Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 316 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 276 Kč- s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 710,08 Kč,- s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 542,62 Kč,- s úrokem 14,75 % ročně z částky 5 855,42 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení,- se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 5 855,42 Kč od 21. 1. 2026 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet soudu č. [č. účtu], variabilní symbol [var. symbol].
Odůvodnění
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 13 592 Kč (z toho 5 855,42 Kč jistina, 4 236,58 Kč poplatek a 3 500 Kč smluvní pokuty) s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] uzavřené dne 7. 6. 2023 mezi společností [právnická osoba], sídlem [adresa] [IČO] IČO, , jako úvěrující (dále jen „původní věřitelka“) a žalovanou jako úvěrovanou. Tvrdila, že původní věřitelka poskytla žalované peněžní prostředky 7 000 Kč a žalovaná dosud vrátila 2 684 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že původní věřitelka před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalované, a to zejména na základě zhodnocení informací získaných od žalované. Příjem byl doložen oznámeními o výši sociálních dávek. Původní věřitelka pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni. Žalovaná částku dosud nezaplatila, přestože jí byla zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila. Žalovaná se na výzvu nevyjádřila, soud proto dle § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že nemá žádné námitky.
4. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutkový stav:
5. Původní věřitelka a žalovaná si dne 7. 6. 2023 vlastnoručními podpisy potvrdily uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kterou se původní věřitelka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr spolu s poplatkem 5 776 Kč (z toho úrok 2 971 Kč, částka za zpracování spotřebitelského úvěru 1 500 Kč, částka za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 1 305 Kč) splatit ve 45 týdenních splátkách po 284 Kč (poslední splátka měla činit 280 Kč). Úroková sazba činila 86 % ročně a RPSN činila 239,13 % (smlouva o úvěru). K poměrům žalované původní věřitelka poznamenala, že bydlela v nájmu, měla základní vzdělání, byla svobodná, účelem úvěru mělo být vybavení domácnosti, vyživovala šest osob, byla na rodičovské dovolené, její celkový měsíční příjem činil 29 828 Kč, další příjmy domácnosti 20 000 Kč a odhadované výdaje měly činit 3 500 Kč, žalovaná neměla jiný úvěr ani kreditní kartu. Původní věřitelka dále zaznamenala, že příjem žalované ověřila z výpisu z účtu (soudu nepředložen) a z rozhodnutí o přiznání sociálních dávek (zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr). Žalovaná pobírala od 1. 1. 2023 přídavky na děti v celkové výši 8 650 Kč (oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory), příspěvek při pěstounské péči od 3. 2. 2023 ve výši 11 178 Kč (vyrozumění o přiznání dávky ze dne 13. 3. 2023) a rodičovský příspěvek od 14. 12. 2022 ve výši 10 000 Kč (oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory). Původní věřitelka poskytla žalované 7 000 Kč dne 7. 6. 2023 a žalovaná dosud zaplatila 2 684 Kč (tabulka umoření). Původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy č. [hodnota] – seznam pohledávek) a postoupení žalované oznámila (oznámení o postoupení pohledávky vč. podacího lístku z 13. 2. 2026). Žalované byla dne 30. 3. 2026 zaslána předžalobní výzva (předžalobní výzva vč. podacího lístku z 30. 3. 2026).
6. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí podstatné skutečnosti.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil takto:
13. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
14. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Podle výše citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustálené judikatury není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. [spisová značka], rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020).
15. Původní věřitelka při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla z údajů, které zaznamenala do zákaznické karty. Ze všech tam uvedených údajů ověřila pouze příjem žalované. Výši výdajů a dluhové zatížení neověřila vůbec. Zjištěné běžné výdaje 3 500 Kč jsou nadto nápadně nízké, zejména vzhledem k tomu, že žalovaná bydlela v nájmu a vyživovala 6 dětí. Trvala proto důvodná pochybnost o jejich správnosti. Kromě toho bylo na místě, aby si původní věřitelka ověřila, zda žalovaná nemá další úvěry a případně jaká je její platební morálka, v příslušných registrech (např. SOLUS, BRKI, NRKI), stejně tak měla ověřit, zda proti žalované není vedeno insolvenční řízení či exekuce. Původní věřitelka proto měla k posouzení úvěruschopnosti žalované přistupovat s vyšší mírou opatrnosti. Výše popsaný postup soud nepovažuje za dostatečný, neboť nevedl a ani vést nemohl k rozptýlení důvodných pochybností o schopnosti žalované úvěr splácet.
16. Původní věřitelka tedy porušila povinnosti vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, protože před uzavřením smlouvy řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, dostatečně spolehlivě nezjistila a neověřila její skutečné příjmy a výdaje. Smlouva o úvěru je proto podle § 87 odst. 1 o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o. z. absolutně neplatná.
17. Jelikož původní věřitelka poskytla žalované celkem 7 000 Kč a žalovaná dosud zaplatila pouze 2 684 Kč, je žalovaná podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru povinna poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu 4 316 Kč vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka v souladu s § 1879 a násl. o. z. přešla. Soud proto žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 316 Kč (výrok II.).
18. Jelikož nebyla uzavřena platná smlouva, žalobkyni (původní věřitelce) nevzniklo právo na smluvní úrok ani jiné poplatky a sankce. Soud proto žalobu ve zbývající části zamítl (výrok III.).
19. Soud žalobu zamítl i co do zákonného úroku z prodlení (výrok III.), neboť žalovaná dosud není v prodlení s vrácením jistiny (§ 1970 o. z.). Soud se ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu z rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka], podle kterého právo na úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká teprve v okamžiku prodlení s vrácením jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Žalovaná tedy bude v prodlení, až když nevrátí jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, kterou soud považuje vzhledem k výši jistiny za přiměřenou.
20. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.
21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok III.), neboť ve věci měla převážný úspěch žalovaná, které vzhledem k nečinnosti žádné náklady řízení nevznikly.
22. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto doměřil žalobkyni soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek činí 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 800 Kč, zbývá tedy doplatit 200 Kč (výrok IV.).