Výrok
I. Výživné stanovené žalobci rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 25. 5. 2004 č. j. [spisová značka] pro žalovanou 1 měsíčně částkou [částka] a pro žalovaného 2 měsíčně částkou [částka] se zrušuje počínaje dnem 31. 7. 2024.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 13. 8. 2024 ve znění doplnění podáním doručeným dne 26. 8. 2024 domáhal zrušení výživného, které platí žalovaným na základě rozsudku Okresního soudu v Kroměříži ze dne 25. 5. 2004 č. j. [spisová značka], a to ode dne 31. 7. 2024. Tvrdil, že žalovaní se vzhledem k jejich věku již dávno živí sami.
2. Žalovaní ve vyjádření uvedli, že s návrhem na zrušení vyživovací povinnosti od 31. 7. 2024 souhlasí.
3. Podle § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).
4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle shora citovaných zákonných ustanovení. Z vyjádření žalovaných vyplývá, že nárok žalobce uznávají. Zároveň jde o řízení, ve kterém lze uzavřít a schválit smír. Soud proto rozhodl v souladu s § 153a odst. 1, 2 o. s. ř. rozsudkem pro uznání.
5. Žalobce byl ve sporu úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
6. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 3 o. s. ř. ve zkráceném znění.