s podacím archem č. l. 36-37). Ostatní listinné důkazy ve spise nebyly pro posouzení věci podstatné.
7. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně (původní věřitelka) náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované, především co se týká jejích výdajů.
8. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:
9. Vůlí stran bylo uzavřít smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“), a podpůrně zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).
10. Soud považuje za zjištěné a prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na základě uzavřené smlouvy o úvěru. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně jakožto poskytovatele finančních prostředků však bylo, aby před uzavřením smlouvy řádně prověřila, zda je žalovaná schopná poskytnutý úvěr splácet, a to v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu ovšem nedošlo.
11. Soud především podotýká, že žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených výdajů žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Z žádosti o úvěr nevyplývá, že by tvrzení uvedená žalovanou byla jakkoli prověřována (např. výpisem z účtu žalované, nájemní smlouvou apod.). V situaci, v níž sama žalovaná uvedla, že žije v nájmu a pobírá invalidní důchod, nemůže být dostatečné, pokud původní věřitelka bez dalšího vycházela jen z žalovanou tvrzených údajů bez alespoň základního prověření toho, zda odpovídají realitě. Celkové měsíční výdaje ve výši 6 410 Kč, uváděné žalovanou, se soudu jeví jako částka podhodnocená. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků nebo v insolvenčním rejstříku. Ležérní postup právní předchůdkyně žalobkyně navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení majetkových poměrů žalované.
12. V daném případě se tak nejednalo o řádné prověření schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně neprokazuje, že skutečně došlo ke komplexnímu zjišťování majetkových poměrů žalované, a proto soud uzavírá, že nedošlo k řádnému prověření její úvěruschopnosti, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 580 a 588 o. z.). Pro doplnění soud dodává, že v kontextu rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C-679/18 OPR-[právnická osoba]. v. GK, je jeho povinností zabývat se ex offo, tedy i bez námitky dlužníka, otázkou, zda věřitel náležitě posoudil úvěruschopnost spotřebitele, a pokud této povinnosti nedostál, je povinností soudu vyvodit z tohoto porušení odpovídající následek – absolutní neplatnost smlouvy.
13. Výše uvedený výklad je konečně podpořen i nálezem Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého „[o]becné soudy (…) by měly poskytovatele úvěrů vést (…) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“
14. Jelikož soud dospěl k závěru, že je smlouva o úvěru absolutně neplatná (§ 580 a násl. o. z.), přičemž právní předchůdkyně žalobkyně na jejím základě žalované poskytla 15 000 Kč, je žalovaná povinna žalobkyni, na kterou pohledávka v mezidobí přešla, v souladu s § 2991 o. z. vydat to, oč se bezdůvodně obohatila. Jinými slovy je povinna žalobkyni vrátit to, co získala z neplatné smlouvy o úvěru, a co doposud nezaplatila – to se však již stalo. Podle tvrzení samotné žalobkyně totiž žalovaná zaplatila na dluh celkem 16 500 Kč, poskytnutou jistinu úvěru tedy už splatila. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemá žalobkyně nárok na jakékoli další plnění, neplatnými jsou tak ujednání o příslušenství úvěru či o smluvní pokutě. Co se dále týče nárokovaných nákladů na mimosoudní vymáhání pohledávky, ty žalobkyně ničím nedoložila, ani v tomto směru nemohl soud shledat žalobu důvodnou. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (viz výrok I. tohoto rozsudku).
15. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, v řízení však zůstala nečinnou, a žádné náklady jí tudíž nevznikly. Proto soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. tohoto rozsudku).
16. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení ve smyslu položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč. Povinností žalobkyně je tudíž doplatit soudní poplatek ve výši 200 Kč (výrok III. tohoto rozsudku). V případě, že tato částka nebude ve stanovené lhůtě uhrazena, předá soud věc nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení příslušnému celnímu úřadu k vymáhání.
17. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o. s. ř.