16 C 150/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „původní věřitelka“), uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které mu byl poskytnut úvěr [částka] (z toho [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum]. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky www.[Anonymizováno].cz (dříve www.[Anonymizováno] -[Anonymizováno].cz), na které se žalovaný nejprve zaregistroval svými osobními údaji, vč. telefonního čísla a e-mailové adresy, a následně požádal o úvěr. Žalovaný prokázal svou totožnost kopií občanského průkazu a autorizační platbou [částka] ze svého účtu a návrh na uzavření smlouvy podepsal kliknutím na tlačítko „podpis“. Původní věřitelka návrh akceptovala sdělením v klientském profilu a e-mailem. Úvěruschopnost žalovaného posoudila na základě doložení příjmu. Žalovaný úvěr nesplatil, přestože byl upomínkou ze dne [datum] informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne [datum]. Žalovaný dosud uhradil pouze [částka]. Pohledávka za žalovaným byla nejprve postoupena na společnost [právnická osoba]., která ji dále postoupila žalobkyni. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána [datum].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle § 115a o. s. ř. na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalovaný byl vyzván, aby se vyjádřil, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu však nereagoval. Soud proto v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal, že žalovaný nemá žádné námitky. Žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě. Soud tedy rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř.

4. Soud má za prokázané následující skutečnosti:

5. Z listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] soud zjistil, že jako úvěrující je označena původní věřitelka a jako úvěrovaný je označen žalovaný, a to jménem, rodným číslem, číslem občanského průkazu, bydlištěm, e-mailem, telefonním číslem a číslem účtu [č. účtu]. Listina je datována dnem [datum] a je podepsaná zástupcem původní věřitelky. [adresa] podpisu úvěrovaného je uvedena informace, že žalovaný připojil podpis z IP adresy [Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno].[Anonymizováno]. V listině je uvedeno, že úvěrující se zavazuje poskytnout úvěrovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, bezúčelový, nezajištěný, s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr), a to na dobu neurčitou, a úvěrovaný se zavazuje úvěr vrátit v jedné splátce spolu s úrokem ve výši 457,50 % ročně. Úvěrový limit činí [částka], RPSN činí 4 678,99 % (viz smlouva o spotřebitelském úvěru vč. příloh na č.l. 11-19).

6. Z čestného prohlášení, které je přílohou smlouvy o spotřebitelském úvěru, soud zjistil, že žalovaný původní věřitelce sdělil, že je ženatý, počet závislých osob včetně žalovaného je 3, je majitelem nemovitosti na adrese bydliště [adresa], má příjem ze zaměstnání ve výši [částka] měsíčně, měsíční výdaje na domácnost jsou [částka] a měsíční splátky jiných úvěrů činí [částka] (viz č.l. 12 verte).

7. Z výpisu z klientského účtu soud zjistil, že původní věřitelka sdělila žalovanému, že došlo k předčasné splatnosti smlouvy o úvěru a vyzvala jej k zaplacení jistiny [částka] a smluvního úroku [částka] (viz č.l. 22).

8. Z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitelka dne [datum] odeslala částku [částka] na účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] (viz č.l. 20).

9. Z potvrzení o provedení transakce ze dne [datum] soud zjistil, že původní věřitelka dne [datum] odeslala částku [částka] na účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] (viz č.l. 21).

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. přílohy 1 soud zjistil, že původní věřitelka postoupila pohledávku za žalovanou společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. (viz smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 23-24, seznam pohledávek na č.l. 28).

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. přílohy 1 soud zjistil, že společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [právnická osoba]. postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni (viz č.l. 25-26).

12. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že původní věřitelka žalovanému oznámila, že pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobkyni (viz č.l. 28). Spolu s oznámením byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka (viz čl. 28 verte). Zásilka byla podána na poště [datum] a byla odeslána na adresu žalovaného uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku (viz dodejku na č.l. 29).

13. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Původní věřitelka poskytla žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském (revolvingovém) úvěru č. [hodnota] peněžní prostředky ve výši [částka]. Původní věřitelka před uzavřením smlouvy z prohlášení žalovaného zjistila, že je ženatý, na jeho příjmu jsou závislé tři osoby včetně žalovaného, žalovaný je majitelem nemovitosti na adrese uvedené v záhlaví, má příjem ze zaměstnání [částka] měsíčně, měsíční výdaje na domácnost jsou [částka] a splácí jiné úvěry částkou [částka] měsíčně. Původní věřitelka následně postoupila pohledávku za žalovaným na společnost De Vries [právnická osoba]., která ji dále postoupila žalobkyni. Původní věřitelka oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalovaný na tento úvěr dosud vrátil [částka]. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu.

14. Soud posuzoval věc dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „o. z.“), a rovněž dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

15. Podle § 86 odst. 1 zákona spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.

21. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel (žalovaný), bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel pak poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

22. Soud proto vycházel z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též z ustanovení § 580 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z. a přihlédl i bez návrhu k neplatnosti jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytnout jen v případě, že „nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet“, chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

23. Bylo zjištěno, že původní věřitelka před uzavřením smlouvy zjišťovala osobní a majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje a dluhovou minulost toliko z prohlášení žalovaného, které žádným způsobem neověřila. Údaje, které žalovaný uvedl v čestném prohlášení, jsou zjevně nepravdivé. Žalovaný uvedl, že jeho výdaje na domácnost jsou [částka] měsíčně, přestože jsou na něm závislé další dvě osoby. Tato částka je natolik nízká, že by nepostačovala na živobytí jednoho člověka, natož tří lidí. Žalovaný dále uvedl, že je majitelem bydlení na adrese [adresa]. Ve skutečnosti se však jedná o adresu městského úřadu. Kdyby původní věřitelka postupovala v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, musela by zjistit, že jsou žalovaným uvedené skutečnosti nepravdivé. Pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet vyplývaly také z toho, že již v době uzavření smlouvy splácel jiné úvěry částkou [částka] měsíčně. Původní věřitelka se omezila pouze na formální zaznamenání údajů o příjmech a výdajích žalovaného, aniž by skutečně posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že původní věřitelka nepostupovala dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je předmětná smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a podpůrně též § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z.

24. Jelikož původní věřitelka poskytla žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný dosud vrátil pouze [částka], je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 2991 odst. 1 o. z. povinen žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku, vrátit zbytek poskytnuté jistiny v době přiměřené svým možnostem. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] (výrok I. rozsudku).

25. Jak vyplývá z ustanovení § 87 odst. 1 poslední věta zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] dospěl k následujícím závěrům: „… Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze [právnická osoba] vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2017, s. 436-440). ….. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“

26. Promítnutím shora uvedených judikaturních závěrů Nejvyššího soudu do poměrů projednávané věci dospěl soud k přesvědčení, že nárok žalobkyně na úroky z prodlení dosud nevznikl, neboť do prodlení se žalovaný dostane až tehdy, pokud neuhradí dlužnou jistinu úvěru ve lhůtě stanovené tímto rozhodnutím, kterou považuje soud za přiměřenou ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Soud proto žalobu co do úroků z prodlení zamítl (výrok II.).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].

29. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.