Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že žalobkyně je vlastníkem nově vytvořeného pozemku parc. č. [Anonymizováno] (ostatní plocha) o výměře [Anonymizováno] m2 v katastrálním území [adresa], který vznikl oddělením z pozemku parc. č. [Anonymizováno] (ostatní plocha), zapsaném v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Zlínský kraj – Katastrální pracoviště [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa], dle geometrického plánu č. [hodnota] -[Anonymizováno] vyhotoveného úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem [jméno FO], se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení v částce 1 350 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 10. 10. 2025 se žalobkyně domáhá určení, že je vlastníkem nově vytvořeného pozemku parc. č. [Anonymizováno] (ostatní plocha) o výměře [Anonymizováno] m2 v katastrálním území [adresa], který vznikl oddělením z pozemku parc. č. [Anonymizováno] (ostatní plocha), zapsaném v katastru nemovitostí u [právnická osoba] pro Zlínský kraj – Katastrální pracoviště [adresa] na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa], dle geometrického plánu č. [hodnota] -[Anonymizováno] vyhotoveného úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem [jméno FO] (dále jen „předmětná část pozemku p. č. [Anonymizováno] “ nebo také „předmět vydržení“). Tvrdila, že vlastní pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům [adresa], a dále zahradu parc. č. [Anonymizováno], které nabyla darovací smlouvou od své matky. Pozemek parc. č. st. [Anonymizováno] sousedí s pozemkem p. č. [Anonymizováno] jehož vlastníci byli zapsány nedostatečně identifikované osoby, a proto vlastnictví k tomuto pozemku přešlo po 31. 12. 2023 na žalovanou. Žalobkyně i její předchůdci užívali předmětnou část pozemku p. č. [Anonymizováno], jde o jedinou přístupovou cestu na její zahradu, tuto plochu udržuje a stará se o ní. Žalobkyně má tedy za to, že předmětnou část pozemku p. č. [Anonymizováno] mimořádně vydržela.
2. V rámci jednání soudu žalobkyně doplnila, že po celou dobu svého vlastnictví ví, že není vlastníkem předmětné části pozemku p. č. [Anonymizováno], ví, že vlastníkem nebyla ani její matka ani její prarodiče. Toto vědí všichni sousedé.
3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Má za to, že žalobkyně podmínky pro mimořádné vydržení pozemku nesplnila a ani splnit nemohla. Žalobkyně převzala věc do užívání přesto, že od počátku věděla, kdo je skutečný vlastník, k okamžiku chopení se držby věděla, že se ujímá cizího majetku, a že tím může jinému způsobit újmu. Jde z její strany tedy o nepoctivý úmysl. na straně žalobkyně schází držební vůle (animus possidendi), k čemuž žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2024 sp. zn. [spisová značka]. Z listiny ze dne 31. 12. 1947 lze navíc usuzovat, že užívání pozemku p. č. [Anonymizováno] 2 žalobkyní je založeno na výprose.
4. Mezi účastníky tedy bylo sporné právní posouzení otázky vydržení vlastnického práva žalobkyně k předmětné části pozemku p. č. [Anonymizováno].
5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy a výslechem svědkyně, z čehož učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkové stavu věci:
6. Mezi účastníky je nesporné, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je rodinný dům [adresa], a dále zahrady parc. č. [Anonymizováno] (k tomu rovněž vizte výpis z katastru nemovitostí na LV č. [hodnota], výpověď svědkyně [jméno FO]). Tyto nemovité věci žalobkyně nabyla od své matky ([jméno FO]) na základě darovací smlouvy ze dne 11. 12. 2002 (k tomu rovněž vizte výpis z katastru nemovitostí na LV č. [hodnota], darovací smlouvu z 11. 12. 2002, výpověď svědkyně [jméno FO]). [jméno FO] nabyla vlastnictví k těmto nemovitým věcem od svých prarodičů ([jméno FO] a [jméno FO]) darovací smlouvou z 23. 9. 1980 (k tomu rovněž vizte darovací smlouvu z 23. 9. 1980, výpověď svědkyně [jméno FO]). Žalovaná je vlastníkem sousedního pozemku parc. č. [Anonymizováno], který nabyla postupem dle § 65 odst. 9 zákona č. [Anonymizováno] Sb., katastrální zákon (k tomu rovněž vizte výpisy z katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] a LV č. [hodnota], Prohlášení o nabytí vlastnického práva státu včetně seznamu majetku, výpověď svědkyně [jméno FO]). Původními vlastníky pozemku parc. č. [Anonymizováno] byli [jméno FO], [Anonymizováno], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] (k tomu rovněž vizte výpisy z katastru nemovitostí na LV č. [hodnota], výpis z pozemkové knihy).
7. Geometrickým plánem č. [hodnota] -[Anonymizováno] [tituly před jménem] [jméno FO] vymezil předmětnou části pozemku p. č. [Anonymizováno] označenou v plánu jako pozemek p. č. [Anonymizováno] Z tohoto geometrického plánu, ortofotomapy na č. l. 23 spisu, leteckých snímků na č. l. 54 a 68 spisu soud zjistil prostorové rozmístění a vizuální podobu dotčených pozemků a jejich blízkého okolí.
8. Před podáním žaloby vedly strany vzájemnou komunikaci cílenou na odkup předmětné části pozemku p. č. [Anonymizováno] žalobkyní, avšak neúspěšně, jak bylo zjištěno z písemné komunikace založené na č. l. 12 až 20 spisu.
9. Dne 31. 12. 1947 v domě [jméno FO] uzavřel [jméno FO] se [Anonymizováno] a [jméno FO] (praděd žalobkyně) dohodu, z jejíhož obsahu se podává, že [jméno FO], toho času neznámého pobytu, neměla námitek, aby její pozemek byl dále užíván [Anonymizováno] [jméno FO] a [jméno FO] (vizte protokol ze dne 31. 12. 1947).
10. Dne 13. 5. 2011 žalobkyně u městského úřadu v Koryčanech uplatnila námitky ve věci stavebních úprav rodinného domu č. p. [Anonymizováno], jejímž vlastníkem je [jméno FO], jejímž obsahem mimo jiné uvedla, že ná základě smlouvy z roku 1947 má v užívání pozemek p. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno]. Námitky úřadu podala rovněž [jméno FO], z těchto však nebylo ničeho podstatného pro rozhodnutí ve věci zjištěno (vizte námitky ze dne 10. 5. 2011).
11. Svědkyně [jméno FO] (matka žalobkyně) potvrdila historické převody vlastnictví k pozemkům parc. č. st. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] z jejích prarodičů až na žalobkyni. Svědkyně vypověděla, že jak ona, tak její prarodiče vždy věděli, že nejsou vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno] ani její předmětné části tvořící průjezd k zahradě. Předmětnou část pozemku p. č. [Anonymizováno] užívali krom nich také sousedé (např. [Anonymizováno], [jméno FO], pí [jméno FO]) a obec.
12. Byly-li v řízení provedeny důkazy, ze kterých soud nevycházel, je tomu tak z důvodu, že tyto důkazy neměly význam pro rozhodnutí ve věci samé (např. darovací smlouva na č. l. 50verte až 53 spisu).
13. Pokud žalovaná navrhovala důkaz výpisem z katastru nemovitostí na LV č. [hodnota] pro obec [adresa] k datu 1. 10. 2024 a 31. 12. 2023, a na LV č. [hodnota] pro obec [adresa], pak soud důkaz neprovedl, když následným sdělení žalované bylo zjištěno, že návrh byl učiněn písařskou chybou. Dále soud neprovedl důkaz prohlášením o příslušnosti hospodařit s majetkem státu ze dne 12. 2. 2024, neboť jednak žalovaná listinu soudu ani k výzvě nedoložila, jednak skutečnost vlastnictví pozemku p. č. [Anonymizováno] žalovanou je zjištěno jiným způsobem (nesporná tvrzení stran, výpis z katastru nemovitostí ad.). Soud dále neprovedl ani důkaz výslechem svědkyň [jméno FO] a [jméno FO], neboť s ohledem na skutkové a právní závěry, jak jsou tyto podrobně popsány níže, jde o důkazy ryze nadbytečné.
14. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
15. Žalobkyně se určovací žalobou domáhá určení, že je vlastníky předmětu vydržení, jehož katastrálním vlastníkem je žalovaná. Naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva ve smyslu § 80 o. s. ř. je proto ve věci dán potřebou žalobkyně odstranit nesoulad jí tvrzeného skutečného stavu se stavem zapsaným v katastru nemovitostí, a tím i nutností odstranění nejistoty v právním postavení žalobkyně, coby případného vlastníka předmětu vydržení.
16. Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.
17. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.
18. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.
19. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto jí v celém jejím rozsahu zamítl. Žalobkyně se domáhá určení vlastnického práva k části pozemku p. č. [Anonymizováno] na základě mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o. z. K tomu je na místě odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, který ve svém usnesení ze dne 17. 12. 2024 sp. zn. [spisová značka] vyložil, že: „… Základní podmínkou úvah o tom, zda mohlo dojít k vydržení vlastnického (či jiného) práva k pozemku, je (u řádného i mimořádného vydržení) zjištění, že ten, kdo se vydržení domáhá, byl držitelem tohoto pozemku, a kdy se ujal držby; k závěru o držbě nestačí zjištění, že pozemek užíval (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. [spisová značka]). Pro vznik držby je nezbytné naplnění dvou předpokladů: vůle s věcí nakládat jako s vlastní (animus possidendi – prvek subjektivní) a faktické ovládání věci – panství nad věcí (corpus possessionis – prvek objektivní). Nestačí, je-li dána jen držební vůle nebo jen faktické ovládnutí věci; oba tyto prvky musí být splněny současně (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. [spisová značka], či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. [spisová značka]). Pokud je faktické užívání opíráno o právo užívat pozemek jiného vlastníka, nemůže jít o držbu vlastnického práva (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. [spisová značka]). V usnesení ze dne 30. 1. 2024, sp. zn. [spisová značka], Nejvyšší soud vyložil, že pokud žalobci pozemek užívali s vědomím, že je vlastnictvím jiného vlastníka, absentovala na jejich straně jejich držební vůle (animus possidendi), a to i v případě, že byli přesvědčeni o tom, že mají nárok na to, aby jim pozemek byl do jejich vlastnictví převeden, a fakticky o něj pečovali, jako by byl jejich vlastní. K vydržení tak nemohlo dojít (srovnej rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. [spisová značka]).
20. Citované judikaturní závěry jsou plně aplikovatelné rovněž v poměrech projednávané věci. Žalobkyně i její právní předchůdci užívali pozemek p. č. [Anonymizováno] vždy s vědomím, že jsou ve vlastnictví jiného. Proto na straně žalobkyně chybí držební vůle (animus possidendi). V takovém případě nemohla žalobkyně nabýt pozemek (ani jeho část) na základě mimořádného vydržení ve smyslu § 1095 o. z. a soudu proto nezbylo nežli žalobu zamítnout. S ohledem na uvedené závěry se již soud pro nadbytečnost a z důvodu hospodárnosti řízení dále nezabýval tvrzením žalované o možném užívání pozemku p. č. [Anonymizováno] ze strany žalobkyně z titulu výprosy a ani tvrzením žalované o nepoctivém úmyslu.
21. Výrok o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady řízení, má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, soud ji proto přiznal náhradu nákladů řízení, a to ve výši 1 350 Kč. Náklady jsou tvořeny paušální náhradou nezastoupeného účastníka za tři úkon tkvící v písemném vyjádření k žalobě, přípravě na jednání soudu a účasti na jednání soudu dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025 sp. zn. [spisová značka]. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.
22. Soud závěrem apeluje na účastníky, aby nastolili vzájemnou mimosoudní komunikaci vedenou principy slušnosti a pokusili se věc vyřešit společnými kroky vedoucími ke spokojenosti všech účastníků. Z postoje žalované je zřejmé, že se odprodeji pozemku p. č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] ani její části tvořící průjezd k pozemku žalobkyně nebrání.