Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 34 065 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 000 Kč od 26. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 341 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. [č. účtu], VS: [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 34 065 Kč (z toho 20 000 Kč jistina, 8 000 Kč smluvní úrok, který přirostl k jistině, a 6 065 Kč smluvní pokuta) se zákonným úrokem z prodlení z titulu smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela dne 25. 3. 2024 se společností [právnická osoba]. (dále jen „původní věřitelka“). Tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalované úvěr 20 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet, což však řádně nečinila, a proto původní věřitelka úvěr zesplatnila. Původní věřitelka pohledávku za žalovanou postoupila na společnost [právnická osoba]. a tato následně na žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože ji byla spolu s výzvou k vyjádření se řádně doručena.
3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.
4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:
5. Původní věřitelka a žalovaná si dne 25. 3. 2024 prostředky komunikace na dálku potvrdily uzavření smlouvy o úvěru č. [hodnota], kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované finanční prostředky (úvěr) až do výše 30 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet měsíčními splátkami. Úrok byl sjednán ve výši 40 % měsíčně, RPSN mělo činit 5 532,56 % (smlouva o úvěru, informační formulář). K tomuto žalobkyně doložila žádost o úvěr č. [hodnota], ve které je uvedeno, že žalovaná je svobodná, vlastní rodinný dům, je zaměstnaná s příjmem 35 953 Kč, výdaje činí 4 860 Kč (žádost o úvěr). Původní věřitelka následně dopisem ze dne 25. 7. 2024 zesplatnila úvěr (zesplatnění ze dne 25. 7. 2024) a pohledávku za žalovanou postoupila na [právnická osoba]. a tato společnost na žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek vč. seznamu pohledávek). Původní věřitelka postoupení žalované oznámila (oznámení o postoupení pohledávky). Žalované byla dne 23. 7. 2025 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. potvrzení o odeslání zásilky).
6. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy nezkoumala schopnost žalované úvěr splácet, nezjišťovala její příjmy a výdaje ani dluhovou minulost. Žalobkyně si je svých povinností jako profesionální poskytoval spotřebitelských úvěrů vědoma, a proto také pro tento případ navrhla, aby jí soud žalovanou částku přisoudil jako bezdůvodné obohacení. Pro případ bezdůvodného obohacení však žalovaná soudu nedoložila, že úvěrová částka byla žalované skutečně vyplacena; pokud žalobkyně navrhla učinit dotaz na banku žalované, zda v období od 25. 3. 2024 do 25. 7. 2024 byly provedeny ve prospěch účtu platby v celkové výši 20 000 Kč, pak jde o důkaz nadbytečný (nic nevypovídající), neboť i v případě, že by bankou bylo sděleno, že žalovaná v rozhodném období skutečně platby v souhrnné výši 20 000 Kč obdržel, nebylo by nadále zřejmé, kdo byl jejich odesílatelem, resp. že souhrnné platby v částce 20 000 Kč ve prospěch účtu poukázala právě původní věřitelka – žalobkyně soudu dosud nesdělila, z jakého účtu byl úvěr vyplacen, a to přestože byla soudem tázána.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni 12. 12. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:
13. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
14. Původní věřitelka porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy neposoudila úvěruschopnost žalované, nezjistila její příjmy a výdaje, způsob plnění dosavadních dluhů ani jiné údaje o její finanční a ekonomické situaci. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.
15. Jelikož žalobkyně neprokázala, že by jakákoliv částka byla žalované skutečně poskytnuta, ačkoli k tomu byla soudem řádně vyzvána, nezbylo soudu nežli uzavřít, že na straně žalované k bezdůvodnému obohacení nedošlo. Soud proto žalobu zcela zamítl.
16. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, žádné náklady ji však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
17. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 704 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 1 363 Kč, zbývá tedy doplatit 341 Kč (výrok III.). Nezaplatí-li žalobkyně doplatek soudního poplatku, bude pohledávka po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení předána k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.