Výrok
I. Žaloba se v celém rozsahu zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení v částce 5 159 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2. 6. 2023 se žalobkyně domáhala zřízení jednotek č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] v budově č. p. [Anonymizováno] stojící na pozemku p. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a [Anonymizováno] /[Anonymizováno], vše zapsáno na LV č. [hodnota] pro k. ú. a obec [adresa], u [právnická osoba] pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], a dále zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k nově vytvořeným jednotkám. Tvrdila, že ona vlastní podíl [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a žalovaná podíl [Anonymizováno] /[Anonymizováno] na uvedené budově p. č. [hodnota]. Budovu je možné rozdělit na dvě jednotky.
2. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že zřízením jednotek se neodstraní spoluvlastnictví, neboť nadále bude ke společným částem budovy. V budově se nachází více potenciálních jednotek. Žalobkyně jednotky blíže nespecifikuje tak, aby rozsudek mohl být podkladem pro zápis do katastru nemovitostí. Na jednání žalovaná uvedla, že nemá zájem o odkup podílu žalobkyně. V budově je provozována pobočka pošty. Nejschůdnější je rozdělení na jednotky, avšak na více jednotek než pouze dvě, neboť v budově je více bytových a nebytových prostor.
3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, z čehož učinil následující skutková zjištění:
4. Výpisy z katastru nemovitostí bylo zjištěno, že předmětná budova č. p. [Anonymizováno] je v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a [Anonymizováno] [Anonymizováno], přičemž žalobkyně vlastní podíl [Anonymizováno] /[Anonymizováno] a [Anonymizováno] [Anonymizováno] podíl [Anonymizováno] /[Anonymizováno]. Právo hospodařit s majetkem státu má žalovaná. Budova stojí na pozemku p. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] jehož vlastníkem je [Anonymizováno] [Anonymizováno] s právem hospodaření žalované, a na pozemku p. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], jehož vlastníkem je dle nesporných tvrzení účastníků žalobkyně.
5. Předžalobní výzvou ze dne 27. 4. 2023 žalobkyně vyzvala žalovanou k dohodě o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví rozdělením na jednotky (vizte předžalobní výzvu). Výzva byla žalované doručena 15. 5. 2023 (vizte dodejku).
6. Ze zápisu o jednání ze dne 22. 6. 2023 vyplývá, že účastníci vedli jednání za účelem dosažení dohody, avšak jak je patrno, této dosaženo nebylo.
7. Bylo-li navrhováno provedení dokazování u jednání předloženou fotodokumentací s náčrtky, průvodní zprávou, souhrnnou technickou zprávou, výkresovou dokumentací a znaleckými posudky, pak návrhy důkazů soud zamítl pro nadbytečnost.
8. Z takto provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém a právním stavu věci.
9. Podle ust. § 1140 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.
10. Podle ust. § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.
11. Soud vzal na základě provedeného důkazního řízení za prokázané, že spoluvlastníky předmětné budovy č. p. [Anonymizováno] je žalobkyně (podíl [Anonymizováno] /[Anonymizováno]) a [Anonymizováno] [Anonymizováno] (podíl [Anonymizováno] /[Anonymizováno]). Pokud žalobkyně označila za žalovanou stranu [právnická osoba]., pak nežaluje správně, neboť [Jméno žalované]. má toliko právo hospodaření s majetkem státu, avšak není vlastníkem vypořádávané nemovité věci a jako taková nemá ve věci pasivní věcnou legitimaci. Soudu proto nezbylo nežli z tohoto důvodu žalobu zamítnout. Vhodnosti a faktické možnosti rozdělení budovy p. č. [hodnota] na jednotky tak, jak je navrhováno žalobou, se soud již blíže nezabýval, neboť s ohledem na skutečnost, že účastníky řízení nejsou učiněni všichni spoluvlastníci, je navrhovaný způsob vypořádání spoluvlastnictví ve vztahu k rozhodnutí ve věci samé irelevantní.
12. K tomu soud poznamenává, že soudu nepřísluší poučovat účastníky o tom, kdo by měl být podle hmotného práva žalován, neboť takové poučení přesahuje poučovací povinnost soudu a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení (k tomu srovnej z ustálené judikatury např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. května 1993 sp. zn. [spisová značka] či z novějších rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2010 sp. zn. [spisová značka]).
13. Závěrem se sluší dodat, že bude-li žalobkyně zvažovat do budoucna podání nové žaloby s návrhem na vypořádání spoluvlastnictví zřízením jednotek, je nezbytné tvrdit, že v budově se nacházejí alespoň dva byty, které mohou tvořit jednotku (§ 1158 a 1159 o. z.), bližší specifikaci jednotek tak, aby tato odpovídala prohlášení ve smyslu § 1166 o. z., k návrhu přiložit půdorysy všech podlaží, popřípadě jejich schémata, určující polohu bytů a společných částí domu, spolu s údaji o podlahových plochách bytů, uvést způsob stanovení podílu na společných částech budovy (§ 1161 a 1162 o. z.) a tvrdit, jaká je hodnota nově vzniklých podílů bytového spoluvlastnictví ve vztahu k původním spoluvlastnickým podílům, a to s uvedením částky určené k vypořádání. Nechť přitom žalobce bere náležitě v potaz, že skutková tvrzení nelze nahrazovat důkazy.
14. Výrok o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, soud ji proto přiznal náhradu nákladů řízení, a to ve výši 900 Kč coby paušální náhrady nezastoupeného účastníka za tři úkony po 300 Kč tkvící ve vyjádření k žalobě, přípravě na jednání a účasti na jednání dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Dále žalované náleží náhrada nákladů spojených s cestou z [Anonymizováno] do Kroměříže a zpět dne 15. 1. 2025 ve výši 4 259 Kč, představující náklady cestovného osobním automobilem, tj. 538 km, při kombinované spotřebě 6,1 litrů/100 km a ceně motorové nafty 34,70 Kč za 1 litr a opotřebení vozidla při sazbě 5,80 Kč/1 km dle vyhlášky č. 475/2024 Sb. Lhůta k plnění vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.
15. Soud si je samozřejmě vědom nálezové judikatury Ústavního soudu ČR (např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 5. 4. 2022 sp. zn. IV.ÚS 404/22), avšak je přesvědčen, že v projednávané věci je přiznání náhrady nákladů řízení úspěšné žalované dáno zvláštními okolnostmi věci, kdy důvody zamítnutí žaloby leží výhradně na straně žalobkyně.