Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnuto

Spisová značka

12 C 185/2026

Soud: Okresní soud v KroměřížiDatum rozhodnutí: 18. 9. 2026Č. j.: 12 C 185/2026-102Soudce: JUDr. Martin SvobodaAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 21. 10. 2026Předmět řízení: zaplacení 66 365,50 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSKM:2026:12.C.185.2026.1
náklady řízeníneplatnost smlouvylhůtynarovnánířidičský průkazsmlouva o úvěrunáhrada nákladů
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (28) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá zaplacení částky 66 365,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 49 050,63 Kč od 9. 6. 2026 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 664 Kč. Doplatek soudního poplatku je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 66 365,50 Kč s příslušenstvím z titulu dohody o narovnání ze dne 27. 5. 2025, na základě které byla sporná práva vzniknuvší ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] nahrazena novým závazkem. Žalobkyně uplatňuje jistinu 49 050,63 Kč a smluvní pokutu 17 314,87 Kč. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že s žalovanou uzavřela dne 29. 5. 2023 smlouvou o úvěru č. [hodnota], na základě které vyplatila žalované úvěr 30 000 Kč, a dále dne 9. 6. 2023 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které vyplatila žalované úvěr 43 000 Kč (10 001 Kč vyplatila žalované, 32 999 Kč sloužil k úhradě dluhu ze smlouvy č. [hodnota]). Smlouvu o úvěru č. [hodnota] žalovaná uhradila. Na smlouvu o úvěru č. [hodnota] žalovaná uhradila 55 900 Kč. Před uzavřením úvěrových smluv posuzovala schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, a dále na základě výpisů z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, výpisu z databáze neplatných dokladů, výpisu z registru SOLUS.

2. Žalovaná se nevyjádřila.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.

4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:

5. Žalobkyně a žalovaná dne 29. 5. 2023 ztvrdily uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem 10 % p. a. splatit do 12 měsíců, RPSN měla činit 213,84 % (smlouva o úvěru č. [hodnota]). [adresa] 000 Kč žalobkyně vyplatila žalované dne 29. 5. 2023 (detail platby č. l. 26). Dále účastníci dne 9. 6. 2023 ztvrdily uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 43 000 Kč tak, že částka 10 001 Kč bude vyplacena žalované a částka 32 999 Kč bude použita na úhradu dluhu ze smlouvy č. [hodnota]. Žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem 10 % p. a. splatit do 12 měsíců, RPSN měla činit 213,84 % (smlouva o úvěru č. [hodnota]). Dodatkem byla splatnost úvěru posunuta na 15. 5. 2025 (dodatek č. [hodnota]). [adresa] 001 Kč žalobkyně vyplatila žalované dne 9. 6. 2023 (detail platby č. l. 81, potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 9. 6. 2023), částku 32 999 Kč převedla na žalobkyně na svůj účet č. [č. účtu] (detail platby č. l. 80, potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 9. 6. 2023, potvrzení o úhradě dluhu z 9. 6. 2023). K poměrům žalované žalobkyně v obou případech poznamenala, že je svobodná a bez vyživovaných dětí, pracovala u [jméno FO], její příjem činí 23 196 Kč, náklady bydlení 7 600 Kč, finanční závazky 3 635 Kč (úvěr u [Anonymizováno] se splátkou 1 170 Kč a u [Anonymizováno] se splátkou 2 465 Kč). Příjem žalované žalobkyně ověřila oproti výplatním lístkům za únor až duben 2023, z nichž vyplývá průměrný vyplacený příjem 23 197 Kč (výplatní lístky). Žalobkyně měla provést lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, AML/CFT, SOLUS, databázi odcizených dokladů a interní databázi (posouzení úvěruschopnosti spotřebitele coby příloha č. [hodnota] smluv). Dne 17. 4. 2023 žalobkyně provedla lustraci žalovaná v registru SOLUS bez negativního zjištění, dne 29. 5. 2023 v registru REPI s výsledkem extrémně rizikový klient, dne 12. 4. 2023 v insolvenčním rejstříku bez negativního zjištění, lustraci neplatných dokladů, obstarala si kopii občanského a řidičského průkazu žalované (výstupy z registrů, kopie občanského a řidičského průkazu). Z výpisu z účtu žalované za období od 21. 3. 2023 do 21. 4. 2023 je zřejmé, že výdaje žalované jsou zcela odlišné od těch, ze kterých vycházela žalobkyně; příjmy činily 23 424 Kč a výdaje 23 423,56 Kč, zůstatek na účtu činil 0,44 Kč, přestože že žalovaná v minulosti čerpala úvěry u [Anonymizováno] či [právnická osoba] (výpis z účtu). Dne 27. 5. 2025 účastníci uzavřeli dohodu o narovnání, kterou sporná práva ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] nahradili novým závazkem, dle něhož se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni 49 050,63 Kč v 17 splátkách dle přiloženého splátkového kalendáře (dohoda o narovnání). Dne 1. 6. 2026 žalobkyně odeslala žalované předžalobní výzvu (předžalobní výzva včetně podacího lístku).

6. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 24. 10. 2021 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:

13. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Podle výše citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustálené judikatury není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020).

15. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla z údajů, které zaznamenala do tabulky posouzení úvěruschopnosti. K tomu měla k dispozici výplatnice a výpis z účtu žalované, kdy však zaznamenané výdaje neodpovídají výdajům skutečným. Z výpisu z účtu navíc vyplývá, že žalovaná byla finančně závislá na půjčkách (úvěrech) nebankovních subjektů, bez kterých by její platební bilance byla záporná (předlužení). Zůstatek na účtu žalované byl v době uzavření první úvěrové smlouvy nulový, výstup ze systému REPI hlásil extrémně rizikového klienta. Za tohoto stavu byla jednoznačně dána důvodná pochybnost o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně proto měla k posouzení úvěruschopnosti žalované přistupovat s vyšší mírou opatrnosti. Výše popsaný postup soud nepovažuje za dostatečný, neboť nevedl a ani vést nemohl k rozptýlení důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet.

16. Původní věřitelka tedy porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, dostatečně spolehlivě nezjistila a neověřila její majetkové poměry. Smlouvy o úvěru jsou proto podle § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatné.

17. Jelikož úvěr z úvěrové smlouvy č. [hodnota] byl v plném rozsahu doplacen úvěrem z úvěrové smlouvy č. [hodnota], a na úvěr z úvěrové smlouvy č. [hodnota] ve výši 43 000 Kč žalovaná dle vlastních tvrzení žalobkyně uhradila již 55 900 Kč, dopěl soud k závěru, že poskytnutá jistina úvěru již byla ze strany žalované v plném rozsahu zaplacena. Soud proto žalobu zamítl. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce.

18. Pokud jde o dohodu o narovnání uzavřenou ve smyslu § 1903 o. z., na kterou se žalobkyně se svou pohledávkou odkazuje, pak třeba dodat, že ve spotřebitelském úvěrovém sporu bylo na soudu zabývat se platností úvěrových smluv z moci úřední, neboť narovnání by mohlo být zneužívajícím ujednáním, ke kterému se nepřihlíží (§ 1815 o. z.); jednoduše nepožívají právní ochrany. Spotřebitel se nemůže své ochrany vzdát; jiný výklad narovnání v kontextu spotřebitelských úvěrů by tuto ochranu vyloučil, čímž by zcela pozbyla smyslu. Dohody o narovnání v takovýchto případech vnímá soud jako další způsob vědomého obcházení zákona nepoctivými věřiteli. Narovnání nelze použít k tomu, aby věřitel „zhojil“ vlastní porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost a novým názvem obnovil úrok, poplatky, pokuty či náklady, které by z neplatného úvěru nenáležely. Ani skutečné narovnání nemůže legalizovat závazek odporující zákonu; důvod neplatnosti původního úvěru se tak v tomto případě musí promítnout i do narovnání, neboť následné narovnání nemůže vyloučit ochranná pravidla spotřebitelského úvěru.

19. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady ji však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků 3 319 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 2 655 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek částkou 664 Kč. V případě, že tato částka ve stanovené lhůtě uhrazena nebude, bude věc předána po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací