16 C 108/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručenou dne [datum] domáhala na žalovaném ve výroku uvedených částek a úhrady nákladů řízení ve výši [částka]. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], IČ [IČO], uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě umožnila žalovanému čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do sjednané výše [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal hradit v souvislosti s poskytnutým úvěrem minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byl žalovaný povinen hradit, byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který byl žalovanému dostupný online na účtu [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. O vystavení rozpisu plateb byl žalovaný vyrozuměn e-mailem. Minimální měsíční splátky byl žalovaný povinen uhradit vždy do data splatnosti dle rozpisu plateb a dle smlouvy. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal hradit právnímu předchůdci žalobce smluvní úrok ve výši sjednané ve smlouvě. Dále se žalovaný zaváhal hradit právní předchůdkyní žalobkyně poplatky a náklady. Žalovaný neplnil své smluvní závazky řádně a včas a dostal se do prodlení, pročež byl žalovaný vyzván k nápravě. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil a úvěr byl prohlášen za splatný ke dni [datum].

2. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně.

3. Od uzavření smlouvy po postoupení pohledávek uhradil žalovaný celkem částku [částka]. Od postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka.

4. Na výzvu soudu žalobkyně dne [datum] (č.l. 47) svou žalobu doplnila tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Původní věřitelka vzala v potaz sociální situaci a demografická data žalovaného, jakožto i informace z interních databází a externích registrů (tj. ověření závazků žalovaného v bankovních a nebankovních registrech). Dále kontrolovala bonitu a udržitelnost příjmů žalovaného, což prokazoval předložením dokladů právní předchůdkyni žalobkyně, zejména předložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupnění náhledu do něj, kdy byly vyhodnocovány pohyby na účtu stran příchozích a odchozích plateb. Z uvedených poznatků bylo zjištěno, že žalovaný je schopen hradit úvěr ve výši poskytnutého limitu [částka]. Úvěr žalovaný čerpal prostřednictvím poskytnuté kreditní linky s možností opakovaného čerpání do výše sjednaného limitu. Žalovaný čerpal celkem částku [částka] a uhradil celkem částku [částka], kdy tato částka byla započítána na jistinu ve výši [částka], úrok ve výši [částka], smluvní úrok z části jistiny ve výši [částka] a poplatky za upomínky ve výši [částka]. K tomu žalobkyně doložila potvrzení o provedení transakce. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostačující.

5. Usnesením ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k vyjádření k žalobě.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ustanovení § 46b písm. a) o. s. ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba byla zaslána žalovanému na shora uvedenou adresu, kde si ji žalovaný nevyzvedl. Dále byla žalovanému zaslána zásilka na adresu [adresa]. Protože nebyl zastižen, byla mu zde dne [datum] zanechána výzva, aby si písemnost vyzvedl na poště. Žalovaný si zde zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedl, a proto mu byla zásilka dne [datum] vhozena do domovní schránky. Soud považuje žalobu za doručenou uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o. s. ř.

7. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o. s. ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.

8. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:

9. Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] (č.l. 13-18), jejíž součástí byly obchodní podmínky o spotřebitelském úvěru a standardní informace o spotřebitelském úvěru, bezúčelový spotřebitelský úvěru ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše pevně stanoveného stropu spotřebitelského úvěru ve výši [částka], kdy smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Finanční prostředky byly zasílána na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě. Ve smlouvě bylo ujednáno, že minimální měsíční splátka bude hrazena každého 11. dne v kalendářním měsíci, a to vždy do doby, dokud zákazník neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnost plateb, bude sdělena každý měsíc prostřednictvím rozpisu plateb dostupný klientovi online. Roční pevná úroková sazba činila 54 %, RPSN činilo 70,81 %, celková částka k zaplacení činila [částka].

10. Totožnost žalovaného byla před poskytnutím úvěru ověřena dle jeho občanského průkazu (viz č.l. 19 spisu).

11. Z tabulky umoření (viz č.l. 20-26 spisu) a potvrzení o provedení transakce (č.l. 48-51 spisu) bylo zjištěno, že žalovaný čerpal celkem částku [částka] a uhradil celkem částku [částka].

12. Výzvou před zesplatněním ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě částky [částka] (viz č.l. 27 spisu).

13. Ze smlouvy o postoupení pohledávek (viz č.l. 28-30), seznamu postoupených pohledávek (č.l. 3133) a oznámení o postoupení pohledávky s podacím lístkem (č.l. 34-35) bylo zjištěno, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum] zaslaným doporučeně.

14. Výzvou k plnění ze dne [datum] spolu s podacím lístkem (č.l. 36-37) bylo zjištěno, že žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní upomínka.

15. Žalobkyně neprokázala, že by její právní předchůdkyně náležitě zjišťovala a posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně žádným způsobem nedoložila důkazy, které by prokazovaly její tvrzení stran posuzování úvěruschopnosti žalovaného uvedená v žalobě a vyjádření ze dne ze dne [datum]. Ve spise není žádný důkaz o tom, že by právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného. Nejsou doloženy ani tvrzené výpisy z bankovního účtu žalovaného či lustrace žalovaného v databázích dlužníků. Právní předchůdkyně žalobkyně měla věnovat prověřování majetkové situace dlužníka daleko více pozornosti.

16. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle ust. § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle ust. § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

24. Podle ust. § 87 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

25. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

26. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi stranami došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru (či zápůjčky) povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shodná povinnost byla věřiteli uložena i v předchozí právní úpravě obsažené v § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum]. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu není pochyb o tom, že nesplnění této povinnosti bylo sankcionováno absolutní neplatností (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Nová úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb. navozuje dojem, že porušení povinnosti věřitele důsledně zkoumat úvěruschopnost žalovaného je sankcionováno pouhou relativní neplatností (srov. doslovné znění § 87 odst. 1 citovaného zákona ve znění účinném do [datum]). Při výkladu a aplikaci právních předpisů nelze pomíjet jejich účel a smysl, soudy nemohou vycházet pouze z doslovného znění zákona.

27. Jak vyplývá z nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 21/96, „… soud není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, kdy to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle; rozhodnutí soudu se musí zakládat na racionální argumentaci …“. Přijetím zákona č. 257/2016 Sb. sledoval zákonodárce posílení ochrany spotřebitele jako slabší smluvní strany (nikoliv její oslabení). To vyplývá jak z důvodové zprávy, tak i z rozsahu zákonné právní úpravy. Pokud tedy záměrem zákonodárce nebylo novou právní úpravou oslabit ochranu spotřebitele, ale naopak tuto ochranu posílit, musí být závěr soudu takový, že neplnění povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele bude mít za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, neboť jinak (v případě pouhé relativní neplatnosti, navíc časově omezené) by nebyl neplněn smysl a účel nové právní úpravy. Současně, pokud má nová právní úprava za cíl „posílení principu zodpovědného úvěrování“, je zřejmé, že věřitel musí být touto úpravou dostatečně efektivně motivován k řádnému plnění svých povinností, a to případně i stanovením účinných sankcí, a to i soukromoprávních. Pouhá relativní neplatnost, na rozdíl od neplatnosti absolutní, takovou účinnou sankcí není. Navíc dne [datum] rozhodl Evropský soudní dvůr ve věci C-679/18 tak, že úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, týkající se přezkumu úvěruschopnosti a především povinnosti spotřebitele uplatnit námitku ve stanovené lhůtě, aby byla smlouva prohlášena za neplatnou, není v souladu se směrnicí EU č. 2008/48/ES.

28. Soud proto vycházel z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]).

29. Soud má tedy v předmětné věci za to, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když ani v jednom případě dostatečně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva o zápůjčce absolutně neplatná ve smyslu § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

30. Soud především podotýká, že původní věřitelka důsledně nezkoumala příjmy a výdaje žalovaného, kdy ve spise se k tomuto nenachází žádná relevantní tvrzení ani důkazy, stejně tak ve spise není důkaz o tom, že by byl žalovaný před poskytnutím úvěru lustrován v evidencích dlužníků. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, kdy konkrétní zjištěné informace však žalobkyní doloženy nebyly.

31. Původní věřitelka tak porušila ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytla spotřebitelský úvěr přesto, že zde byly objektivní pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

32. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a to konkrétně ve výši [částka]. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně, které žalovaný nijak nezpochybnil, že žalovaný za celou dobu uhradil částku [částka]. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nebyly platně sjednány ani úroky a ani poplatky.

33. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jakou částku žalovaný uhradil, nese žalovaný, který však byl v tomto řízení zcela pasivní a netvrdil, že by snad uhradil více. Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, nevznikl právní předchůdkyni žalobkyně nárok ani na další platby vyplývající ze smlouvy. Soud proto uložil žalovanému, aby uhradil žalobkyni, na niž byla pohledávka postoupena, částku [částka] z titulu bezdůvodného obohacení dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně také dle § 2991 odst. 1 o. z. a ve zbývající části žalobu zamítl.

34. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

35. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

36. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.

37. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že nárok na náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.

38. Vzhledem k tomu, že soud nevydal ve věci elektronický platební rozkaz a pokračoval v řízení, bylo povinností soudu doměřit soudní poplatek za návrh na zahájení řízení dle položky 2 odstavec 2 sazebníku soudních poplatků. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení činí dle položky 1 odst. 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků částku [částka] (soud přitom vychází z předmětu řízení bez příslušenství), dosud bylo na poplatku uhrazeno [částka]. Je tedy povinností žalobkyně doplatit soudní poplatek ve výši [částka].

39. V případě, že tato částka nebude uhrazena, bude pohledávka předána nejdříve po 30 dnech od uplynutí lhůty k zaplacení k vymáhání příslušnému celnímu úřadu.