16 C 100/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, resp. žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala, aby soud uložil žalované uhradit částku [částka], zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 15 %, zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 15 %, částku [částka] a náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

2. Žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s částkou ve výši [částka] představující úrok ve výši [částka], poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka], poplatek za rozšířené doplňkové služby ve výši [částka] (spočívající v poplatku za konformní poskytnutí a splácení ve výši [částka] a poplatek za flexibilní splácení ve výši [částka]). Zároveň žalovaná přistoupila k volitelnému doplňkovému pojištění, které za sjednanou dobu činí [částka]. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala uhradit činila [částka] a měla být uhrazena v 21 splátkách po [částka]. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě jí získaných a odsouhlasených informací zaevidovaných v zákaznické kartě, kdy jejím podpisem žalovaná stvrdila, že disponuje použitelným příjmem.

3. Žalovaná uhradila toliko [částka], řádně pak neuhradila 2., 3. a 4. splátku, tedy 3 po sobě jdoucí splátky, a proto byl dluh dne [datum] zesplatněn.

4. Žalobkyně požaduje po žalované uhradit částku [částka] (poskytnutá jistina) poplatek ve výši [částka], (úrok ve výši [částka], částka za zpracování ve výši [částka], poměrná částka za rozšířené a doplňkové služby ve výši [částka]); poplatek za vymáhání dluhu ve výši [částka], poplatek za zaslané upomínky v celkové výší [částka] a poměrnou část pojistného ve výši [částka]. V součtu se pak jedná o celkovou částku ve výši [částka]. Celková výše dluhu tak činí [částka]. Dále žalobkyně požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně. S ohledem na skutečnost, že k zesplatnění celé výše dluhu došlo dne [datum], a žalovaná zaslala dne [datum] částku ve výši [částka] a dne [datum] částku ve výši [částka], žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

5. Žalobkyně žalované dne [datum] prostřednictvím právního zástupce zaslala předžalobní upomínku, kterou si však žalovaná nevyzvedla a žalobkyně se proto obrátila na soud.

6. Na výzvu soudu žalobkyně dne [datum] (č.l. 40-45 spisu) doplnila, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost, když před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované, a to standardizovaným procesem. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány doklady od žalované. Dále obchodní zástupce nahlíží do interních a externích databází. Tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě a jsou zasílány na centrálu k vyhodnocení, kdy hodnocení probíhá na základě tzv. scoringu.

7. Po ověření totožnosti žalovaná při žádosti o úvěr uvedla, že bydlí v nemovitosti, kterou spoluvlastnila, nevlastnila automobil. Měla bankovní účet a základní vzdělání, byla svobodná s vyživovací povinností k jedné osobě (tyto údaje nebyly ověřovány). Žalovaná uvedla, že spotřebitelský úvěr žádá za účelem vybavení domácnosti). Uvedla, že je na rodičovské dovolené s příjmem [částka] měsíčně (rodičovský příspěvek ve výši [částka] a přivýdělek [částka]), což doložila výplatními páskami a rozhodnutím o přiznání rodičovského příspěvku. Uvedla, že nemá kreditní kartu ani spotřebitelský úvěr u jiné společnosti (což potvrdil i dotaz na NRKI/BRKI) měsíční výdaje přesahovaly životní minimum [částka], odhadla je na [částka]. Žalovaná byla spoluvlastníkem nemovitosti, ve které bydlela. Bylo zjištěno, že žalovaná žádala u jiné nebankovní společnosti o poskytnutí osobního úvěru ve výši [částka] (splatit měla [částka]), tato žádost však byla zamítnuta. Žalobkyně neměla o schopnosti žalované úvěr splácet pochybnosti. Ve svém podání žalobkyně dále potvrdila, že žalovaná uhradila formou 3 splátek částku [částka], a to tak, že uhradila dne [datum] částku ve výši [částka] (z čehož částka ve výši [částka] byla započítána na úrok, částka ve výši [částka] na jistinu, částka ve výši [částka] na náklady sjednání a doplňkové služby a částka ve výši [částka] na doplňkové pojištění); dne [datum] uhradila částku ve výši [částka] (z čehož částka ve výši [částka] byla započítána na úrok, částka ve výši [částka] na jistinu, částka ve výši [částka] na náklady sjednání a doplňkové služby a částka ve výši [částka] na doplňkové pojištění); a dne [datum] uhradila částku ve výši [částka] (z čehož částka ve výši [částka] byla započítána na úrok, částka ve výši [částka] na jistinu, částka ve výši [částka] na náklady sjednání a doplňkové služby a částka ve výši [částka] na doplňkové pojištění).

8. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalovaná nemá datovou schránku, ani si nezvolila doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jejího trvalého bydliště. Z § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalované na shora uvedenou adresu. Protože nebyla jako adresát zastižena, byla jí zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedla na poště. Žalovaná si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř. Nadto soud žalované zaslal zásilku také na adresu [adresa], která se však také vrátila soudu.

9. K tomu lze dodat, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1308/10).

10. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. bez jednání na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. Žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, žalovanou soud vyzval, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, žalovaná na tuto výzvu nereagovala a soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. u žalované předpokládal, že proti projednání věci bez nařízení jednání nemá žádné námitky.

11. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

12. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr (č.l. 12) ze dne [datum] bylo zjištěno, že jejím prostřednictvím žalovaná (po jejím ověření totožnosti dle občanského průkazu – viz č.l. 13v-14 spisu) požádala žalobkyni [Jméno žalobkyně]. o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši [částka], přičemž v zákaznické kartě uvedla, že je spoluvlastníkem nemovitosti ve které bydlí, je svobodná, má jednu vyživovací povinnost. V době žádosti byla na mateřské dovolené. Úvěr si brala za účelem vybavení domácnosti. Automobil nevlastnila. Její čistý příjem činil [částka] z mateřské, a [částka] z přivýdělku. Měsíční výdaje byly uvedeny ve výši [částka]. Neměla kreditní kartu ani jiný spotřebitelský úvěr, měla bankovní účet. Dle žádosti bylo předloženo potvrzení o příjmu za období 05/22 a 06/22 a výměr rodičovského příspěvku. Tyto doklady však soudu předloženy nebyly. Z výpisu NRK/BRKI (č.l. 44-45) pak bylo zjištěno, že žalovaná byla lustrována v evidencích dlužníků.

13. Smlouvou o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] bylo prokázáno, že touto smlouvou se žalobkyně zavázala poskytnout a také poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit věřitelce jistinu ve výši [částka] a zaplatit poplatek výši [částka], který se skládal z úroku ve výši [částka], částce za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka], částce za rozšířené doplňkové služby ve výši [částka] (které jsou tvořeny komfortním splácením ve výši [částka] a flexibilním splácením ve výši [částka]), kdy žalovaná si dále zvolila pojištění za sjednanou dobu ve výši [částka] (viz zařazení zákazníka do pojistného programu na č.l. 14v, 15). Celkovou částku [částka] měla žalovaná uhradit v 21 měsíčních splátkách po [částka], poslední splátka měla činit [částka]. Úroková sazba činila 86 %, RPSN 136,57 % (viz smlouva na č.l. 11 spisu).

14. Žalované byly poskytnuty standardní informace o spotřebitelském úvěru, ve kterém byla seznámena s výší úvěru a poplatků (č.l. 15v-16).

15. Ze záznamu o opravě písemné chyby ve smluvní dokumentaci ke spotřebitelském úvěru (č.l. 13) pak bylo zjištěno, že bylo doplněno datum zpracování na druhé straně dokumentů (zákaznická karta, informace o úvěru, smlouva) na [datum].

16. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaná uhradila celkem [částka] (č.l. 17).

17. Předžalobní výzva k úhradě ze dne [datum] byla žalované odeslána dne [datum], kdy tuto si žalovaná nevyzvedla (viz. č.l. 18-19).

18. Žalobkyně již jednou totožnou žalobu podala, a to v rámci řízení EPR [č. účtu], které bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno, a proto ji podala znovu pod EPR [č. účtu], kdy toto řízení je nadále vedeno pod sp.zn. [spisová značka] (viz č.l. 20-32).

19. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil, neboť neměly pro věc význam.

20. Dle názoru soudu však žalobkyně neprokázala, že by náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalované. Ve spise se nenachází relevantní důkaz, ze kterého by vyplývalo, že původní věřitelka řádně zjišťovala a posuzovala majetkové a osobní poměry žalované.

21. Ze shora provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

22. Žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala uhradit půjčenou částku spolu s poplatky a úrokem. Žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet.

23. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

27. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

28. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

29. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

30. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaná), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum]. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do [datum] navozovala dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do [datum]).

31. Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy.

32. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne [datum] rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES. Na závěry Evropského soudního dvora ostatně reagoval i český zákonodárce, když novelou obsaženou v zákoně č. 96/2022 Sb. došlo s účinností od [datum] ke změně § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru tak, že dle nového znění tohoto ustanovení soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

33. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

34. Soud má tedy v projednávané věci za to, že žalobkyně nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto je předmětná smlouva o úvěru absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

35. Soud především podotýká, že žalobkyně dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované, soudu nedoložila žádný doklad, který by prokazoval ověřování tvrzených příjmů a výdajů žalované v době před uzavřením smlouvy o úvěru. Příjmy a výdaje žalované tak nelze ověřit. V případě příjmů ze zákaznické karty žalobkyně neprokázala (byť toto tvrdila), že by ověřila tvrzený příjem žalované (nepředložila oznámení o výši rodičovského příspěvku, které měla původní věřitelka dle zákaznické karty k dispozici ani doklad o vedlejším příjmu). Nelze přitom přehlédnout, že žalovaná byla na rodičovské dovolené, měla vyživovací povinnost k dítěti a výše jejích příjmů v celkové částce [částka] by zcela jistě nepostačovala k pokrytí všech potřeb žalované i dítěte, a současně k úhradě sjednaných splátek.

36. Pokud jde o výdaje, pak není zřejmé, zdali jsou v nich promítnuty také náklady na bydlení, energie, na základní živobytí apod., neboť částka [částka] zcela evidentně nemůže zahrnovat veškeré měsíční výdaje žalované a jejího dítěte, včetně nákladů na bydlení, stravu apod. (byť dle tvrzení žalované, že tato bydlela v nemovitosti ve svém spoluvlastnictví). Žalobkyně rovněž neprokázala, že by tvrzené výdaje ověřila (nepředložila žádné složenky, účty, SIPO apod.). Nadto sama žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že žalovaná si žádala u jiné nebankovní společnosti o úvěr ve výši [částka] a tento jí nebyl poskytnut, což mělo vzbudit u žalobkyně pochybnosti.

37. Ležérní postup žalobkyně tedy navozuje pochybnosti o tom, že jejím skutečným cílem bylo posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně dle názoru soudu neměla dostatek ověřených informací k tomu, aby mohla dojít k závěru, že o schopnosti žalované splácet úvěr nelze důvodně pochybovat. Dle názoru soudu se jednalo pouze o formalistické zachycení příjmů a výdajů.

38. Žalobkyně tedy poskytla žalované plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši [částka]. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaná nijak nezpochybnila, že žalovaná na úvěr dosud uhradila pouze [částka]. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaná uhradila, nese žalovaná, která však byla v tomto řízení zcela pasivní a netvrdila, že by snad uhradila vyšší částku, než uvádí žalobkyně. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky, ani poplatky apod.

39. Soud proto uložil žalované, aby uhradila žalobkyni, na niž byla pohledávka postoupena, částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z., a ve zbývající části žalobu zamítl.

40. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

41. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaná dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

42. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

43. Žalovaná byla ve sporu převážně úspěšná, žádné náklady jí však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

44. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků [částka], dosud bylo na poplatku uhrazeno [částka]. Povinností žalobkyně je tak doplatit soudní poplatek ve výši [částka].

45. Žalobkyně je povinna zaplatit ČR – Okresnímu soudu v Kroměříži doplatek soudního poplatku na účet soudu č. [č. účtu], VS: [var. symbol]. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.