Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 2 000,85 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 8 655,71 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 20 429,51 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 000,85 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení, a úroku ve výši 19 % ročně z částky 2 000,85 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku za žalobu ve výši 600 Kč. Doplatek soudního poplatku je třeba zaplatit Okresnímu soudu v Kroměříži na účet č. [č. účtu], variabilní symbol [RČ], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 11. 2024 domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím a náhradou nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne 12. 10. 2014 smlouvu o zápůjčce č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku spolu s úrokem ve výši 3 731 Kč, odměnou za administrativní činnost v částce 4 222 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek v částce 10 710 Kč splatit ve 100 týdenních splátkách po 367 Kč. Žalovaná zápůjčku řádně nesplácela, když dosud uhradila pouze 38 775,68 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017.
2. Na výzvu soudu žalobkyně doplnila, že původní věřitelka splnila svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalované. Tyto informace byly zaznamenány v Zákaznické kartě.
3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože ji byla spolu s výzvou k vyjádření se řádně doručena do vlastních rukou.
4. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu nereagovala. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky.
5. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
6. Původní věřitelka poskytla žalované na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 10. 2014 peněžní prostředky v celkové výši 18 000 Kč, a to v hotovosti. Žalovaná se zavázala uhradit poskytnutou částku spolu s úrokem a poplatky (v celkové částce 18 663 Kč) 100 týdenními splátkami ve výši 367 Kč. V kartě zákazníka (žádosti o úvěr) ze dne 12. 10. 2014 žalovaná uvedla, že žije ve vlastním bydlení, je zaměstnaná s měsíční mzdou 6 000 Kč, dále pobírá invalidní důchod 7 312 Kč měsíčně, jiné příjmy činí 5 000 Kč měsíčně, celkové příjmy tedy činí 18 312 Kč. Žalovaná uvedla měsíční výdaje celkem 10 900 Kč (z toho 3 500 Kč na domácnost, 6 300 Kč splátky zápůjček, 200 Kč telefon a 900 Kč nájem). Poměry žalované měly být doloženy pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou a SIPO, které však soudu předloženy nebyly. Žalobkyně nedoložila, že by její právní předchůdkyně blíže ověřovala výdaje žalované. Žalobkyně rovněž nedoložila, že by její právní předchůdkyně lustrovala žalovanou v registrech dlužníků, v insolvenčním rejstříku či registru zahájených exekucí. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 a postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem z téhož dne, který byl doporučeně odeslán 15. 6. 2017. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 31. 10. 2024.
7. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
8. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 téhož ustanovení spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
9. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
12. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože žalovaná vystupovala ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná.
13. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o zápůjčce důsledně zabývala otázkou schopnosti žalované v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy a zápůjčku splácet. Žalobkyně soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalované v době před uzavřením smlouvy o zápůjčce, příjmy a výdaje žalované tak nelze ověřit. Žalobkyně navíc ani nedoložila žádný doklad o tom, že by snad její právní předchůdkyně provedla lustraci žalované v příslušných registrech dlužníků, což je s ohledem na v zákaznické kartě tvrzenou existenci zápůjček zcela zarážející. Postup původní věřitelky navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů žalované. Soud proto pokládá smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovanou za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 o. z. i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalované splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
14. Původní věřitelka tedy na základě neplatné smlouvy poskytla žalované finanční prostředky ve výši 18 000 Kč. Na straně žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 2991 o. z. a žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení vydat. Soud vycházel z tvrzení samotné žalobkyně, že žalovaná dosud uhradila 38 775,68 Kč (9 251,79 Kč před postoupením pohledávky a 29 523,89 Kč po postoupení). Žalovaná tedy bezdůvodné obohacení již vydala. Soud proto žalobu zamítl.
15. Žalovaná byla ve sporu úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
16. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, dosud bylo na poplatku uhrazeno 400 Kč. Povinností žalobkyně tudíž je doplatit soudní poplatek ve výši 600 Kč. Nebude-li doplatek soudního poplatku ve stanovené lhůtě uhrazen, bude věc předána po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.
17. Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s § 157 odst. 4 o. s. ř. ve zkráceném znění.