12 C 249/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhá zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Tvrdila, že s žalovaným uzavřela dne 10. 8. 2022 smlouvu o hotovostním úvěru č. [hodnota], na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 50 000 Kč. Smlouvou žalovaný rovněž přistoupil k rámcové pojistné smlouvě o pojištění schopnosti splácet úvěr. Žalovaný se zavázal uhradit úrok 19,99 % ročně a úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1 278 Kč. Dále byl sjednán poplatek 1 000 Kč. Jelikož žalovaný svůj závazek řádně neplnil, prohlásila žalobkyně 27. 3. 2024 úvěr za splatný. Při schvalování úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Krom dlužné jistiny 43 890,26 Kč žalobkyně rovněž požaduje zaplacení smluvního úroku, zákonného úroku z prodlení, smluvní pokuty 1 000 Kč a dlužného pojistného 312 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) za doručovací adresu místo jeho pobytu na území České republiky, což je adresa uvedená v záhlaví tohoto rozsudku. Z ust. § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel (resp. adresu místa pobytu cizince) tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu trvalého pobytu a duplicitně rovněž na doručovací adresu [adresa].

3. Smlouvou o úvěru podepsanou účastníky dne 10. 8. 2022 se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr 50 000 Kč na doplacení stávajícího úvěru z 16. 5. 2022 s tím, že zbylá částka bude poskytnuta coby bezúčelový úvěr na účet žalovaného, což se také stalo, jak vyplývá z doloženého potvrzení o vyplacení úvěru (vizte č. l. 25 spisu). Žalovaný se zavázal úvěr spolu se smluvním úrokem ve výši 19,99 % ročně, měsíční úhradou za pojištění (104 Kč) a poplatkem 1 000 Kč splatit v měsíčních splátkách po 1 278 Kč. RPSN činila 22,83 %. Dle čl. 5 byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení žalovaného se splácením úvěru účtovat žalovanému smluvní pokutu 500 Kč za každou opožděnou splátku. Z článku 6.2 úvěrových podmínek vyplývá oprávnění žalobkyně provést zesplatnění úvěru, pokud žalovaný bude v prodlení s úhradou splátky.

4. Žalobkyně před poskytnutím úvěru provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného zhodnocením jeho úvěrové historie (vizte úvěrovou zprávu na č. l. 14 až 19 spisu), informací získaných od žalovaného, bankovním výpisem a lustrací v registrech (vizte potvrzení o prověření úvěruschopnosti na č. l. 20 spisu).

5. Dopisem ze dne 27. 3. 2024 prohlásila žalobkyně úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 47 415,24 Kč s upozorněním, že v opačném případě bude nucena obrátit se na soud. Výše dlužné částky ke dni 27. 3. 2024 vyplývá z doloženého splátkového kalendáře se sumerizací předepsaných a uhrazených splátek (vizte č. l. 28 spisu).

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

9. V předmětné věci má soud po provedeném dokazování za prokázané, že dne 10. 8. 2022 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z. Dle smlouvy byla sjednána úroková sazba za poskytnutí úvěru 19,99 % ročně. Žalovaný porušil smluvní povinnosti, když úvěr nesplácel řádně a včas. Žalobkyně dopisem ze dne 27. 3. 2024 prohlásila úvěr k tomuto dni za splatný. Následujícím dnem se žalovaný dostal do prodlení. V souladu se smluvním ujednáním má žalobkyně nárok na úhradu smluvní pokuty dle § 2048 o. z. a pojistného. Soud proto uzavřel, že žaloba je důvodná, a proto jí v plném rozsahu vyhověl. S ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením dlužné částky, má žalobkyně právo na úhradu úroku z prodlení v zákonné výši (§ 1970 o. z.). Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.

10. Výrok o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kde se uvádí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, soud ji proto přiznal náhradu nákladů řízení, a to ve výši 1 809 Kč za zaplacený soudní poplatek a 200 Kč coby paušální náhradu nezastoupeného účastníka za dva úkony tkvící v předžalobní výzvě k plnění ze dne 27. 3. 2024 a v podání žaloby dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.