Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 8 720 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 720 Kč ve výši 10 % ročně od 20. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení částky 5 307,28 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 426,39 Kč od 25. 6. 2019 do 19. 3. 2020 a zákonným úrokem z částky 706,39 Kč od 20. 3. 2020 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
III. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 956,08 Kč, v této části se žaloba zamítá.
IV. Domáhal-li se žalobce po žalovaném zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 4 164,37 Kč, v této části se žalobce zamítá.
V. Domáhal-li se žalobce po žalovaném úroku ve výši 28 % ročně z částky 9 426,39 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení, v této části se žaloba zamítá.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 027,28 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 956,08 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 164,37 Kč, zákonným úrokem z částky 9 426,39 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, úrok 28 % ročně z částky 9 426,39 Kč od 25. 6. 2019 do zaplacení a uhradit náklady řízení výši 2 252 Kč.
2. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně společnost [právnická osoba], [IČO], dne 9. 10. 2016 uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finance spolu s částkou 8 807 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 724 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 1 250 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 833 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, a to nejpozději do 3. 12. 2017.
3. Poslední splátka žalovaným byla uhrazena dne 1. 12. 2016, od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem částku 1 280 Kč. Od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek pak nebylo uhrazeno ničeho.
4. Pohledávka za žalovaného byla žalobci postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019. Postoupení bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeně.
5. Na výzvu soudu žalobce dne 2. 9. 2021 (č.l. 39-41) svou žalobu doplnil tak, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného především na základě zhodnoceními informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, které byly zaznamenány v zákaznické kartě. Původní věřitelka dospěla po ověření předložených dokladů a tvrzení žalovaného k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostačující.
6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalovaný nemá datovou schránku, ani si nezvolil doručovací adresu, a proto soud považuje ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř. za doručovací adresu místo jeho trvalého bydliště. Z ust. § 46b písm. a) o.s.ř. vyplývá, že není významné, zda se adresát na evidenční adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2010 sp. zn. II. ÚS 1308/10). Žaloba i výzva k vyjádření byly zaslány žalovanému na shora uvedenou doručovací adresu. Protože nebyl adresát zastižen, byla mu zanechána výzva, aby si písemnosti vyzvedl na poště. Žalovaný si zásilku v desetidenní úložní lhůtě nevyzvedla. Soud považuje žalobu i usnesení za doručené uplynutím úložní doby v souladu s ustanovením § 49 odst. odst. 2 ve spojení s § 49 odst. 4 o.s.ř. Zároveň byla zásilka žalovanému zaslána na další zjištěnou adresu, a to [jméno] [příjmení] [anonymizováno], [PSČ] [anonymizováno], kde mu byla zásilka vhozena do poštovní schránky.
7. Současně byl žalovaný vyzván, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s upozorněním, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil, a jelikož žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, soud ve věci rozhodl, aniž nařizoval jednání, dle § 115a o.s.ř. a vycházel přitom z listinných důkazů obsažených ve spise.
8. Soud má za prokázané následující skutečnosti:
9. [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému dne 9. 10. 2016 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to na základě smlouvy o zápůjčce (viz smlouva č.l. 25-26). Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 10 000 Kč spolu s částkou 8 807 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 1 724 Kč s úrokovou sazbu 28 % ročně, odměny za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a částku za administrativní činnost ve výši 5 833 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne 3. 12. 2017 Kč. RPSN vztahující se k zápůjčce činilo 237,41 %. Žalovaný na dlužnou částku uhradil 1 280 Kč (viz tabulka umoření č.l. 31).
10. [právnická osoba], postoupila pohledávku za žalovaného, která je předmětem tohoto řízení, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 na žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávek č.l. 17-21, 24 spisu). O tomto byl žalovaný dopisem ze dne 24. 6. 2019 (č.l. 28-29) uvědoměn.
11. Žalovaný za celou dobu smluvního vztahu do dne postoupení uhradil částku 1 280 Kč. Od postoupení nebylo hrazeno ničeho.
12. Předžalobní výzva byla na adresu žalovanému odeslána dne 12. 3. 2020 doporučeně (č.l. 22-23, 30).
13. Žalobkyně neprokázala, že by společnost [právnická osoba] (dále jen původní věřitelka) důsledně zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně předložila pouze kartu zákazníka ze dne 9. 10. 2016. Tato karta je součástí žádostí o zápůjčku a byla vyplněna ve stejný den, kdy byla podepsány smlouva o zápůjčce. Z karty zákazníka vyplývá, že žalovaný žil v době uzavření smlouvy s rodiči, byl svobodný s vyšším odborným vzděláním a finance chtěl užít na koupi automobilu. Byl OSVČ, k čemuž předložil daňové přiznání a pracovní smlouvu. Jeho čistý příjem činil 52 916 Kč a odhadované výdaje 23 000 Kč. Z karty zákazníka nevyplývá, že by původní věřitelka ověřovala, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, ani že by provedla lustraci v příslušných registrech dlužníka, aby zjistila, zda a jaké má žalovaný závazky, zda tyto řádně splácí apod.
14. Na základě shora popsaných důkazů soud zjistil následující skutkový stav:
15. Původní věřitelka společnost [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému dne 9. 10. 2016 v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal tyto finance spolu s částkou 8 807 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 724 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 1 250 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 833 Kč. Celkovou částku měl žalovaný uhradit v 60 týdenních splátkách po 314 Kč, a to nejpozději 3. 12. 2017. Žalobkyně však neprokázala, že by původní věřitelka zjišťovala a řádně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. Pohledávka za žalovaného byla postoupena na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek.
16. Soud věc posoudil dle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a rovněž dle zákona č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, platném a účinném ke dni sjednání smlouvy o úvěru.
17. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
21. Zjištěný skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem.
22. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda mezi původní věřitelkou a žalovaným došlo k platnému uzavření smluv o úvěru. Protože žalovaný vystupoval ve vztahu jako spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování pak vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Poskytovatel úvěru se však nemůže spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Úvěr pak může být poskytnut jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. V tomto konkrétním případě z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by se původní věřitelka před uzavřením smlouvy o úvěru vůbec zabývala otázkou schopnosti žalovaného v budoucnu dostát svým závazkům ze smlouvy o úvěru a úvěr splácet. Původní věřitelka řádně neověřovala příjmy žalovaného, ani se blíže nezabývala jeho osobními a majetkovými poměry, resp. pokud tak činila, nemůže to nijak doložit.
23. Soud má tedy v dané věci za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala důsledně dle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru a neposoudila dostatečně úvěruschopnost žalovaného, resp. poskytla žalovanému úvěr, ačkoliv objektivně měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto pokládá smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi původní věřitelkou a žalovaným za neplatnou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k této neplatnosti je soud povinen přihlížet ve smyslu ustanovení § 588 OZ ve spojení s § 588 OZ i bez návrhu, neboť takovéto jednání původní věřitelky (nedostatečné zjištění schopnosti žalovaného splácet úvěr) odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
24. Původní věřitelka tedy poskytla žalovanému plnění na základě absolutně neplatné smlouvy o zápůjčce, a to konkrétně ve výši 10 000 Kč, žalovaný se tak na úkor původní věřitelky bezdůvodně obohatil a byl povinen toto poskytnuté plnění vydat dle § 2991 odst. 1 o. z. Žalovaný již uhradil částku 1 280 Kč. Soud proto přiznal žalobkyni, na níž byla pohledávka postoupena, částku 8 720 Kč (10 000 – 1 280). Ve zbývajícím rozsahu musela být žaloba zamítnuta.
25. Nárok žalobkyně na úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. Soud nemohl vycházet ze splatnosti zápůjčky sjednané v neplatné smlouvě o zápůjčce. Ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. byla žalovaný povinen splnit dluh (vrátit jistinu zápůjčky) na žádost věřitele, a to bez zbytečného odkladu od doručení výzvy. Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku uhradil do 19. 3. 2020. Pokud žalovaný v uvedené lhůtě dluh neuhradil, ocitl se dnem 20. 3. 2020 v prodlení s úhradou dluhu a od tohoto data náleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení ve výši stanovené nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 10 % ročně.
1. Žalovaný byl ve sporu převážně úspěšný, žádné náklady mu však nevznikly, a proto soud rozhodl dle § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
2. Lhůta k plnění vyplývá z ustanovení § 160 odst. 1 věta první po středník o. s. ř.